Jak jsme navštívili střed Evropy aneb výlet do Štiavnických a Kremnických vrchů

Sobota - 10.10.- Přejeli jsme ráno z Arizony do Utahu a změnil se nám čas, je o hodinu víc, ale slunci je to fuk. Ujeli jsme s popojížděním po NP a koukáním po kempech celkem 240 mil. Chtěli jsme do kempu, je sobota a Amíci vše obsadili, tak spíme přímo v NP Canyonlands na parkovišti, kde je více nocležníků.

Konečně středa. S blížícím se odpolednem klesá naše pracovní morálka. Je třeba nakoupit poslední drobnosti, sbalit co jsme nestihli včera a hurá v šest konečně zapřaháme bydlíska a vyrážíme směr jih...

Je naprosto běžné, že na vás každou chvíli někdo zezadu troubí, protože podle něj jedete moc pomalu. Zpravidla je to žigulík, kterého tu vlastní snad devadesát procent obyvatel. Ten vás pak vesele předjede a frčí si to dál, díra nedíra. Není zde také nic neobvyklého, že řidič jedoucí proti vám kličkuje do poslední chvíle v protisměru, snažíc se (často neúspěšně) vyhnout alespoň těm největším reliéfům místní vozovky. A jak se na tohle dá reagovat? Jednoduše - začali jsme jezdit taky tak.

Ráno cesta na Charyn kaňon, trochu zmätku či ísť zhora alebo zdola, vybrali sme cestu tú dlhšiu, ale zase o to horšiu :-). Ale viedla peknou krajinou.