Aneb jak jsme cestovali na Bali.
Je pátek, já od rána nic nestíhám a představa, že budu v 16 hodin na srazu v Praze se ztrácí v nedohlednu. Tomu by nikdo nevěřil, co se vše může stát, když si myslíte, že stíháte v pohodě.
Takže když si představíte mého tátu a Kájínka jako dokonale nalíčenou sestřičku, dalšího kamaráda ,,zakrváceného“ červenou barvou, s berlemi a ortézou a dva doktory, kteří lili do všech zúčastněných krev v podobě červeného vína, uznáte, že vyhrát museli.