Snad mi Radek Sladký odpustí, že jsem si dovolil ukrást a parafrázovat jeho titulek ze stavby Mikeše. Jeho články pro mne byly velkou inspirací, takže se mi to zdálo docela příhodné pro popis toho, o co jsem se pokusil v našem autě.
Je pátek, já od rána nic nestíhám a představa, že budu v 16 hodin na srazu v Praze se ztrácí v nedohlednu. Tomu by nikdo nevěřil, co se vše může stát, když si myslíte, že stíháte v pohodě.
Tato noc byla úděsná. Nejprve mě provázel pocit, že jsme v přístavišti sami a kdejaké projíždějící auto nás sleduje a vybírási nás jako snadnou kořist. Pak se počasí zase zhoršilo a pomyšlení na naše dva kluky někde venku jen ve stanu mě přivádělo téměř k šílenství.
Se vzpomínkou na diskusi o stále „náročnějších“ chorvatech jsem si řekl uvidíme a začal po snídani pomalu vyjíždět z parkoviště. Mladík nám zamával a pozdravil a bylo to. Klid.
Opouštíme uplakaný Edinburgh. Déšť nás provází i u dalších památek. První dnes je Melrose Abbey N 55,59879° W 2,71897°, romantické místo pro ducha Roberta I., jehož srdce údajně spočívá zde na tomto pozemku.
Problém opět zažehnán, soupravu jsme otočili a už si ujíždíme dál a tak trochu neznámo kam.Nakonec jsme našli malý příjemný kemp, kde jsme celí utahaní zaparkovali náš bydlík a byli šťastní, že cesta skončila a začali jsme si užívat dovolenou.