Příběh opravdového karavanisty

Asi po půlroční teoretické přípravě to najednou bylo tady. Všichni jsme se těšili a radostně opouštěli naše pracoviště a školní lavice.
Náš předvoj - moravští přátelé Bouškovi a Měrkovi- vyrazili raději o týden dříve, aby předběhli ostatní české turisty a zajistili pro nás ostatní vhodné místo na kempování.
To se jim podařilo a naše skupina se začala postupně sjíždět do malého kempu v Duče u Omiše. Do kempu jsme dorazili jako první po výsadkové skupině, která nám ostatním svědomitě zaslala souřadnice a hájila dobyté pozice. Při příjezdu nás překvapil neskutečný řev cikád ("řvaly jako krávy"), stávající členové skupiny měli všichni v uších nacpanou vatu, která však bránila komunikaci. Cikády začínaly řvát každé ráno kolem čtvrté hodiny a končily zhruba v devět večer, občas si některá vrzla i kolem půlnoci. Mysleli jsme že si zvykneme, ale na tohle si nemůž zvyknout nikdo.
Majitel kempu nás ujistil, že všechny cikády chcípnou 15. 7. (snad nám to Jirka, pokud to vydrží, potvrdí).

Hned druhý den po našem příjezdu v časných ranních hodinách jsme zalechli známou větu českého karavanistického intelektuála : "Máte štěstí, že jdu zrovna kolem " a byl tu Jirka z Jevíčka se svojí rodinou.

A už jsme byli 4. Tento den se k nám připojil ještě Roman B s rodinou a už nás bylo 5.

Počasí, příroda, nálada, zábava, prostě všechno bylo bezva. Jirka s sebou přivezl i ledovač od Toma (všem třem -Tomovi, Jirkovi i ledovači tímto děkujeme za neustálý přísun ledu, který nám pomáhal vydržet chorvatské horko).

Dovolenou jsme si zpestřovali jízdou na skůtrech pozemních i vodních, raftováním na řece Cetině, jízdou na kolech, banánech, kruzích. Chlapi si nechali i malovat nehty, aby se odlišili od okolní běžné chlapské
populace.

Jednoho dne jsme opět měli velmi časného budíčka a byl tu Vašek s rodinou, dál následovali Holanďani, Víťáci a už nás bylo 8.

Pavla s sebou přivezla kostýmy pro čerty a Mikuláše a bylo rozhodnuto že jedno odpoledne bude chodit Mikuláš.
Dle fotek z fotogalerie (kterou přidáme)je vidět, že by čerti měli i u nás chodit v létě, protože jim to nekonale víc sluší, jsou vidět jejich statná těla a vypracované končetiny čouhající z letních kožichů. I Mikuláš ocenil letní verzi hábitu, doplněnou pantoflemi z Jevíčka.
Akce měla v okolních kempech i v přilehlých ulicích a restauracích velký ohlas a jistě se zde o ní bude ještě dlouho mluvit.

Dále plynule na koupání, opalování ... navazovaly Vánoční svátky. Jednoho dne ráno nás probudily koledy a rozsvícený vánoční stromeček, pod který jsme všichni umístili dárky pro své přátele a blízké, abychom je nevtíravě potěšili.
Některé dárky byly opravdu velmi vhodné, vkusné, užitečné, no prostě neměly obdoby.
Následoval Štědrovečerní oběd, na který Vašek připravil obrovskou hromadu výtečného bramborového salátu, ke kterému jsme přikládali řízky jako vrata.
Vánoce byly charakteristické i tím, že výkřik HAPPY NEW YEAR při otevírání šampusu byl plynule modifikován na výkřik MERRY CHRISTMAS. Oba tyto výkřiky byly používány poměrně často a s oblibou.

Postupně se začaly loučit jednotlivé posádky a po čase jsme se i my rozhodli pro změnu a vyrazili jsme s Romanem k dalším zítřkům směrem na Maďarsko.
Dva dny jsme se cachtali v Sarvaru a pak jsme provedli přesun do Lipotu, kde jsme se setkali s Reifáky a spol. a bylo tady taky dobře.

Zbytek posádek se ze slunného Jadranu ještě nevrátil, dle zasílaných SMS se zřejmě ještě dlouho nevrátí a žije tam spokojeně dodnes.

LLS