Velikonoční setkání karavanistů je pro mnohé  takové pomyslné zahájení karavanistické sezóny, kdy opráší zazimované karavánky a vyjedou s nimi někam do přírody. Hlavním cílem této akce ovšem je osobní seznámení se s lidmi, kteří jsou na stránkách zaregistrováni. Není důležité, zda má někdo velké obytné auto nebo maličký karavánek. Spojuje nás koníček a tím je karavanink, svoboda cestování.

Velikonoční setkání karavanistů je pro mnohé  takové pomyslné zahájení karavanistické sezóny, kdy opráší zazimované karavánky a vyjedou s nimi někam do přírody. Hlavním cílem této akce ovšem je osobní seznámení se s lidmi, kteří jsou na stránkách zaregistrováni. Není důležité, zda má někdo velké obytné auto nebo maličký karavánek. Spojuje nás koníček a tím je karavanink, svoboda cestování.

Protože zájem o tuto akci byl veliký, museli jsme volit kemp, který by pojmul cca 70 posádek, nebyl příliš členitý, měl velké množství el. přípojek a společenskou místnost pro případ špatného počasí a byl přibližně ve středu republiky. To není zrovna snadný úkol, ale všechny tyto předpoklady splňoval kemp Chatový tábor v Jinonicích v krásném prostředí u rybníka Němečka, na tur. trase do Prachovských skal. Majitel nám vyšel maximálně vstříc otevřením kempu o čtrnáct dní dřív, než měl v plánu a my jsme se mohli začít těšit.

Program, který jsme připravili nebyl pro nikoho závazný. Někteří jej využili, jiní měli program vlastní. Večer jsme poseděli u ohně či po skupinkách v karavanech a sdělovali si zážitky z výletů.

Ve čtvrtek, první den velikonočních prázdnin, začínají najíždět především rodiny s dětmi. Probíhá představování a seznamování, vítání se s kamarády. Odpoledne vzniká skupina složená ze silných mužů a chlapců a pod vedením Míly se ujímá úkolu připravit dřevo na táborák. Lesu jsme pomohli od kůrovce a připravili si tak zásobu na několik dní. Teplé jarní počasí, které provázelo celý prodloužený víkend, nám umožnilo sedět při ohni každý večer.

V pátek ráno jsme se vydali do Prachovských skal na menší asi osmikilometrový okruh k vyhlídce na Šikmé věži, pak dále skalním městem s vyhlídkou Českého Ráje, k Turistické chatě, kde jsme poobědvali a po té se pomalu vraceli zpátky do kempu. Příjemně unaveni jsme vystavili svá těla sluníčku a odpočívali. Na odpoledne jsme měli pro děti připravené velikonoční dílničky. Děti si mohly malovat vajíčka nad plamenem zahřátými voskovkami nebo je obarvit technikou, kterou si připravila Jarka, a to pomocí mramorovacích barviček, dlužno říci,že tím byli všichni nadšeni.

Vyfouknutých vajíček jsme měli dostatek díky Lucce, která jich pro nás vyfoukala neuvěřitelných 180 ks a děti všechna vajíčka pomalovaly. Zdena přivezla laky na nehty, jako další způsob malování, což se holčičkám moc líbilo, protože s nimi nemalovaly pouze na vajíčka.

Večer jsme se opět sešli u ohně pod jasnou oblohou a plánovali sobotní výlet. Tom slavil narozeniny a nabízel ochutnávku ze svého velikonočního košíku.Tome všechno nejlepší.

Sobota byla pro Olgu velkým dnem,slavila narozeniny a tak i jí aspoň touto cestou přejeme vše nejlepší a hlavně pevné zdraví. V·9,30 jsme se vydali pěšky do Jičína, šli jsme Rumcajsovou stezkou až k·jeskyni, která je spoře vybavena nábytkem a vypadá to, jako že Rumcajs s·Mankou a Cipískem si pouze odběhli do lesa na žaludy. Putovali jsme dál až pod Přivýšinu, kde jsme se rozhlédli do kraje a pokračovali do Jičína. Po vydatném obědě jsme vyšlapali 156 schodů na 52m vysoké Valdické bráně, dominantě Jičína, odkud se naskýtá nádherný rozhled na celé město a okolí. Děti si pod branou zaskotačily na dětském hřišti a posilněni zmrzlinou jsme navštívili Rumcajsovu ševcovnu a zamířili na vlak do Jinonic. Mnohé děti jely vlakem poprve. Ze zastávky v Jinonicích zbývají do kempu už jen dva kilometry, ale protože 10 kilometrů již máme v nohách, zdají se být nekonečné.

Po návratu z Jičína jsme se i toto odpoledne věnovali dětem. Lucka si připravila výrobu náramků přátelství uzlíkovou technikou a menší děti mohly malovat barvičkami na sklo obrysy velikonočních motivů. Den jsme opět zakončili táborákem, u kterého mě tentokrát čekalo překvapení ode všech účastníků. Jako vyjádření poděkování za organizaci srazu jsem obdržela nádhernou kytici, za kterou Vám moc děkuji. Zdobí mi stůl v obýváku a pokaždé mi připomene tu báječnou atmosféru. Jak v článku postupně zmiňuji, celou akci jsme připravovali společně s Mírou za aktivní pomoci některých z Vás.

Neděle pro nás začala návštěvou lékařské pohotovosti s Kristýnčinou angínou. Když jsme se vraceli byly přípravy na den „D“ – Velikonoční pouť v plném proudu, Jirka ale i naše Verunka měli velký kus práce za sebou a tak se podařilo, že jsme v 10.00 mohli hvizdem na píšťalku tuto akci zahájit. Aby pouť byla pestrá, vyžaduje si spolupráci rodičů.

Každá rodina, která vyslala své dítě soutěžit, zajistila úkol (soutěžní disciplínu) pro ostatní.

Děti přebíhaly a soutěžením „vydělávaly“ penízky, aby si mohly koupit něco z pouťového stánku, plného drobných, ale i větších cen, za které patří poděkování jednak všem rodičům a přátelům ze stránek C24, ale i sponzorům: časopisu CAMPING-CARS-caravans, Penzionu Olda Hrubá Skála Doubravice, Karavany Sedlčany – Servis obytných vozů, Caravan Centrum HYKRO Praha 5, DONAKO Zeleneč Praha, CaravanPark Pardubice, KARAVAN-SERVIS – Nové Město nad Metují, Camping City PILOTE Praha 4, Knoflíkářskému průmyslu Žirovnice. Děti byly nadšené a spokojené, odnášely si spoustu pro ně důležitých věcí.

Poděkování patří také Haně a Daliborovi, kteří zajistili hromadu žetonků (dukátků), ale i Tomovi a Jardovi, kteří přivezli ceny od sponzorů.

Odpoledne si děti mohly přijít vybarvit šablonky barvičkami na sklo a nebo jen tak dovádět na dětském hřišti v areálu kempu.

Večer už byl tradiční táborák, u něhož proběhlo vyhlášení vítězů soutěže O NEJHEZČÍ VELIKONOČNÍ VÝZDOBU EXTERIÉRŮ NAŠICH BYDLÍKŮ.

Svými hlasy určili účastníci tohoto setkání, že vítězem se stala posádka č. 38 Kip – Pavel a Denisa Janouškovi z Jablonce n. N., kteří obdrželi věcnou cenu od sponzora akce - časopisu Camping, cars a caravans. A kdo by chtěl vědět, ve kterém že obchodě nakupovali? Nehádejte, stejně byste neuhodli. Z rozhovoru s Denisou jsem se dozvěděla, že výzdobu vyráběla sama. Gratulujeme!

I v pondělí - stejně jako předešlé dny, nás z postelí vytáhlo sluníčko. Ale přesto to ráno bylo jiné. Již od 7. hodiny se začaly tvořit skupinky koledníků, mihotaly se mašle a pomlázky.

Všechny ženy a dívky budou zdravé po celý rok, protože pánové a chlapci poctivě obešli všechny bydlíky a neunikly jim ani dámy, které ještě dospávaly.

Dokonce i na honěnou došlo. Byla to opravdu legrace. A protože smích je nad všechny doktory, budeme zdraví jistě všichni. A tak velikonoční pomlázka dala pomyslnou tečku našemu setkání.

Po ní se jednotlivé posádky začaly pomalu rozjíždět k domovům. Nejdelší cestu, až do Košic (580 km) měl před sebou Marian, který si připsal ještě jedno krásné „nej“ a sice přivezl nejmladšího účastníka, 18-ti denního syna Marianka – ještě jednou moc gratulujeme a přejeme jim touto cestou pevné zdraví. Mariankovi jsme předali tričko s nápisem Caravan24, a těšíme se až v něm Marianka uvidíme na fotce.

Velikonočního setkání se celkem zúčastnilo 68 posádek a dá se říci, že se všichni tak nějak porovnali a že byli spokojeni. Snad si každý našel to „své“. Z reakcí na toto setkání si dovoluji utvořit závěr, že zde byla bezvadná atmosféra, klid a pohoda, která byla umocněna téměř letním počasím s modrou oblohou bez mráčku, což zároveň přejeme všem cestovatelům na na jejich cestách.