Travnatá plocha s borovicí nás přímo vybízela a tak

Máme Hobíka jen několik měsíců, ale přez to jsme s ním v létě stihli ještě jednu dovolenou. Tentokrát jsme moc necestovali, jen napříč naší krásnou Českou republikou, kemp Osika u Nové Bystřice. Nejeli jsme sami, měli jsme s sebou ještě dva cestující, Ireniny rodiče. Popravdě, nadšený jsem z toho zrovna moc nebyl, ale co by člověk neudělal pro bližního svého, že? Alespoň jsme si mohli vyzkoušet samostatnou ložnici, zavěšenou v předstanu našeho bydlíka. Karavan jsme samozřejmě přenechali starší generaci. Ten týden to přeci vydržíme!

Přiznám se, do Jižních Čech se mi moc nechtělo, kdysi dávno v Chlumu u Třeboně jsem nestíhal boj s mračnama všudypřítomných komárů a boj s nimi prohrál. Již nikdy více!!! Po třiatřiceti letech jsem se tedy nechal přesvědčit, spakovali vše potřebné (ba i nepotřebné), včetně několika druhů přípravků určených pro likvidaci obtížného hmyzu. Jelikož jsme jeli přez matičku Prahu, bylo brzy ráno, sluníčko již vycházelo přesně tam kde má, město bylo téměř liduprázdné, jen taxíky, rozvážející poslední návštěvníky mnoha nočních klubů a restaurací. Nedalo nám to, zaparkovali jsme na Smetanově nábřeží a šli se trochu projít. Karlův most bez davů turistů, prodejců suvenýrů, různých kejklířů, jen tu a tam fotograf, čekající na ten pravý okamžik pro zmáčknutí spouště svého fotoaparátu.

Prošli jsme Kampou a po mmostě 1. máje zpět k naší soupravě. Cesta jižním směrem ubýhala velice dobře a my byli okolo deváté na místě. Ohlásili jsme se v recepci, ujal se nás správce kempu a dal nám na výběr ze tří míst. Samozřejmě jsme volili to nejblíže k vodě. Díky tomu, že jsme si asi 14 dní předem udělali rezervaci, mohli jsme si vybrat. Travnatá plocha s borovicí nás přímo vybízela a tak jsme nelenili a stavěli. Po ránu bylo ještě příjemné chladno, takže nám to dlouho netrvalo a bylo postaveno. Ještě vyšponovat předstan, do konstrukce zavěsit ložnici, něco malého pojíst a šup do vody. Vždy jsme měl představu, že všechny rybníky jsou bahnité, jaké ale bylo naše překvapení, po bahně ani vidu. Travnatá pláž přecházela v písek, který byl všude na dně, kam noha dosáhla. Ideální místo pro rodiny s dětmi, dno se jen mírně svažovalo, voda vyhřátá, co víc si jen přát! Sinice také nikde, plavání jedna radost.

Kemp Osika je docela veliký, vzhledem k termínu naší návštěvy, konec srpna, byl i dost obsazený. Je i dobře zařízen, nové sociálky, velké travnaté plochy pro stany ale i pro karavany s elektrickými přípojkami. Nejprve nás trochu zarazilo, že přímo spodní částí kempu projíždí vlak. Byla to však jen úzkokolejka z Nové Bystřice do Jindřichova Hradce, jezdila jen ve dne a to hned za naším obydlím. Mohli jsme si i vybrat, jakým vlakem pojedem, motorovým, nebo parním. Samozřejmě jsme se s ním jeden den vydali na návštěvu Jindřichova Hradce. Cesta vláčkem je příjemná, není dlouhá, koleje se klikatí lesy, poli a loukami, projíždíme lesní zastávkou Kaproun s památníkem Járy Cimrmana. V Jindřichově Hradci navštěvujeme i zámek a odpoledne se opět vracíme, již se těšíme na osvěžující koupel v rybníku. Vzhledem k teplému počasí jsme toho na kolech, která jsme si vezli opět s sebou, moc nenajezdili. Nicméně, jeden výšlap jsme absolvovali. Naplánovali jsme si menší vyjížďku ke hradu Landštejn. Cestou pojedli něco borůvek, prohlédli jsme si malou příhraniční pevnost, navštívili starobylou zříceninu hradu a dál se vydali na cestu do Rakouska.

Zpět do Čech jsme se vrátili přez nejseverněšní místo našich jižních sousedů, vyfotili Kámen republiky, nohy osvěžili v potoce, tvořící přírodní hranici a přez Českou Skalici se vrátili do kempu. Z plánovaného, malého výjezdu jsme v parném dni našlapali 64 kilometrů. To jsem si vyslechl řečí! Týden utekl jako voda, počasí nám přálo, nikdo se neutopil, spaní v předstanu jsme zvládli na výbornou, pobrali jsme něco bronzu na svá těla. Lesy v okolí jsou příjemné a plné hub. Však jsem jich měl za chvíli plnou tašku. Vzhledem k tomu, že houby nejím, ani mi nevadilo že to prý byly většinou hořčáky. Díky solidárním sousedům jsme však stejně houby nakonec měli a Ireniny rodiče sušili a sušili. Co mně však asi nejvíce překvapilo, za celou dovolenou ani jeden komár!!! Jen malé mušky vždy k večeru o sobě dávaly vědět, proti mračnům komárů kdysi v minulosti, to však nestálo ani za řeč.

Teď tu sedím v noci u klávesnice a vracejí se mi vzpomínky na letošní léto. S karavanem jsme zažili 2 dovolené, jedna cestovatelská západní evropou a druhá odpočinková u jihočeského rabníka. Obě, ač zcela odlišné byly super a již se těším na léto příští a na cesty další. Toť asi tak vše, co jsem vám chtěl sdělit a třeba i doporučit.

Z Liberce dobré ráno přeje Zdeněk.

FOTOGALERIE: