Jak jsme se sešli na Orlické a Těrlické Přehradě.

Ptáte se co je to za výraz a jak to vzniklo?

Pokud cestujete karavanem nebo obytným autem,vždy máte možnost přibalit sebou pomůcky pro nějaké aktivity,kterými si hodláte zpestřit svůj výjezd.V létě to bývají nejčastěji kola. V letních měsících,však bývá u moře horko a vyjížďka na kolech tolik neosvěží.V Chorvatsku jsem se nechal inspirovat jednou mladou rodinkou,která se ráno s dětmi nalodila do nafukovacího motorového člunu a na celý den odjeli obdivovat nedaleké kornatské ostrovy.Večer se vrátili spokojeni a obohaceni o nevšední zážitky.

Moc se mi líbil tento aktivní a svobodný způsob trávení volného času a na přes rok jsme s člunem odhalovali krásná zákoutí chorvatského pobřeží i my. Vše dostalo rychlý spád po té,co jsem se o tomto způsobu trávení dovolené zmínil na karavanistickém fóru Caravan24.cz.Najednou se začaly sbíhat příspěvky od človíčků se stejnou slabostí jako mám já a někteří se tímto vláknem nechali natolik inspirovat,že se rozhodli motorový nafukovací člun zahrnout do povinné výbavy karavanu či obytného auta.

Doba dovolených však je ještě daleko,nové čluny otálely v krabicích a tak padlo rozhodnutí uspořádat výjezd,čluny na něm vyzkoušet a při té příležitosti načerpat cenné rady od těch zkušenějších. Celý měsíc březen se podávaly na fóru návrhy kdy, kde a pod jakým názvem se sraz bude konat. Pro velký zájem byly vyhlášeny srazy dva.

První 1.-3.5.09 na Orlické a druhý hned následující prodloužený víkend 8.-10.5.09 na Těrlické přehradě.Název byl určen z pojmů karavan,gumový člun a sraz tedy Karavan Gum Sraz. Na Orlickou přehradu  jsme vyjeli ze severní Moravy již den předem a ráno prvního května vjeli do kempu Popelíky situovaném u hráze majestátní a obrovské vodní plochy orlické přehrady.Ti ,co přijeli již ve čtvrtek, zažili k večeru průtrž mračen doprovázenou hromy a blesky,která odnesla markýzu Skorpionovi.

Průtrž přišla tak rychle a nečekaně,že ji již nestačil srolovat.Naštěstí však tato smutná příhoda byla zároveň i poslední.V pátek ráno nás přivítalo sluníčko,které nás provázelo až do konce prvního gum srazu a po celou dobu nám vlévalo do žil dobrou náladu a chuť být co nejdříve se čluny na vodě.Hned po příjezdu a ustavení karavanů se začalo s nafukováním gumáčků a se spouštěním Pepiho doprovodné laminátové lodě se silným motorem,Pepi  se svojí rychlou lodí po celou dobu zajišťoval naši bezpečnost na vodní hladině.Krom této důležité činnosti jsme se na ní mohli i s dětmi přesvědčit,jaké to je plout s větrem o závod.

Na sraz přijeli i karavanisté,kteří zatím člun ve své výbavě nemají.Například Mazlíci,nebo Zdeněk a Irena Lbc, byli buď svezení,nebo jsme jim svoje gumáčky na chvíli půjčili,aby zažili nádherný pohled na pobřeží z vodní hladiny,možnost prozkoumávat zákoutí přehrady nebo se nechat jen tak houpat na vlnách.

Jak čas ubíhal přiblížil se večer a jak bývá zvykem srazili jsme stoly a večer strávili se super lidmi ,kteří na sraz přijeli.Ještě týž večer bylo rozhodnuto,že hned ráno po snídani uděláme společné foto všech účastníků historicky prvního Gum Srazu na souši i na vodě a pošleme tento pozdrav formou MMS našim kamarádům,kteří se v tu dobu účastnili pálení čarodějnic.Po té společně vyplujeme na 12 km vzdálený orlický hrad,který dobudeme z vody.A stalo se.Po hodině a dvaceti minutách,přehrada je opravdu obrovská,jsme k hradu dopluli a po vyvázání člunů v přístavišti a zanechání u nich Pepiho jako hlídky,jsme absolvovali prohlídku Švancerberského sídla.Obohaceni dějepisnými vědomostmi nasedáme zpět do člunů a vyrážíme na vodu.Ti otužilejší(místy dost fouká) plují dále až pod monumentální žďákovský most smutně proslavený padajícími sudy,a hodně připomínající most u chorvatského Šibeniku,ti méně otužilejší se vracejí zpět do kempu, ve kterém se na večer všichni šťastně setkáváme a  trávíme v partě fajn lidiček.

Nedělní ráno přináší krom sluníčka i poslední plavby na vodní hladině,balení a poslední AHÓÓÓJ při odjezdu.
Víme však, že ne na dlouho a tak se o příštím víkendu sjíždíme v porovnání s Orlíkem k maličké přehradě na severní Moravě. Těrlická přehrada byla vybudována v blízkosti nejmladšího města v ČR Havířova a zásobuje svými vodami závod na výrobu oceli.V porovnání s Orlíkem je to louže, a proto jsem si dělal starosti s programem srazu.Na klidu mi nepřidávala ani skutečnost, že nemůžeme použít ani jeden ze dvou místních kempů.Zkrátka se do nich nevejdeme.Budeme stát na parkovišti blízko vody bez přípojky a zdroje pitné vody.Navíc dva dny před srazem prší a je jen 13°C.Ve čtvrtek,opět den předem přijíždějí čtyři posádky Jarda a Dráža,Pavel,Xtran a Jiří Majki. Obsazují první místa na parkovišti.Je pošmourno,zima,ale panuje dobrá nálada. Ta nás neopouští ani na druhý den,navíc je umocněna ranní vymetenou modrou oblohou a teplým sluníčkem.
Začaly přípravy člunů na vodu a mezitím přijíždějí další posádky.Ze čtyř posádek jich najednou na parkovišti bylo deset a vody těrlické přehrady brázdilo až do večera osm člunů.Vlastně devět,protože posádce Pavla z Hlučína selhala navigace a zastrčené parkovišťátko nenašli.Usídlili se proto v jednom ze dvou kempů a co čert nechtěl právě v tom vzdálenějším,přes vodu na druhém břehu přehrady. Nakonec v něm už zůstali a tak jsme se  člunech navštěvovali. Málem bych zapomněl na desátý člun.Ten patřil dětem posádky ze Žiliny.Mariánovi a Marienke.Byl sice jen asi půl metru dlouhý a místo benzínu ho poháněly baterie,ale všechny ostatní děti a tatínci jej obdivovali a sledovali s jakou bravurností ho Marián ovládá.Ti šťastnější si mohli jeho řízení vyzkoušet.Štěstí měli proto,že  baterky se zatím rychle vbíjely.

Přišel večer a jak velí karavanistická tradice zhlukli jsme stoly k sobě a až do pozdní noci si povídali,popíjeli dobrého moku a koštovali grilované speciality různých receptur.Jakmile se setmělo všechny děti dostaly světélkující tyčinky všech barev,což byl pro ně zážitek a podnět pro vymýšlení dalších her.My,jejich rodiče,pak podle barvy věděli kde se to které dítko nachází a jestli si náhodou nešlo zaplavat.S příchodem noci se světýlka pomalu trousila do karavanů, kde s nimi děti zalezly do svých postýlek a sladce usnuly.
Další ráno trochu sprchlo,ale pak se opět ukázalo sluníčko.Dorazily poslední dvě posádky Tom a Lucka  a poloviční Hroši.Poloviční kvůli nemoci,která nejmladšího hrošíka zkolila do postele a maminka Inka se o něj pečlivě starala.Dva zbylé hrochy,k jejich nevýslovné radosti,přibrala pod svá kuchařská křídla Lucka,tak že hlady netrpěli ba naopak.

Tyto dvě posádky se již předem domluvily a v pátek se sešly v Trojanovicích odkud vyjely lanovkou na Pustevny.Po té se vydaly pěší tůrou po hřebeni k soše Radegasta odkud nám poslali opět pozdrav ve formě MMS a pak pokračovaly k dřevěnému kostelíku Cyrila a Metoděje.Ještě před jejich příjezdem na Těrlice se Bufak ze Slavkova u Brna rozhodl pro sobotní výšlap na Lysou Horu.Večer byla naplánována trasa a v sobotu  brzo ráno hned po krátkém dešti vyjeli autem do Malenovic,odkud šlapali až na vrchol Lysé Hory.Počasí vyšlo,tak že po příjezdu zpět k těrlické přehradě, ač byla voda  ještě studená se v ní Bufak osvěžil koupelí.

My ostatní jsme až do sobotního večera střídavě brázdili vody přehrady,relaxovali a nastavovali tváře hřejivému slunci.S jeho příchodem jsme opět utvořili stolovou hradbu a v příjemné atmosféře čekali na hlavní atrakci večera,kterou byl ohňostroj.Ten Scorpion a měl nečekanou dohru.Když už se konečně děti ohňostroje dočkaly,tak s jeho prvními ohlušujícími ranami se jeden z pejsků,patřící přátelům Liberďáků zlekl a dal se na útěk.Bohužel jsme ho i přes usilovné pátrání do pozdní noci už nenašli.

Ráno nás kromě sluníčka budila policie.Pro pořádek ta nás navštívila celkem třikrát. Poprvé někdo na cestě srazil srnu a tak se přijeli podívat jestli ji náhodou nemáme na rožni. Podruhé nás přijela okukovat policie městská,těm se naše karavany asi líbily,protože odjížděli se slovy,tolik karavanů jsme tady ještě neměli. No a třetí policejní návštěva byla nejpříjemnější.Policejní eskorta dovezla ztraceného pejska Arga a předala ho majitelům.Jejich vítání  vehnalo slzičku do očka nejedné karavanistky.

A aby těm návštěvám nebyl konec najednou mezi karavany procházela nevěsta ve svatebních šatech se ženichem.Za nimi kráčel fotograf  a na pozadí přehrady pod Beskydskými hory v dáli pořizovali svatební romantické fotografie.No to se ví že při zpáteční cestě se museli vyfotit i s námi.Za to jsme jim popřáli do života hodně toho karavanistického gum štěstíčka a vrátili se na vodu,užít si poslední chvíle ve svých gumáčcích.
Po vydatném nedělním obědě začalo balení člunů a karavanů a loučení.Posádky se začaly rozjíždět do všech světových stran s pocitem příjemně stráveného prodlouženého víkendu mezi skvělými lidičkami a v pro všechny příjemné a přátelské atmosféře. První a také druhý karavan gum sraz jsou již jen v našich vzpomínkách a moc všem co se jich účastnili děkuji za vytvoření příjemné atmosféry,za vstřícnost a ochotu pomoci tomu druhému.
Chystají se však srazy další.V srpnu na dalešické přehradě, v září na baťově kanále.Zajímavým by se mohl stát i sraz na Váhu nebo v polské Nyse.

Tak že karavanisti , mám namysli všechny a bez vyjímky , s čluny i bez nich , brzy na dalším KaravanGum Srazu

AHÓÓÓÓJ.