Problém opět zažehnán, soupravu jsme otočili a už si ujíždíme dál a tak trochu neznámo kam.Nakonec jsme našli  malý příjemný kemp, kde jsme celí utahaní zaparkovali náš bydlík a byli šťastní, že cesta skončila a začali jsme si užívat dovolenou.

Jsme s manželem úplní začátečníci karavanisté.Letos na jaře jsme si koupili svůj první bydlík a protože nejsme žádní troškaři, tak jsme si pořídili pohodlný 5,7m dlouhý karavan a taháme ho Octavií II. Zřejmě tady bude kámen úrazu naší první velké výpravy. Samozřejmě než jsme vyrazili na naši první velkou cestu, tak jsme si užili několik pohodových víkendů u nás ve Středních Čecháh a karavaning si nás oba i naší dceru Niki totálně získal.

Do Chorvatska jsme vyrazili uprostřed týdne ve středu odpoledne, projeli jsme Česko a ještě ten večer okolo jedenácté hodiny jsme se rozhodli přespat na Rakousko-Slovinských hranicích.Cesta byla pohodová, dovolená před námi, tak jsme s manželem popili trochu vínka a šlo se na kutě.Druhý den ráno projíždíme Slovinsko, samozřejmě objíždíme dálnici,manžel jim ty nekřesťanský eura za ten kousek prostě nedá!Vše v pohodě a už jsme v Chorvatsku.Někde cestou, už ani nevím kde, nám přeběhla přes silnici černá kočka a i když pověrčiví nejsme, asi na tom něco bude.
To že nám cestou začala svítit kontrolka prasklé žárovky byl jen začátek.První  problém nastal při tankování v Chorvatsku, prostě ta pistole ne a ne se vejít do nádrže.Musela přijít i obsluha pumpy a s trochou násilí jsme konečně natankovali a pokračovali dál ( toto se opakovalo při každém dalším tankování).
Cesta ubíhala v pohodě dál a konečně jsme projížděli Velebitem. Místní hory se ale naší Škodovce moc nezamlouvaly a začala se nám přehřívat, ručička si lezla vesele nad devadesát stupňů a já jsem měla nervy na pochodu. Situaci zachraňoval manžel, jakožto zkušený šofér okamžitě vypnul klimatizaci a zapnul topení, my jsme se sice začali lehce přehřívat, ale naše autíčko ne a to bylo v tuhle chvíli důležitější.

Hurá, problém zažehnán a pokračujeme do námi vybrané destinace.Byl to Nin, malé městečko asi 20km severně od Zadaru.Přijíždíme k prvnímu kempu a začalo nám být v klimatizovaném autě zase vedro a co se nestalo, ve čtyřiceti stupňovém vedru nám odešla klimatizace. Kemp se nám nelíbil a už lehce znechucení ujíždíme do dalšího kempu.Tady bych chtěla poznamenat, že ne všechny kempy jsou přístupné takové soupravě, která v našem případě čítá cca 12m. Cesta se začala zužovat  a přístup do kempu byl totálně příkrý a i když by jsme tam zajeli, kde je jistota, že také vyjedem?! Žádná...a navíc  za námi auta a také před námi.Do této chvíle chladně uvažující manžel už nevydržel,prásknul dveřmi auta a že končí a má toho dost... V tuhle chvíli jsem musela situaci zachranovat já, vyběhla jsem z auta a řidiče, který stál proti nám jsem se ptala, jestli se na konci této cesty dá otočit a aby nám trochu uhnul. Problém opět zažehnán, soupravu jsme otočili a už si ujíždíme dál a tak trochu neznámo kam.Nakonec jsme našli  malý příjemný kemp, kde jsme celí utahaní zaparkovali náš bydlík a byli šťastní, že cesta skončila a začali jsme si užívat dovolenou. Strávili jsme zde osm krásných dní, kdy jsme úplně zapomněli na všechny problémy.Tuto destinaci můžu jen doporučit, jsou tady krásné velké a hlavně písčité pláže, daleko mělko.Ideální pro malé děti.

Nicméně den našeho odjezdu byl tu a vzhledem k nefunkční klimatizaci, jsme naplánovali odjezd navečer.Odjížděli jsme z kempu kolem šesté hodiny, žádné velké vedro nebylo, takže jsme Velebit projeli s ručičkou termostu poslušně na devadesát a navíc začalo pršet.Ten den jsme stihli projet celé Chorvatsko a až na tankování, kdy jsme měli opět problém, cesta probíhala dobře i když se manželovi zdálo, že auto nějak netáhne.Dojeli jsme na slovinské hranice a tady jsme se rozhodli přespat.
Druhý den ráno objíždíme slovinskou dálnici a stavíme u obchoďáku v Mariboru, tady něco nakoupíme a chceme pokračovat k domovu.A tady se to stalo...naše Škodovka začala vydávat podivné zvuky a prostě nejela.Tady už jsem trochu propadala panice a říkala jsem si, že jsem snad ve špatném snu, ale bohužel to byla tvrdá realita.Manžel si tentokrát zachoval pevné nervy, zjistil,že servis je odsud třista metrů a asi za půl hodiny přijel s odtahovkou.V servisu nám během tří hodin opravili prasklý homokloub za 310,-Eur a už jsme zase zapřáhli a celí šťastní, že můžeme zase pokračovat v cestě, ujíždíme do Rakouska.

Cesta probíhala klidně, počasí bylo chladné, ale auto začalo ztrácet výkon, manžel měl strach jestli se nám k tomu všemu ještě nepřidírá turbo.To už bylo na mě trochu moc a začala jsem se v duchu modlit, ať už jsme v Česku, zřejmě jsem byla vyslyšena a konečně projíždíme hranice a jdeme tankovat.Světe div se, tankujeme bez problémů a jedeme dál k domovu.A další změna k lepšímu, po natankování u Shellky se nám naše Škodovka rozjela na plný výkon a bylo po problému.Takže pozor, na každá benzinka v Chorvatsku prodává kvalitní naftu!

Tímto naše cestování uzavírám, dojeli jsme v pořádku domů, karavanig nemáme o nic míň rádi spíše naopak! Akorát, a to nás trochu mrzí, se budeme muset rozloučit s naší milou Škodovkou a koupit pořádného tahouna, který si poradí s naším skoro šestimetrovým bydlíkem.
Zdravíme všechny karavanisty Jana,Pepíno a Niki.