To bychom ani nebyli my, kdybychom jednou vyjeli podle plánu. Míra se vrátil ze služební cesty v 5 hodin ráno, takže si musel zdřímnout, abychom alespoň kolem poledne mohli vyjet. Nakonec se podařilo, že jsme vyjeli ve 15,00 a do Sedloňova dorazili jako 9. posádka z 10ti ještě za světla. Přípravy zde již byly v plném proudu.

Takže když si představíte mého tátu a Kájínka jako dokonale nalíčenou sestřičku, dalšího kamaráda ,,zakrváceného“ červenou barvou, s berlemi a ortézou a dva doktory, kteří lili do všech zúčastněných krev v podobě červeného vína, uznáte, že vyhrát museli.

Někteří, kteří již se nemohli dočkat (včetně naší posádky), se na hráz rybníka, která byla nádherně posekaná a připravená na naše kempování, dostavili už ve čtvrtek. Jirka, který dorazil asi 5 minut před námi jako první se hned vrhl na hráz i se svým rybářským náčiním, kterého měl poměrně velké množství a než my jsme ustavili auto, už měl na udici prvního kapra.