To bychom ani nebyli my, kdybychom jednou vyjeli podle plánu. Míra se vrátil ze služební cesty v 5 hodin ráno, takže si musel zdřímnout, abychom alespoň kolem poledne mohli vyjet. Nakonec se podařilo, že jsme vyjeli ve 15,00 a do Sedloňova dorazili jako 9. posádka z 10ti ještě za světla. Přípravy zde již byly v plném proudu.

To bychom ani nebyli my, kdybychom jednou vyjeli podle plánu. Míra se vrátil ze služební cesty v 5 hodin ráno, takže si musel zdřímnout, abychom alespoň kolem poledne mohli vyjet. Nakonec se podařilo, že jsme vyjeli ve 15,00 a do Sedloňova dorazili jako 9. posádka z 10t i- ještě za světla. Přípravy zde již byly v plném proudu. I my jsme se zapojili. Vyráběly se nejrůznější dobroty. Stoly byly plné chlebíčků, obložených táců, křupek a brambůrek, nechyběly ani utopenci a velká mísa Ivanova tataráku a vše bylo korunováno Hančiným pravým vánočním punčem. Dozdobili jsme tělocvičnu, aby byla veselejší a silvestrovské veselí mohlo začít. Povídali jsme si, hrála hudba, tančilo se, děti dováděly na kruzích a hrály nejrůznější hry. O půlnoci jsme si společně připili na nový rok 2009 a šli se podívat na rachejtle a petardy a samozřejmě, že jsme nezůstali pozadu a také přispěli troškou do mlýna. Bohužel jsme propásli běh ve slipech, ale nám to nevadilo. Znaveni jsme ulehli do svých vyhřátých bydlíků.

První den nového roku jsme trošku vyspávali a po snídani v podobě vynikající Zdeniny česnečky šli někteří lyžovat či běžkovat, my ostatní jsme se vydali na novoroční procházku s návštěvou hájovny, kde jsme viděli stádo daňků. Večer byl opět v přátelské a hlavně pohodové atmosféře. Když se sejdou prima lidi, je to vždycky bezva.

Pátek 2.ledna začal tím, že nám pod okny zapěl sbor: „Happy bitrhday to you… a vytáhli Míru na mráz před karavan, kde dostal hobla a dárečky, za které touto cestou děkujeme. Potom jsme se společně odebrali do místního minimuzea, které je věnováno historii obce Sedloňov doplněné o expozici loutek a dřevěných plastik místní obyvatelky výtvarnice p. Jarmily Haldové.

Odpoledne jsme opět lyžovali a běžkovali a na závěr jsme uspořádali karneval na sjezdovce. Téma strašidla bylo doplněno o operační tým z nemocnice na kraji C24. To jsme ještě netušili, že později budeme mít i maroda, ale abych nepředbíhala. Karneval jsme zakončili přípitkem na to, abychom se zase ve zdraví sešli a vídali se po celý rok na nejrůznějších akcích a výjezdech. A protože mrzlo až praštělo, šlo se ještě na svařáčka.

Po odpolením lyžování plynule následovalo večerní. Jelikož si Verunka chtěla zkusit lyžovat za tmy, souhlasili jsme s jejím návrhem, že ji s Luckou necháme na sjezdovce a půjdeme připravit něco dobrého na večer. Holky byly proškoleny, že kdyby něco, tak druhá přiběhne pro nás. No a netrvalo dlouho a přiběhla Lucka, že Verča je na ošetřovně, že má něco s kolenem. Tak jsme tam hned běželi a když jsme uviděli Verunku s úsměvem od ucha k uchu, spokojenou, že je o ní pečováno, spadl nám kámen ze srdce. Odnesli jsme si maroda s dlahou na noze a byli jsme rádi, že to není nic vážného. Dnes je neděle a Verunka má koleno úplně v pořádku, což je určitě díky veliké péči Zdeny a Vládi, kteří dohlíželi, aby měla studený obklad a nohu ve správné poloze.

Večer se podávalo šampaňské, Tom smažil srnčí ragú a jatýrka na slanině, měli jsme od Zdeny úpický řízek, zkrátka vonělo to po celém Sedloňově. Vláďa zorganizoval hod míčem na koš. Opičí dráhu si proběhli děti i dospělí a největší úspěch měla klouzačka z lavičky. Zahráli jsme si pinec.

V sobotu jsme se probudili do mrazivého rána, my jsme naměřili -14°C, místní obyvatelé dokonce -18°C. Poklidili jsme společenku a rozjeli se k domovům. Bylo nám spolu hezky. Jsme rádi, že jsme se sešli nakonec v hojném počtu deseti posádek, že se akce, myslím, vydařila a že i u nás na horách může být dobře.

Chtěla bych ještě poděkovat Tomovi a Lucce za bezva nápad umístění vařiče a rychlovarné konvice přímo ve společence a Luďovi za propůjčení mikrovlnky.