V pátek odpoledne vyrážíme jako ostatní do Brna, kde máme vyjednané stání přímo na parkovišti u výstaviště /za 300,- Kč po celou dobu výstavy/. Cestou zjišťujeme, že z důvodů špatné vnitřní komunikace Veletrhů Brno, jsme na jiném parkovišti, než nám bylo přislíbeno, tak doufáme, že se po telefonu domluvíme. Když přijíždíme, jsou již některé posádky na místě a zahřívají svá zkřehlá těla svařákem a výbornou kuřecí polévkou.


V pátek odpoledne vyrážíme jako ostatní do Brna, kde máme vyjednané stání přímo na parkovišti u výstaviště /za 300,- Kč po celou dobu výstavy/. Cestou zjišťujeme, že z důvodů špatné vnitřní komunikace Veletrhů Brno, jsme na jiném parkovišti, než nám bylo přislíbeno, tak doufáme, že se po telefonu domluvíme. Když přijíždíme, jsou již některé posádky na místě a zahřívají svá zkřehlá těla svařákem a výbornou kuřecí polévkou.

Vítáme se s Myšákem, který jako zástupce rodiny, jež se ohřívala v karavanu, hrdě odolával mrazivému počasí venku spolu s Crlovými, Vaškem a Pavlou, Matýskem, Edou, Doktorovými a Jevíčkovými. Je zima, každý přešlapuje na místě, aby mu nemrzly nohy. Jirka-S předvádí zásobu demižónů a z jeho auta vzniká bufet. Po chvilce se otevře okénko, z něho vykoukne Jana a vólá: „Hóóóórký svařáček…“ Odběratelé na sebe nenachají dlouho čekat. Matýsek se dožaduje párku v rohlíku. Během několika minut se opět otevře okénko, z něho vykoukne Jana a vólá: „Páááárek v rohlíku…“ Matýsek je mile překvapen.

Vítáme se s dalšími posádkami. Přijíždí Roman, Jirka Mára, Svitaváci, Lenka a Ondra, Karel ze Žiliny s rodinkou i Táboráci. Vojta z Hradce je tu s námi taky. Parkuje na sousedním parkovišti /na původně domluveném/, tak přišel na kus řeči. To ještě netuší, jak problematický bude jeho návrat k autu. Na návštěvu přijíždí i Mirek s Vlastou, kteří přivážejí gulášek na zahřátí. Pojedli jsme a popili a postupně se ubíráme do vyhřátých karavánků.

Ráno po snídani odcházíme společně na výstavu. Cestou se dovídáme jak Vojta v noci přelézal bránu, aby mohl jít ulehnout do svého auta /ještěže hlídač neměl psa/.

Výstava nabízí velké množství karavanů a přívěsů a doplňků asi všech značek zastoupených na českém trhu. Dokonce i na děti je pamatováno. Klauni, kteří organizují jízdu zručnosti na kolech, nafukují balónková zvířátka atd., trampolína, kreslící a hrací koutky apod. Když probíhá doprovodný program veletrhu Sport-life v podobě okružní jízdy historických kol, kde měl jezdit i Petr s Jarmilou, věnujeme mu tichou vzpomínku.

Namlsání krásou nových vozů výstavu opouštíme a na parkovišti se dělíme. Část posádek odjíždí vyhřát svá těla do Büku, kde budou až do středy a ostatní, kteří musíme v pondělí do procesu, postupně odjíždíme do Ochozu u Brna, kde máme rezervaci salonku v restauraci, abychom si zde mohli sdělit dojmy z výstavy či společně plánovat zimní sezónu. Zde se k nám přidávaji Raifáci a Mirek s Vlastou. Bylo nám zde příjemně. Bavili se děti i dospělí. Ve večerních hodinách přijíždí kamarád Hroch /ale bez karavanu/ jenom na otočku - doplnit některým z nás video-výbavu do karavanu.

My uléháme asi ve 22,30 a mírný poprašek sněhu a mráz -1°C naznačují, že ráno to nebude jednoduché, ale to ještě netušíme.

Ráno se probouzíme kolem osmé s tím, že začíná sněžit. Nás to ještě pořád, ač máme letní gumy, nechává klidnými, s tím, že to jistě během hodiny roztaje. Asi v 9.00 jsou 2cm sněhu a my jsme odhodláni vyjet. Do mírného kopečku od restaurace na silnici nám kamarádi zatlačili. Všem máváme a plni optimismu vyrážíme na cestu. V polovině mírného stoupání, po ujetých cca 150 m začnou prokluzovat kola a my stojíme. Po debatě co bude dál, odcházím zakoupit řetězy k čerpací stanici, stojící vedle restaurace, u které jsme nocovali. Roman ve své oranžové bundě koordinuje dopravu, protože stojíme „dost blbě“.

Vánice je v plném proudu, fičí a sype se jako by roztrhl peřinu. U pumpy jsem zakoupila řetězy a myslím si, že máme vyhráno. Ale bohužel, tyto řetězy jsou sice na 17tky gumy, ale na zimní, které jsou užší, takže jsou nám na nic. Mezitím přichází Karel se spásným nápadem – odpřáhnout karavan a „v rukách“ ho zaparkovat na odstavnou plochu u silnice. To proběhlo hladce, protože to bylo z mírného kopečka. Takže 2 hodiny po vyjetí usedáme opět v karavanu- topení na10tku a vymýšlíme co dál, zda tady karavan necháme do opadnutí sněhu, či zde zůstanu já sama nebo oba dva. Jelikož Míra neměl notebook a ukousal by se do zítřka nudou, já jsem karavan opustit nechtěla, vyhrála varianta: Míra zajede do Brna koupit řetězy a zkusíme odjet i s karavanem. Z okénka vidíme, jak se Eda marně snaží vyjet kopeček od restaurace. Během přípravy oběda voláme Machajdom, že nemají čeho litovat, když s námi nejeli. Reakce Míry Machajdy nás však hodně rozesmála.: „Já jsem naopak nešťastnej, protože jsem si mohl všechno vyzkoušet, mám řetězy, natankovanou centrálu a v kufru lopatku a kyblík s pískem….“ Po obědě Míra vyráží autem sehnat řetězy na naše letní kola (nejsem moc optimista, ale naděje vyhrává poslední). Zůstávám v karavanu s vybitým telefonem, takže bez spojení s Mirkem. Doufám, že za 2 hodiny bude zpátky i s řetězy. Knížku jsem si zapomněla doma, tak sepisuji tento článek. Dívám se z okénka, Edovi přijíždí na pomoc traktor a asi na 20tý pokus se jim podaří vyjet. Jen slyším traktoristu jak říká: „Stejně s tím nikam nedojedete…“ Eda přejíždí k pumpě, odkud se opět nemůže dostat.

Já sleduji hodiny a očekávám Mírův návrat. Mám obavu, že tu zůstaneme do jara, protože vánice, která je venku a meluzína v karavanu připomíná scénu z filmu Anděl na horách.

Po čtyřech nekonečných hodinách čekání, přijíždí Míra i s řetězy, které musel ještě reklamovat, jelikož nebyly kompletní /naštěstí v Makru jde všechno „rychle“/. Posilněni horkou polévkou vyrážíme na cestu. Řetězy byly jako zázrak, silnici, na níž byla souvislá vrstva sněhu jsme zdolali dobře. Cesta byla pohádková a sněhu jako o Ladových Vánocích.

Před Brnem začíná pršet a silnice je mokrá, ale holá. Po pár kilometrech sundáváme řetězy, máváme Jevíčkom, kteří nás míjejí. V Ústí nad Orlicí byla silnice pokryta zledovatělým sněhem, ale jen malý úsek, takže i to jsme zvládli dobře. Ve 20,05 přijíždíme domů.

V kavárničce se dozvídáme, že Eda nocuje u pumpy a Crlovi někde u Brna.

Tak to bylo naše první zimní cestování s karavanem.

Závěr: Karavaning v zimě ANO, ale se zimní výbavou.