Města, projeli a prošli jsme, Mukačevo, Lvov, Ternopil, Chmelnyckyj, Umaň, Oděsa, Čornomorsk. Za delší návštěvu stojí jen Lvov a Oděsa.

Ukrajina- já-rodina-obytné auto.
Projížděli jsme přes Vyšné Nemecké, slovenská část celnice standart známí všem kdo cestuje mimo EU až na dvě drobnosti chtějí vědět stav tachometru a na litry množství paliva v nádrži. Ukrajinská část, první Vás přivítá voják, zeptá se na počet lidí ve vozidle a napíše je na kus orazítkovaného papírku. Velice důležité, nezaložit. Popojedeme cca 50m, zde jsou celníci a začíná "zábava". Nikdo Vám nic neřekne, neporadí. První celník zkontroluje pasy a začne zevrubnou prohlídkou auta a lidí, další razítko na papírek. Pak sami bez vyzvání musíte přejít k prvnímu okénku po směru jízdy, vložit pasy a zavolat celou posádku k fyzické kontrole. Pokud je vše OK vrátí Vám doklady a papírek o jedno razítko bohatší. Znovu se sami přesunete k okénku o 3m dále ve směru jízdy a celý postup opakujete, když i zde vše v pořádku dostane se řada i na Vaše auto, prohlídka všech prostor a vybavení. U nás i tohle proběhlo v pohodě a korektně. Dostanete další razítko na ten "papírek" a můžete popojet cca 70m k další vojenské hlídce, no a sláva konečně Vás zbaví povinnosti strážit "papírek" nás letmo zkontrolovala a odebrala důležitý dokument-papírek.

Už první metry na Ukrajině Vás začnou řidičsky školit, výrazy, koleje, hluboké koleje, boule, vysoké boule, horší a špatný stav pozemní komunikace, noo zkuste si sami sebe představit, že vysvětlujete 60letému nomádovi, který celý život prožil v poušti Gobi v uzavřené rodinné skupině co je to moře. Tohle se Vám pokusím popsat, ani my jsme netušili, co to obnáší a to jsme sháněli informace před cestou, kde se dalo.

Je životně důležité a to nejen pro Vás ale i pro ostatní si pamatovat, že na Ukrajině jsou všechny značky vodorovné i svislé až na dvě výjimky, INFORMATIVNÍ! Zcela vážně i ty zákazové a zákazové ve žlutém podkladu. První výjimka, semafory mají buď tři ale někdy i čtyři ampule a jsou rozmístěny zcela nahodile v prostoru křižovatky, nutno hledat. Dost často je přítomen i semafor na protilehlé straně křižovatky jako taková pomocná signalizace, což je docela fajn. Pokud má jen tři ampule prostřední žlutá se velice často mění v digitální odpočet ve vteřinách z červené na zelenou a obráceně. Pak se oranžově rozsvítí a signál přeskočí, volno nebo stůj. Pokud má čtyři tuto funkci zastává nejvyšší ampule. Druhá výjimka jsou kontrolní stanoviště policie nebo armády, jsou na všech typech cest.

Vojenské jsou v pohodě a my jsme neměli jediný problém, vojáci jsou korektní a v pohodě. Budou chtít doklady a občas něco otevřít a podívat se. Policejní kontroly jsou zásadní problém, dvakrát zastaveno a dvakrát úplatek, bacha začínají na 50euro. Poprvé nás zastavili při sjezdu na dálnici směr Oděsa za Umaňí, dvouproudý sjezd a šílená hustota provozu. Když na nás mávl, dal jsem blinkr a sjel ke krajnici na okraj ohromného asfaltového placu, abychom nepřekáželi. Okamžitě nás obvinili, že jsme ujeli z místa kontroly a bohužel bylo tam dost diváků, tak že se předváděli. Chvílemi to bylo dost špatné a padaly slova o zatčení až na tři dny atd. když mě posadili do auta a popovezli o kousek dál, zeptali se mě na úplatek a kolik dám, řekl jsem 40euro, byla to blbost, ale bylo to poprvé a prostě jsem měl strach. Zvedli to na 50, sedíte v zadu a peníze položíte mezi sedačky, oni Vás zavezou zpátky, vrátí pasy a doklady a můžete pokračovat. Určitě začněte na deseti s tím, že se u nás neplatí eurama, ale korunami že Vám zbyli z přejezdu přes Slovensko. Podruhé když nás zastavili jsem to s úspěchem aplikoval, prostě jin vůbec nerozumíte vše si nechte 100x vysvětlit. Po cca 30min. jsme se domluvili na 20eurech a hurá zase jedeme. Policejní kontroly poznáte podle toho, že je tam snížená rychlost na 50km zvýrazněná žlutým podkladem a sami Ukrajinci jedou max 60km. Pokuste se dostat tak abyste byli těsně za jiným autem nebo mezi Vámi a jimi byli jiná auta. Pokud jejich auto bliká modře je to v pohodě, když se rozbliká červeně je problém a zastavte i když máte pocit, že Vás se to netýká.

No a jsou tu silnice samotné, poměr špatných a dobrých je cca 65% špatných a 35% dobrých. Špatné se dělí na 60% opravdu špatné a 40% těch co pochopí jen ti, co tam byli. Na hlavním tahu mezi městy jsme zažili 20km dlouhý úsek kde se jede jen po hlíně zpevněné štěrkem a zbytky asfaltu, výmoly tak hluboké že pokud do něj sjedete, musí vás někdo vytáhnout. Standardní stav meziměstských silnic jsou tři pruhy, jeden pro každý směr a prostřední se přiřazuje buď k Vašemu, nebo k protisměru a slouží k přejíždění. Jeho střídání je docela pravidelné s ohledem na kopce a dá se na to zvyknout a střídání je dobře značené. Jsou bohužel i úseky kde vodorovné značení zcela nebo z části chybí a pak je jediné vodítko pozorovat místní řidiče. Druhý extrém jsou ty dobré, 70% je stav jaký znáte z EU a 30% je Švýcarská kvalita, vážně, fakt to tam je, opravdu. Bacha všechny tyto stavy se míchají naprosto nahodile, jedete z kopce po Švýcarce a v půlce je přechod na stav, který znají jen ti co už byli. Naměřili jsme vyjeté koleje, které měli hloubku 40cm pod rovinou silnice a uprostřed boule 27cm nad rovinou. Určitě nedoporučujeme cestovat v noci, jako bonus žádná z cest vyjma velkých měst není osvětlená.

Samotnou kapitolu si zaslouží "dálnice" vesměs vypadají jako naše D1 dva pruhy v jeden směr a travnatý dělící pás se svodidly, rychlost je stanovená na 110km/h. Její stav je cca jedenkrát až dvakrát horší než naše D1 před modernizací. I když i zde je pár Ukrajinských zvláštností. Nejzásadnější je možnost legálně se otočit do protisměru, jo, jó, je to tak. V levém nejrychlejším pruhu je přidán další něco jako odbočovací do leva a značka znázorňující otáčení i když potkali jsme i pár míst kde tento pruh nebyl a otáčelo se přímo z levého. Prostě zastavíte, počkáte, až v protisměru nic nepojede a přejedete přes protisměr napříč, do takové zvláštní "kapsy, slzy, vyasfaltovaného místa"kde se můžete ujistit, že stále žijete, vydýchat a připojovacím pruhem se vydat k dalšímu zážitku při otáčení do protisměru. Zvláště působivé je to v noci ani dálnice nejsou osvětleny. Dalším unikátem jsou přechody, dálniční přechody, přechody pro chodce přes dálnici. Jsou velice bezpečné, pač narozdíl od běžného přechodu jsou zabezpečeny přidáním červených pruhů. Tedy bílý pruh, červený pruh, bílý pruh, atd. na jedem jsme narazili i v úseků kde byli čtyři jízdní pruhy v jeden směr. Jen pro úplnost, dálnice nikde ani u přechodů nejsou nikterak osvětleny. Pak už jen taková drobnost na Ukrajině je zakázáno stát u benzinek, a to i na dálnici. Řidiči kamionů stojí v odstavných pruzích, na krajnici, a když je hodně zle tak v nejpomalejším pruhu dálnice v okolí benzinek a hospod. Je fakt, že se snaží mít takto odstavené auta osvětleny, většinou koncovými světli a výstražnými, někdy i lucernou.

K řidičům samotným, nerespektují žádné předpisy mimo dvě výše popsané výjimky. V obcích je stanoveno 50km, osobně jsem nedokázal jed rychleji než 80km, prostě mi to nešlo. Předjížděli mě i plně naložené kamiony, opravdu. Pokud Vás napadne v obci dát přednost někomu na přechodu, nedělejte to. Jednak vyděsíte ty lidi na samotném přechodu a pak pokud máte něco vyššího a neprůhledného, jako my, srazí je auto jedoucí za vámi a předjíždějící Vás přes dvojitou plnou čaru rychlostí 90km/h. udělal jsem to jen třikrát pokaždé se stejným výsledkem. Ve velkých městech, uvnitř ano, tam to tak nějak tolerují. Všude na Ukrajině platí právo silnějšího a dražšího auta, přijměte toto pravidlo za své a spolu s pravidlem že všechny dopravní značky jsou pouze informativní a skoro zapadnete. To že jste na hlavní, že se jedná o jednosměrnou ulici, že je někde zákaz vjezdu, berte jako takové vodítko, nápovědu. Pokud uvidíte dražší, silnější auto než je vaše prostě jej pusťte, ono s tím počítá.

Města, projeli a prošli jsme, Mukačevo, Lvov, Ternopil, Chmelnyckyj, Umaň, Oděsa, Čornomorsk. Za delší návštěvu stojí jen Lvov a Oděsa. V ostatních městech se jedná jen o jednotlivé památky na cca 3-4hodiny. Všechna města jsou z našeho pohledu až v katastrofálním stavu. To tedy platí i o Lvově a Oděse mimo historická centra.

Peníze, dá se platit kartou na benzinkách (osobně doporučuji síť OKKO, nejdražší ceny ale kvalitní pohonné hmoty) cena 31 hřiven za naftu, ale dá se sehnat i za 25, jen ta kvalita. Nevím jen jsme nechtěli dopravovat auto se zadřeným motorem zpět do ČR. Tuhle sít nám doporučil kamarád co má vlastní tahač a jezdí tam. Plyn je za 12,něco hřiven, benzín stejný s naftou. Dá se zaplatit ve většině restaurací, obchodních domech. Nezaplatíte na tržnicích, kde chodí obyčejní ukrajinci nebo v cirkuse s delfíny v Oděse, samotný lístek ano ale vše ostatní už jen za hotové. Musíte vybrat hotovost což už je dost problém. Bankomaty nejsou na každém rohu jako u nás ale jen v nákupních centrech, která jsou jen ve velkých městech a v centrech těchto měst tak do 10 kusů. Poplatek za výběr je cca 200kč za každý výběr! Dalším problémem je samotný nákup, pokud budete nakupovat pečivo, zeleninu, ovoce, sladkosti, které mají na váhu, musíte k samo obslužným terminálům, které vám vytisknou kód kde je cena a druh zboží pro pokladnu. Pokladní pouze markuje a kasíruje. Tyto terminály jsou pochopitelně v ukrajinštině, azbuce a pouze text bez obrázků. My vybrali už ve Lvově za cca 5000kč (je nás pět) a vyšlo nám to na 12dní běžných radovánek.

Moře, určitě ne Oděsa, špinavé a smradlavé, oplatí se popojet až za Čornomorsk, krásné zelenomodré moře prázdné písčité pláže a minimum lidí, ráj na zemi??

Jestli bychom tam jeli znovu, jestli bychom to mohli doporučit? Jeli, pokud se nic zásadního na Ukrajině nezmění, tak ano. Za tři, čtyři roky, bez dětí, v nenápadném autě s minimem věcí, chceme se tam podívat, Ukrajina je zemně extrémních extrémů. Jestli ji můžeme někomu doporučit jako dovolenou s rodinou NE sorry ale vážně Ne.