Se vzpomínkou na diskusi o stále „náročnějších“ chorvatech jsem si řekl uvidíme a začal po snídani pomalu vyjíždět z parkoviště. Mladík nám zamával a pozdravil a bylo to. Klid.

Je pěkná zima, takže slibovaná zpráva z Chorvatska by mohla přijít jako zadek na hrnec (je třeba nějak okecat to půlroční zpoždění).

Loni po široké diskusi o zkaženosti chorvatů oproti „kdysi“ jsme vyráželi na dovču právě tam.

Po mnoha letech v kempech a na privátech prvně Mikešem. V roce 92 jsme byli poprvé Favoritem v kempech, navštívili jsme Istrii, z které jsme zdrhli – moc lidí, báli se tenkrát jet níž. Skončili jsme na Pagu v kempu pro 2500lidí, bylo nás tam ale asi méně než 100. Bez proudu, s malým Campingazem, bez židliček a stolku, vše jen z kamenů, se setměním na kutě. 14 dní – pohádka, nejbližší sousedi v borovicovém kempu prostě nebyli vidět. Pak už každý rok, velmi často severní Dalmácie – kornatská oblast, s malým člunem, větším člunem, z pobřeží pomalu na ostrovy blízké, pak vzdálené a stále jižněji, někdy i dvakrát za rok, mimořádný zážitek byly ostrovy Vis, Lastovo, poloostrov Pelješac, samozřejmě Korčula atd. Hodně z nich jsme projeli při jedné akci na kole – www.idriva.de – kololoď na přelomu září a října ve střední Dalmácii – neskutečný zážitek, způsobem, místem i časem. V posledních letech opět Kornati, vždy nějaký opuštěný domek na opuštěném ostrově, čím dál od břehu, tím lépe. Bez signálu, ráno pro rohlíky půl hoďky na člunu, do hospody taky zase na člunu, ale moc ne, ostrovní občerstvovny na hranici moře jsou fakt drahé… zato časté výlety na vrcholky okolních ostrovů a neskutečná, fakt neskutečná panorámata..“ to tě teda povim, mámo“…

A protože jsme nebyli už řadu let dva týdny pryč, naplánovali jsme si, že si prubnem cestu od Slovinska přes Pulu (manželčin dluh minulosti), Cres, Lošinj, Zadar, Murter, Pelješac a zpět přes Slovinsko.

Začali jsme Slovinskem – Krajinska Gora. Dojezd byl obrovská úleva, Vídeň a příjezd do ní je už léta za trest. 13.00 jme jeli z Brna, ve 21.00 jsme byli v KG. 550 km, 9,5l/100 km, Jumper 2,2 Hdi, 3,3t. Parkovat se dalo už v městečku na parkovištích, jedno z nich vedle policejní stanice, úplně v pohodě.My ale jeli k jezírkům N 46.28.30 E 13.46.55, odsud se vyjíždí do sedla Vršíče. Krásný večer, hezká noc – úplněk, příjemné ráno – je to prostě dobré místo na přenocování po cestě. Ráno pak přes to sedlo do údolí řeky Soči, zase krása, a podle italské hranice na jih do Chorvatska. Bacha na vjezd na Istrii, je třeba trefit se na dobrý hraniční přechod, my jsme šaškovali kvůli slovinské dálniční známce a netrefili se dobře.

Zato jsme přišli na to, že středem Istrie vede neplacená rychlostní silnice a je fakt dobrá.

V Pule to za moc nestálo, žena chtěla vidět koloseum, už tam ale nepojedeme. Z jedné strany něco jako Žižkov, od moře doky…

Do Brestove jsme dojeli na trajekt ve 22.30.V kase na trajektu paní mrkla na našeho Mikeše, stáli jsme přímo před ní – 5,5m délky. Limity jsou pod 5m a nad 6m. Tak to máme dodávka pod 5m, řekla, dala lístky a popřála dobrou noc. Přejeli jsme na Cres a v noci naslepo našli nocleh na parkovišti nad vsí Valun – N 44.54.14. E 14.21.31. moc hezký výhled nám ráno udělal radost. Zjistili jsme ale, že parkoviště je placené a v budce byl nějaký mladík. Se vzpomínkou na diskusi o stále „náročnějších“ chorvatech jsem si řekl uvidíme a začal po snídani pomalu vyjíždět z parkoviště. Mladík nám zamával a pozdravil a bylo to. Klid.

Projeli jsme si Lošinj, Odpočali jsme si na obecní pláži v Artatore – příjemné místo s borovicemi a toaletami a občerstvením – N 44,57447 E 14, 41227 a mazali do Malého Lošinje na trajekt směr Zadar přes ostrovy Premisa, Olib, Silba. Povzbuzen hodnou paní na trajektu v Brestove jsem si řekl,že pro diskusi v C-24 zkusím test pokladní v zdejší kase Jadrolinije na vyčůránky a řekl jsem malá obytka pod 5m. Odměřeně se na mě podívala a konstatovala, že není slepá a že máme určitě víc metrů. Přitvrdil jsem, řekl jsem, že auto je půjčené od švagra, podle něho má 5m a hotovo. Dala mi tedy lístek za 532 kuna a se zlým pohledem mě vyprovodila. V tu chvíli tam přišel někdo z trajektu z můstku a hned si mu na mě postěžovala. To jsem jí rozuměli i při odchodu. Byl to ale na moje gusto zbytečný trapas, tak jsem se za chvíli vrátil a řekl, že jsem to přeměřil a měla pravdu, že mám o víc jak 40 cm přes míru a že chci doplatit. Nečekaně smířlivě mávla rukou a poradila ať najedu a když obsluha trajektu bude v klidu, ať to neřeším.

A obsluha v klidu byla. Cesta trajektem byla moc fajn, tamtudy jsme nikdy nejeli a na každé zastávce jsem si vyběhl na ostrov a ukořistil záznam na kameru. Celkem jsme jeli 6 ¾ hodiny.

Ale pozor, nekončili jsme v městském přístavu v Zadaru, ale v průmyslové zóně, takže noční návštěva města nebyla.

Přemístili jsme se na Murter do kempu Kosirina – N 42.55.4,84 E 17.23.55,65 - skvělé místo mimo sezónu, v sezóně je tam moc plno. Ráno přišel výběrčí – spočetl sumu, já řekl, že na to, že jsme přijeli o půlnoci, tak počítá blbě, zasmál se, srazil to na polovic, pozdravil nás a šel. Ale tady toho známe a pamatuje si nás z dřívějších let, vždy nám ubral za děcko nebo stan, zná obchodňák v Havířově a tvrdí, že z Karvinska jsou nejlepší baby, měl tu přítelkyni…..

Sbalil jsem člun, který tam na mě 14 dní čekal na bójce i s motorem, poněvadž tam byl na dovče můj kamarád, s kterým ho máme na půl, no a pak jsme pokračovali na Pelješac po dálnici co to šlo. Trajektovali jsme z Ploče do Trpanje, pobočka Jadrolinije byla na kolonádě, tam jsem zkusil znova 5m, ale frajer to prohlédl, na trajektu jsem zjistil, že mi dal bez mrknutí oka do 6m, asi jsou zvyklí na časté vydrbávače a já si připadal jak osel. Pak už jsem vždy kápl božskou.V Trpanji byly zrovna nějaké místní oslavy rybolovu, skvělá noční atmosféra, tanečky na nábřeží, víno, živý zpěv ve skupinkách, dobrá večeře… přejeli jsme na noc naslepo do vesničky Draže, natvrdo najeli na obecní kolonádu a přespali. Ráno jsme na molu posnídali, okoupali se a v klidu sbalili a jeli dál.

Čekala nás návštěva supertajného místa na břehu Pelješace kousek od Trsteniku. Je to už snad 8let, co jsme objevili absolutně osamocený domek na útesu se svojí zátokou s kamenným schodištěm, mimo normální komunikace. Nikdo nám o něm ale nechtěl říct více, než že majitel zemřel a s dědici je to bůhvíjak, snad Rijeka či Zagreb…Po 4 letech vracení se naslepo jsem jednou pár minut po svém příjezdu našel z hory sestupujícího rybáře s pytlačkou a ten mi jak mě míjel řekl, kde je nový majitel. Koukal jsem jak blázen. Vyrazil jsem do té vesnice, našel tu rodinu, ale chlap byl v práci, doma jen děti a žena.Tak jsem jim vysvětlil, že je už 4 roky hledám, nechal tam adresu a telefon a odjel. Teď jsme tam přijeli, u domku vercajk, binec a nikdo. Tak jsme slezli do zátoky, koupali, odpočívali a najednou žena říká – někdo je nahoře. Vylezl jsem nahoru a tam dva řemeslníci – říkám jim – hledám toho a toho a jsem Radek Sladký z Češki – chlap na mě kouká a povídá – znam, imam tvoj telefonny broj, juže 4 godina – tak jsme si to vysvětlili, letos to dodělá, nechce to ani náhodou pronajímat, chce tam sám odpočívat a koukat na západy slunka nad Mljetem a grilovat (ta terasa je fakt bomba) a odpočívat od lidí po práci, ale nám to prý za výdrž půjčí!!!!! Huááá – bingo, hlavní podbod mise splněn na 100% !!!

Strávili jsme v zátoce pod domkem zbytek dne a přejeli do Žuljany, kde jsme přespali na obecním parkovišti s TOIkou za 15 kuna a noc, poseděli v restauraci, nabrali na pláži ve sprše vodu a jeli dál.(První vodu jsme vlastně dobírali na pumpě na Lošinji.)

Další cesta vedla na jih do Stonu, po cestě jsem ještě zkoušel, jestli nám to vyjde na trajekt na Mljet, udělat sondu na kempy, ale byli by jsme tam jen hodinu a půl, tak jsme pokračovali dál a byla to chyba. Další cíl byl totiž Hvar z Drveníku do Sučuraje. Oproti dřívějším letům mraky lidí, i na jihozápadní straně pod Sv Nedeljou, prostě p r ů s e r. Jinak to říct nejde. Našli jsme speciální makadán směrem od města Hvar, poněvadž tunel od Jelsy není pro dodávky. V Hvaru jsme se ani nezdrželi, bylo to jak na Václaváku, bez možnosti zaparkovat. V Jelse v pondělí ve 12.00 totéž, kalvárie…. V kempu jsme vydrželi 5 dnů, přijela tam za námi dcera s přítelem. Jinak by jsme odjeli, plno lidí. Dobrý byl kemp Uli, N 43.13156 E 16.61151. Cestou z města Hvar do Sv. Nedelje jsme však přespali na kouzelném místě N 43.12844 E16.64377 – restaurace Zarača, sjezd prudce dolů z cesty od Hvaru, je to asi 2,5 km před odbočkou na makadán do Sv. Nedelje, u cesty je tabule, nádherná pohodová restaurace v pobřežní skále, takřka v tichomořském stylu, výborná kuchyně, hrál Cohen, u stolů dřevěná lehátka s matracemi, séparé chýše na skále se stolečkem pro 4, atd.atd. Pojedli jsme, v hluboké noci se souhlasem personálu se uložili na jejich parkovišti a ráno se modlili, ať se vyškrabem nahoru zpátky na silnici. Ale šlo to. No a pak ten kemp za Sv. Nedeljí, někde u Jagodné, nádherné pobřeží, ale vzít člun a zmizet na nějakou soukromou pláž, které tam naštěstí byly….

Návrat už byl přímočarý – trajekt na pevninu a přejezd do Slovinska na Bled a Bohinjske jezero, změkčí to skvělým způsobem šok z konce dovolené.

Jezero Bled je kouzelné lázeňské místo, dá se obejít, spali jsme ale po přejezdu k Bohinjskemu jezeru zadarmo na parkovišti N 46.28152 E 13.88263, ráno přejeli na parkoviště u lanovky na Vogel – skvělý, doopravdy skvělý výlet na náhorní plošinu, kde se však v zimě lyžuje, jsou tam sedačky a vleky, krátká letní tůra, bezva guláš, sjezd dolů, v kempu pod lanovkou na 3 hodiny bezplatný vstup N 46.27593 E 13.83596, sprchy, voda, servis na toalety – výlevka, poslední nocleh byl na N 46.39342 E 14.560014 ve vsi před hraničním přechodem do Rakouska, nádherně zvonící kostel po ránu, místo pro občasné stání autobusů vprostřed vsi, klid, pohoda, nikdo nebrblal a zase ta horská panorámata….no a pak přechod na N46.41937 E 14.52727 - Vellach Bela a mazat domů. To místo u Bledského jezera bylo N 46.36221 E 14.08116 –použili jsme ho na nocleh s dcerou o měsíc později za 3Eu při prodlouženém víkendu na kola – babí léto na Bledu a Bohinji.

Byla to bezva dovolená a proti mírné obavě z divokého spaní  v Hr – když se to řeší s citem, tak je to v pohodě. Divoká část byla mnohem lepší, než ta v kempu.

Tak snad to někomu přijde k užitku.

Mějte se, Radek S.;