Jedeme asi 300 km po liduprázné cestě 3. třídy, která je o 300% lepší než tankodrom D1. Nemá to chybu, jen to počasí se nemoudří.

Po dlouhých přípravách, které spočívaly v kontrolách a úpravách naších starších obytek se vydávájí dvě auta a dva manželské páry na necelý měsíc do Skandinávie. Cíle jsou jasné, shlédnout přírodní krásy Švédska a Norska, které jsme vynechali při mnoha  cestách na sever a  v jezerech, nebo v moři chytit nějaké ryby pro potěšení. Celý rok jsem odkoukával rybářské umění kamarádů, kupoval, pruty, třpytky, mušky, silony a jiné návnady.

Pro nás z Ostravy je to nejkratší přes Polsko, tak 17.6.2011 vyrážíme. Přes Bohumín, směr dálnice na Swinoujscie. Po cestě se nestačíme divit, jaký pokrok ve vybaveností dálnic a ve vybudování nových silnic pokročilo Polsko ! Cena nafty přijatelná 29,20 Kč, prostě ke spokojenosti nic nechybí. Po cestě u Zelené Gory se zastavujeme u sochy největšího Krista na světě ve Swiebodzinu. Pro katolické Polsko, to bude určitě poutní místo. Po výborné cestě v předstihu dojíždíme do Swinoujscie, kde nás čeká můj bratr, který jede do Norska na kratší okruh.

Dotankujeme poslední levnou naftu a jdeme v poklidu koupit lístky na trajekt k Unity Line. Tady jsme v Polsku opět mile překvapeni. Za lístek pro obytku a dva pasažery tam a zpět máme podle internetu platit okolo 7000 Kč, skutečnost je jen 4800 Kč

Před naloděním přichází obrovský sléjvák, který nám umyl auta. Naloďujeme se

a za 8 hodin jsme v Ystadu ve Švédsku.

Švédsko nás přivítalo zamračené teplota akorát, 18 stupňů. Jedeme směr Jönköping a dále směr do losího parku, abychom konečně viděli losa zblízka. V ohradě jsou ochočení losi, kteří čekají, až jím dáme na chuť březové větvičky, které jím chutnají.

Dají se pohladit po sametovém paroží a nemají strach. Je to škaredé zvíře a setkat se s ním na cestě bych nechtěl.

Vkládám do navigace další údaje a jedeme do bizoního parku. Když tam přijedeme, tak se spouští obrovský liják. Tak pozorujeme zvířata jen z aut, uděláme pár fotek a pokračujeme dále směr Götta kanál. Po cestě učíme bratra tankovat na pumpách na kartu. Tady je už nafta za 38 Kč Pak se na krásném parkovišti, kde se dal udělat kompletní servis, včetně napojení na 230 V loučíme. My jedeme na sever Švédska, bratr směr Norsko.

Přespáváme na úžasném parkovišti, kousek od jezera Vättern. Další den Götta kanál v nejkrásnějším místě se 6. zdymadly. Pro všechny je to krásná podívaná, hlavně, když některé zdymadlo přeleje vodu do špatně stojících lodí a lidé jsou osprchování.

Pak se zvedne velký zvedací most a loď je pryč. Obdivujeme um stavitelů a sílu hydrauliky.  Pokračujeme kolem jezera Vättern a na jednom krásném místě zastavujeme. Vytahuji rybářské náčiní a jdu chytat ryby. A zkouším, na plavanou, na těžko, na třpytku, na rybku, na žížaly, ani ťuk. Celé odpoledne a nic. Přicházím o několik návnad a sebevědomí. Nahrazuji to sběrem jahod a kuřátek do vaječiny.

Večer grilujeme slezské klobásy a zapíjíme to radegastem, nemá to chybu.

Pokračujeme směr Falun, největší naleziště mědi ve Švédsku. Večer přijiždíme na komfortní parkoviště a zjišťujeme, že je tady večerní exkurze do podzemí. Jako bývalí pracovníci ostravských dolů nabídku přijimáme. Jsme vybaveni přilbami a pelerýnami a fáráme do dolu. Dozvídáme se, že zde se těží již několik stovek let, důl je pod záštitou Unesca a v době rozkvětu Švédsko prodejem rudy velice bohatlo.

Důl navštívílo hodně významných osob, včetně švédských králů. Bereme si rudu na památku. Druhý den si prohlížíme muzeum, kde zjišťujeme, že hornictví na maličkosti je na celém světě stéjné.

Pokračujeme dále směr Mora, na parkovišti vařím, pochopitelně z konzerv guláš.

Nemá to chybu! Ženy ještě vytáhneme na zmrzlinu. Pokračujeme směr Grönklits, neboli medvědí park. Jedeme lesní štěrkovou cestou do překrásného lyžařského areálu, kde nocujeme. V noci slyšíme ryk medvědů.

Ráno se vydáváme do medvědího parku. Tady zjišťujeme, že tu je stoustu zvířat na mnoha hektarech, v málem volné přírodě ohraničené vysokými ploty a elektrickými ohradníku. Ve vstupním prostoru je dokonce scéna z pohádky červená karkulka a vlk.

Pak si z vyvýšených galérií prohlížíme medvědy, tygry, vlky, lišky a nakonec lední medvědy. Mají to velkolepě udělané, můžete je pozorovat z bezprostřední vzdálenosti a pozorovat jejich chování na velkém prostoru. Trvalo nám to celý půlden, než jsme se pokochali krásnou zvěří. Nakonec jsme se nemohli odpoutat od ledních medvědů, jak se potápěli a chytali ryby. Skončili jsme v pravý čas, kdy se spustil obrovský liják. Pokračujeme směr Östersund, kde máme naplanovány vodopády Tännforsen. Vodopády jsou krásné, dokonce s nočním osvětlením. Krásné jsou i na fotografiích v zimě. Jedeme asi 300 km po liduprázné cestě 3. třídy, která je o 300% lepší než tankodrom D1. Nemá to chybu, jen to počasí se nemoudří.

Nacházíme krásné parkoviště u jezera, kde přespáváme. V noci leje a teplota akorát, 9 stupňů. Pokračujeme na nádherné peřeje Storforsen. Tady si to Švédové vytvořili jako piknikové výletní místo. Před peřejemi je spoustu grilovacích míst s rošty, včetně přístupu pro invalidy. A peřeje, ty jsou opravdu úchvatné ! Fotíme z mnoha míst a při tom pozorujeme a vdechujeme vůni grilovaného masa. Zůstali bychom tam dlouho, ale vyhnal nás opět déšť. Taky vaříme, kuře na smetaně s bramborovým knedlíkem.

Po obědě přestává pršet a my se vydáváme na polární kruh.  Přijedeme tam, kde místo velkolepého parkoviště a budov v Norsku a Finsku, je malá restaurace, která je dnes zavřena. Žádné suvenýry, žádný certifikát. Tak jsme se rozhodli, že dojedeme až do Kiruny. Už jsme dost vysoko, kde v tomto období  není noc, jen jak u nás v 18 hodin. Po cestě už potkáváme soby, některé nemají ještě shozené zimní kožichy, jsou jak otrhaní. Dojíždíme do Kiruny a jedeme k továrně na těžbu železné rudy, kde chceme na exkurzi. Ziskáváme od ostrahy informace a jedeme na náměstí, kde si na zítra kupujeme lístky na exkurzi do největšího dolu na železnou rudu. Pak jedeme na parkoviště pod  lyžařský svah, kde nocujeme. Tady už v noci musíme pečlivě zatahovat zatemnění, neboť při svitu sluníčka by se špatně spalo. Satelit už nezapínáme, neboť Astru tady už nechytíme. Večer oteviráme šampaňské po přejetí polárního kruhu.

Druhý den ráno nastupujeme do autobusu a jedeme na exkurzi. Autobus vjede do závodu, pak do důlní chodby, která je široká pro dva autobusy. V podzemí je série křižovatek, semaforů, sjíždíme z kopce, až do hloubky 550 metrů kde je v podzemí muzeum těžby. Zde po vystoupení nás dělí na anglicky a švédsky mluvící a absolvujeme exkurzi dobývání železné rudy.

Je to úžasné, co pro to dobývání vyrobili a používají. Vrtací vozy, nakládače, auta, těžní zařízení spékací pece i speciální železniční trať do Narviku. Exkurze nám zabere celé dopoledne. Odvážím si domů zušlechtěnou rudu, doma si z něj třebas vyrobím pravý švédský nůž.

Jinak všude čisto, všude odsávací zařízení, filtry. V hoře je až moc teplo. Vyjíždíme nahoru a na obloze sluníčko ! Přebalujeme věci a jedeme směr Abisco – nejkrásnější národní park švédska a poslední místo na tankování do Norska. Po sluníčku nás přepadá obrovská průtrž mračem a proudy vody. Být to v česku, tak jsou povodně týden. Tady si nikde nedovolí  postavit dům  tak, aby jej voda ohrozila. V národním parku jsme byli posledně, tak pokračujeme dál směr Norsko. Před Norskem se umoudřuje počasí, tak zastavujeme u překrásného jezera. Vytahuji pruty a jdu lovit ryby. Ani ťuk. Přicházejí dva místní rybáři, tak konzultuji s nimi návnady a pokračují v chytání. Nic. Beru třpytky a jdeme na řeku, po dvou hodinách nikdo nic ! Konstatuji, že všechny ryby jsou na dovolené.

Raději vytahujeme židličky a děláme piknik, je nádherně, slunečno, teplo, teplota se zvedla na 18 stupňů. Červený Merlot má teplotu akorát.

Druhý den vjiždíme do Norska, kde obdivujeme krásné chatičky na skalách a u jezer. Začínají pořádné hory a jeden vodopád za druhým. Nejedeme však na Narvik, ale pokračujeme nahoru na Vesterály. Parkujeme u překrásného zálivu u moře. Tady na parkovišti potkáváme poláky, kteří jsou tady poprvé a hledájí informace. Ty jím dáváme a pak s nimi měníme naše nadnormativní zásoby piva Radegast za polskou zubrovku. Pak okamžitě vytahuji pruty a jdu na ryby do moře. Asi po pátem nahození mi zabrala obrovská ryba, já zatáhl hodně brzdu a prut jsem celý polámal. Jdu pro druhý. Na vodě vidím, jak plave hejno ryb, a návnadu vhodím mezi ně, nic a do večera už nic. Večer dostávam SMS od kolegy Roberta, který je v Norsku nad Tronhaimem, že už nachytal tolik ryb, že už neví, co s nimi !

Druhý den pokračujeme Vesterálama, je mlha a není vidět ani vrcholky hor, vypadá to, jak bychom byli pod sopkou. Je tady málo parkovišť a vesničky jsou tady takové smutné. Stojíme na jednom parkovišti a všimáme si, že všechny značky jsou prostřílené jak na Korsice, že by tu byli korsičané ?  Stále je škaredě a větrno, z výjezdu na veleryby nic nebude. Přejedeme celé Vesterály a přejíždíme trajektem na Lofoty. Tady se lepší počasí. Navštěvujeme naše vytypované rybářské vesničky, čicháme vůni ryb a moře. Obdivujeme ptáky, včetně papuchalků. Skály a zasněžené hory tady vytvářejí nezapomenutelné scenérie nad vesničkami a zálivy. Člověk se nemůže vynadívat.

Nacházíme překrásné parkoviště, kde děláme piknik, a ten kdo nevaří fotí nádherné scenérie okolo. Dojíždíme do nádherné vesničky, kde bývalé rybářské domky Rorby jsou krásně upraveny na penziony. K tomu šumění moře, křik racků,  vůně ryb a číhající kočky na kořist. Vracíme se zpět a u mostu na parkovišti stojí auta rybářů.

Parkujeme taky a pokouším štěstí. Když jsem viděl, jak vedle francouz i z prutem padá do moře, balím věci a radši se koukam na druhé rybáře, co to umějí a mají štěstí.

Pak dojíždíme na nejkrásnější parkoviště s pláží na Lofotech. Posledně jsme tady trávili nádherné dny a lezli po horách. Dnes bez sluníčka, hory v mracích, jen otrlí se brouzdají v moři.

My krmíme racky, zobají nám z ruky. K večeru dojedeme na hezké parkoviště, vybavené na kompletní servis a směrem k moři postavené zastřešené posezení.

Já vařím pikantní mexické fazole, které pak zapíjíme pivem. Večer ještě procházíme okolí, hřiby ještě stále žádné. Ryby se už chytat neodvažuji. Pokračujeme po Lofotských vesničkách, tam jsou krásné domky, tam přístav, tam ryby, nebo rostliny. Po cestě potkáváme Trabant combi s přívěsným vozíkem a velkým nápisem Trabi tour 2011. Dojíždíme do jedné vesničky, kde na traktorové vlečce jsou naloženy vysušené hlavy těch největších ulovených ryb. Z některých číší strach. Všechno má konec, tak i Lofoty, dojíždíme do vesničky A , která je poslední z přístupné části ostrovů.

V moři pozorujeme obrovské héjna ryb a rybáři vytahují jednu rybu za druhou.

Vracíme se pomalu zpět do Reine na trajekt do Bodo. Posledně jsme jeli malou kocábkou, která se houpala a všichni blili jak aminy. Přijíždí loď a opět malá kocábka, ženu oblel studený pot ! Po výjezdu z přístavu se opravdu začíná houpat, ale podstatně méně. I tak jsou na stolech blicí sáčky ! Několik jich končí v mém batohu pro strýčka příhodu. Před půlnoci jsme v Bodo, rychle na parkoviště, otevíráme šampaňské, že jsme to přežili a po půlnoci jdeme spát.

Pokračujme do národního parku Nordland. Tady na parkovišti pro děti i dospělé instalovali malý elektrický bagr, kde za 10 Nok se můžete vyřádit. Plně toho využíváme, je to pro nás obrovská zábava !

 Zde už začínají růst hřiby a hlavní úlovek jsou losi ve volné přírodě.

Pokračujeme dále dolů na norský polární kruh po E 6 Tady  je to pro nás už nostalgie, koukáme, co se změnilo, co přidali, co zdrahli.  Kupujeme několik suvenýrů. Na parkovišti si všimáme karavanu za autem ve tvaru klasické chaty.

Ještě několik fotek, postavit z kamenů mužíka, abychom se tady vrátili  a jede se dále. V malé vesničce se stavujeme v obchodě na zeleninu a kupujeme nádherné stéjky na grilování. Přijíždíme na překrásné parkoviště u řeky, je krásně, takže okamžitě vytahuji gril a  grilujeme. Maso je velice chutné, představujeme si, že to je ryba, kterou jsem chytil. Loučíme se s Norskem a vjiždíme zpět do Švédska.  Další naše cesta pokračuje do oblasti Krokom, kde to je ráj ryb a lesních plodů.

Stojíme u dvou jezer a opět se pokouším chytat ryby, ale ani ťuk. Jsme už níže a v noci se už trochu stmívá a hlavně začínají přibývat komáři. Večer, když sedíme u vínečka, poprve používáme na hlavy moskytiéry. Tady zažíváme uchvatný západ slunce nad jezerem. Jsme u Östersundu, jdeme dokoupit pochutiny a prohlížíme si překrásné květinové město a obdivujeme na ulicích  neponičené kompresory na foukání kol a kočárků.  Pokračujeme směr národní park Fulufjällets. Tady obdivujeme krásné chatky pro přenocování s vybavením a ta poslední postavená u překrásného vodopádu. To se musí v noci spát, to krásné šumění. Po cestě se nám konečně rozsvítily oči. Nacházíme několik hřibů, které končí v našich zavazadlech. Začínají růst i boruvky a jutrony / jejich travní maliny/.

Tady jsou krásné, větrem ošlehané borovice, tak nějak divně pokroucené.

I mravenci jsou tady pilní, každé mraveniště je postaveno do výšky až 2 metry.

Pokračujeme dolů na Mariestad, kde před ním nocujeme. Ráno je konečně vaječina s hřibami, naše tradiční skandinavské jídlo. Po vydatné snídani se vydáváme do města nakoupit poslední suvenýry, nějaké pamlsky pro děti a sami jdeme do restaurace na tradiční švédský oběd, masové kuličky. Ženu to vůbec nenadchlo, mně to moc chutnalo, hlavně, že jsem nemusel vařit.

Pomalu se loučíme se švédskem a dojíždíme na mořské písečné pláže před Ystadem. Je slunečno a teplo, písek vyhřátý, ale moře špinavé, studené a bouřlivé.

Večer se naloďujeme na trajekt a ráno jsme po 8. hodinách v polském Swinoujscie.

Tady nás čeká už monotonní cesta zpět domů. Odpoledne se zastavujeme u jezer u Nysy, kde se koupáme. Večer obě posádky pozývám do restaurace na rybu.

Když jsem ve Skandinávii nic nechytil, tak v Polsku v restauraci koupil. Přespáváme u jezer a ráno vyjíždíme domů, přes přechod Zlaté Hory jsme za chvíli v Ostravě.

A rekapitulace ? Najeli jsme 6 761 km bez jediné poruchy a nehody. Jeli jsme po těch nejkrásnějších cestách světa, snad jednou jsme našli na silnici malou díru. Počasí nám sice nepřálo, ale my na to byli připraveni a nic nás nerozházelo. Tak Skandinávie snad zase za dva roky. Zatlačuji slzu do oka.

Fotogalerie zde: