Sobota - 10.10.- Přejeli jsme ráno z Arizony do Utahu a změnil se nám čas, je o hodinu víc, ale slunci je to fuk. Ujeli jsme s popojížděním po NP a koukáním po kempech celkem 240 mil. Chtěli jsme do kempu, je sobota a Amíci vše obsadili, tak spíme přímo v NP Canyonlands na parkovišti, kde je více nocležníků.

USA - Cestování po Route 66: 17.9. – 4.10.2015
- Cestování po Národních parcích: 5.10. – 27.10.2015

Route 66 na motorce je za námi (mohli jste nás sledovat on-line na www.r66.cz, nyní už jen na „seznamu novinek“) a začala nám tím další, doufejme stejně úžasná část naší cesty napříč Amerikou.
Pondělí - 5.10.2015 - California - v 11 odjezd taxíkem z Holywoodu v Los Angeles do El Monte v Santa Fé Springs, kde jsme si půjčili obytné auto - stará hajtra z r.2010 - najeto má 116 tis mil. s jízdníma vlastnostma Avie, konstrukčně tak 20let zpět . No uvidíme. Odjezd do Joshua Tree před 14hod. V Joshua první spaní v NP na divoko v pohodě, jen občas v noci vyli kojoti . To jsme ale nevěděli, až později jsme to zjistili. Celkově moc fajnové prostředí. Ujeto 160 mil.
Úterý - 6.10. - Cestou do Lake Havasu City - už Arizona - jsme se hezky vykoupali v řece Colorado v příjemném prostředí a v docela teplé vodě. Přitom jsme nakrmili pár kachen co nám málem vlezli až do obytňáku. V pohodě jsme si dali večeři v pěkné hospodě a ulehli na volném place na konci města do auta. Ujeli jsme ten den celkem v klidu 215 mil t.j. cca 350 km.
Středa - 7.10.- Nocování u Grand Canyonu opět na divoko, zhruba ve 22hod jsme bez proudu, sotva jsme se osprchovali. Tak jsme poznali, jak vlastně ty americký obytňáky fungujou. Když nejsi na proudu, tak vydrží jen pár hodin (nebo den), ale mají všechny generátory a to jsme podcenili. Jsme z Evropy zvyklí, že to za jízdy dobíjí, ale tady to za 200 mil ani baterky v nástavbě nedobije tak, aby vše fungovalo. Dnes to bylo 240 mil.

Čtvrtek - 8.10.- Ráno nás vzbudila zima (bez prudu to netopí) tak jsme si zatopili motorovým topením a vyrazili na východ slunce do Grand Canyonu. Jinak by jsme se na něj asi vy.....… a taky jsme mohli pozorovat několik jelenů (ušatých) při ranní pastvě, přecházeli nám před autem. Strávili jsme v tom úžasném prostředí celé dopoledne a asi ve 2 vyrazili, pořád bez proudu, na další štaci. Taky jsme ještě stihli hodit napsané pohledy. V pohodě pomalu, neb do kopce to moc nejede, jsme dorazili do města Page a tam nás čeká bohatý program. Tak jsme tedy dnes v kempu na proudu a už si na to dáme bacha. Mimochodem, je to jen za 21 dolarů na noc s plným komfortem i wifi free, to je levnější než v Evropě.

Pátek - 9.10. - Probudili jsme se do krásného rána. Snídaně byla po anglicku a pak jsme vyrazili na poznávání těch nejhezčích míst okolo města Page. Horseshoe bend, Glen Canyon Dam a Antelope Canyon, vše užasné ale chtělo by to víc dnů stejně jako Grand Canyon a ostatní. Později odpoledne vyrážíme směr Moab. Máme trochu zpoždění neb jsme dlouho čuměli na to všechno. Vypouštíme Monument Valley, je to bombastické, ale byli jsme tam před pár dny s motorkama při cestě po Route 66. Dojíždíme už za tmy na hranice s Utahem, přenocujeme u Mexican Water Trading Post, to je takový plac s pumpou a hospodou. Dáme si par panáků Early Times whiskey, nějaký to pivko, sprchu, svítíme opatrněji jen jedním stropním světlem  a v cca půl 11 jdeme do dek. Zítra, stejně jako každý den, máme spoustu dalších věcí ke koukání.

Sobota - 10.10.- Přejeli jsme ráno z Arizony do Utahu a změnil se nám čas, je o hodinu víc, ale slunci je to fuk. Ujeli jsme s popojížděním po NP a koukáním po kempech celkem 240 mil. Chtěli jsme do kempu, je sobota a Amíci vše obsadili, tak spíme přímo v NP Canyonlands na parkovišti, kde je více nocležníků. Pro jistotu pouštím asi na 3/4 hodiny generátor co dobíjí baterky v nástavbě. Už se nám plní záchod  (po 6ti dnech), fakt nemají velkou jenom svoji zem, ale i nádobu na exkrementy .Také jsme chtěli prát, ale do zítra to vydrží, to už bude neděle a bude všude volněji. Za rezervaci kempu na neděli chtějí 51USD předem, to už se nám zdálo fakt zbytečný když máme obytňák. Vyřešíme to zítra operativně. Naďa fotí víc než reportér z National Geografic ale já hlásím, že ty fotky (je jich k dnešku cca 800??) třídit nebudu ani náhodou. Tradičně dáme dojezdovýho panáka Early Times Kentucky Whiskey, (koupili jsme flašku 1,75L za super cenu i když měli menší balení, tohle bylo nejlevnější a tak se musíme snažit) nějaký to pivko a na kutě. Zítra se přesouváme jen pár mil do NP Arches tak si můžeme dát do nosu a pospat .

Neděle - 11.10.2015 - Sedíme v obytňáku a zase nejsme v kempu, je nádherný večer, koukáme na hvězdičky a je nám fajn. Podařilo se nám totiž vypustit záchod a tak nás nic nenutí do kempu. No jenom ten Nadi foťák, jak furt všechno fotí, tak je zas vybitej a v autě nabít nejde, tak asi zítra. Program dne byl OK, Dead Horse State Park a NP Arches opĕt úžasné. Zítra nás čeká přejezd cca 220 mil i přes NP Capitol Reef kde by jsme už konečně měli zakotvit v kempu, dobít stroje a asi i vyprat. Musíme ale taky cestou hlídat pumpy a tankovat když jsou (třeba 100mil není nic, jen šutry a křoví) a je dobrá cena (rozdíl i 1 dolar na galon).
Pondělí - 12.10.2015 - Konečně jsme v kempu – Torrey - typické městečko z divokého západu, dobíjíme foťák a máme vypráno. Dali jsme cestou průměrný trek v NP Capitol Reef - Naturale bridge, asi jako Pravčická brána na Děčínsku, jen asi 5x větší, prostě furt lítáme po nějakých šutrech do kopce a z kopce . Chtěli jsme dokoupit zásoby, ale po cestě není žádné větší město, v těch malých je hodně objektů opuštěných, zřejmě důsledek nedávné krize. Je to moc krásná oblast k rekreaci, ale skoro nikdo tu nežije. Naďa k večeři upekla vepřové co jsme koupili v supermarketu v sobotu a pěkně jsme se nadlábli, zalili to pár pivky a už se těšíme na další štaci. Budeme přejíždět více než 3000m.n.m., to jsme ještě v Evropě tak vysoko autem nejeli. Potom nás čeká v pořadi 6.NP-Bryce Canyon.

Úterý - 13.10.- Dnes byl trošku náročnější den. Vstávali jsme v půl 7 a vyjeli z kempu těsně po 8. Hodně foukalo a byla zima, dopouštěl jsem vodu a vypouštěl nádrže a říkal si, že je jako v Čechách. To se ale rychle změnilo, když vyšlo slunce a začalo hřát . Čekal nás přejezd po hřebenu pohoří ve výšce cca 3000m. Bylo to ale moc hezké, borovicové
a břízové lesy - takže zelenožlutá paráda a po obědě jsme dojeli do NP Bryce Canyon. Úžasné, to se nedá jen fotit ale musí se to zažít! Na závěr jsme si dali "Navajo trek ", nebyl moc dlouhý, cca 2.5 hod, ale převýšení 250m na dno kaňonu a taky zpět. Stálo to za to. Taky jsem měl večer trochu času a tak jsem z účtenek spočítal průměrnou spotřebu toho našeho "úžasného" RV. Čekal jsem to horší  ale vyšlo mě, že to schroustne 11 galonů na 100 mil. Aby jste to nemuseli přepočítávat tak je to přibližně 27 litrů na 100km. Litr benzínu vychází v přepočtu na cca 16 Kč. To je jen o trochu víc než třeba naše Carthago, ale je to podstatně větší komfort který ovšem my ve 2 lidech jen málo využijeme. Taky jsme dnes už konečně poslali poslední pohledy do Německa Evě a do Sydney. V podvečer jsme opět našli krásné a klidné místo přímo v NP, tak se hezky v divoké přírodě snad bez budíku vyspíme. Zítra nás čeká jen cca 100 mil do dalšího NP Zion.
Středa - 14.10. - Po klidné noci v NP Bryce Canyon jsme se pohodlně přesunuli do dalšího NP, tentokrát Zion. Je to zase úplně jiné, ale také nádherné. K večeru jsme vyjeli z parku neb byly všechny možnosti bydlení obsazeny. Ujeli jsme asi 50 km a po chvilce hledání jsme zaparkovali u kostela v malém městě, kde i přenocujeme. Naďa už má trochu nějakou depku, po 4 týdnech by jela domů a já zase říkám, že 6 týdnů je málo na takovou expedici, chtělo by to 8. Nedivím se jí ale, já si tu první část užíval na motorce, jela sice občas se mnou (asi30%), ale přece jen to nebyla pro ni ta pravá zábava a trávila to v doprovodné dodávce. Zítra nás čeká dlouhý přejezd přes Nevadu, cca 500km do Údolí Smrti (Death Valley NP). Je to ale většinou pouští (míjíme Las Vegas, byli jsme tam s motorkama před pár dny) a tak to snad bude trochu odsejpat a dojedeme tam za světla. Chceme tam jít do kempu kvůli dobíjení a i kvůli proudu pro klimu. Snad to nebude zase vše obsazeno.

Čtvrtek - 15.10. - V Death Valley, to už je v Californii, je fakt mrtvo. Je tu pár lidí, asi je po sezóně a navíc včera dost pršelo tak je zavřená cesta na "Bedwater" - magické místo v údolí. Tak se tam dostaneme snad zítra?? Dlouhý přejezd jsme zvládli v pohodě, jen jsme malinko kufrovali v Las Vegas, jedna navigace nás posílala do kasína, ale poslechl jsem tu co nás vedla z města ven. Ještě jsme stihli v Death Valley prohlédnout "Zabriski point" i ukázku bývalé těžby a zpracování boraxu . Je 10 večer, sedíme v autě a prší. Před tím jsme mejlovali venku domů asi 1.5 hod a bylo fajn. Mají tu úžasnej bazén, když jsem tam vlezl, myslel jsem si, že je to termál. Že nám na cestě zaprší jsme čekali, ale že to bude v Death Valley kde prší 2x za rok nás ani nenapadlo. No uvidíme ráno.

Pátek - 16.10. - Ráno jsme věděli naprosto přesně, co uděláme, bo celou noc lilo . Jen pro pořádek jsme zajeli do vizitor centra, abychom se dozvěděli, co tušíme, že jsou naše vyhlídková centra zatopena a tudíž k nim nesmíme jet . Takže jsme zažili Death Valley tak, jako málo který turista, tedy jsme vyrazili na další štaci. Přejezd totální pustinou jsme absolvovali za trvalého deště a tím to bylo ještě více depresivní . Další zastávkou v plánu bylo Lake Isabela, našli jsme vizitor centr, jenže nikde ani noha. Tak jsme kopli do vrtule a najeli si asi 130 mil fóra na další den. Přespali jsme v městě Visalia na parkovišti u Walmartu a do NP Kings Canyon nám tím zbývalo cca 50 mil, takže OK a pohodička.
Sobota - 17.10. - Sobotní snídaně vajíčka na cibulce, vyrážíme vzhůru z oblasti kde místo topení chladíme a všude kolem zrají mandarinky a víno, zpět do výšek kolem 2500 m.n.m. Zato ale dostáváme od přírody za odměnu úžasné pohledy na 1700 a více let staré stromy, které jinde než v Americe nerostou - Sekvoje. Je to magický pohled, stejnĕ jako třeba na Uluru nebo vodopády Iguacu, dýchá z toho jedinečná síla přírody. Ke spánku jsme se uhnízdili ve výšce 2048mnm na parkovišti v Lodgepole přímo vedle Campgraundu. Nepotřebujeme vodu ani proud, je zavřeno 2/3 ubytovacích kapacit neb je po hlavní sezóně, tak snad na nás nepřijde ani ranger ani černí medvídkové , co tu bĕžně žijí.

Neděle a pondělí – 18 a19.10. - Ranger ani medvídek nás nenavštívili, byli raději někde zalezlí, protože celou noc lilo a dokonce bylo i docela velké krupobití. To však prověřilo těsnost nástavby našeho dočasného domova, zbytek noci jsem strávil v posteli se dvouma kastrolama do kterých jsem chytal pronikající vodu . Tradičně jsme si mysleli že 10 rozhodne, ale bylo to celkem jasné, zataženo a trvalý déšť, tak jsme ty nádherné obří Sekvoje opustili a vydali se dál. Zase jsme sjeli do nížin, kde zraje víno a pomeranče, abychom se po dalších cca 150ti mílích zase vyšplhali do výšin přes 2300m. Do posledního a nejstaršího NP Yosemit. Tam jsme si vychutnali kolosální příjezd mezi nezapomenutelné skalní masívy, ale taky sníh na cestě, (jenom trošku zřejmě po nočním ochlazení). Přespali jsme celkem v pohodě na centrálním parkovišti, ale jen do chvíle, než jsme k ránu zaznamenali divný zvuk ventilátoru topení, to nám totiž zase docházel proud. Už jsme byli 3 noci mimo kemp a bez dobíjení, po zkušenostech jsem rychle "našlápnul" generátor a bylo po problému. Chtělo to ale použít ho den předem, jenže jsme nechtěli v NP dělat hluk i když domácí to moc neřeší. Ráno bylo azuro a tak jsme po snídani vyrazili užívat a taky jsme si to fakt prošli (trek k vodopádu byl docela náročnej - velké stoupáni) a opravdu užili až do tmy. Teď sedíme zmoženi po večeři v karavanu a popíjíme Mexické pivo Corona, neb Early Times i Budwaiser už nám došel. Zítra nás čeká cesta do San Franciska a tak někde přikoupíme .

Úterý - 20.10. - Dorazili jsme do San Franciska a zůstáváme zde 3 noci. Cesta celkem nezajímavá, trošku jsme se zamotali na vjezdu do města a omylem projeli placený most pruhem pro autobusy a tím pádem bez placení , nikdo nás ale nezatknul tak OK. Jsem rád, že jsme už na místě. Včera večer jsme ale měli zajímavou příhodu. Šli jsme spát o půl 11 na stejném parkovišti v Yosemitském parku, jako den před tím. V 11 hodin na nás bouchal ranger s tím, že tam nesmíme kempovat. Já mu říkal, že nekempujeme jen parkujeme a navíc na vyhrazeném parkovišti pro RV. S tím souhlasil, stejnĕ ale chtěl abychom odjeli, zkontroloval nám dokumenty a ještě se ptal, jestli máme zbraň. Moji plynnou angličtinou  jsem mu vysvětlil, že odjet nemohu, neb jsem vypil po večeři 3 piva. Hned to pochopil, ale stejně si posvítil na vypité piváky v autě, vymĕkl a řekl, že teda mám odjet ráno v 7 a popřál nám good night .

Středa - 21.10. - Dnešní den jsme neujeli ani metr, (kromě asi 50ti metrů k plynové stanici kvůli doplnění plynu se kterým jsme už po těch 15ti dnech byli nadoraz) a strávili jsme ho celý v San Franciscu. Koupili jsme si celodenní lístek na vyhlídkový autobus bez střechy (jen s anglických průvodcem ) a postupnĕ jsme prohlédli část největších zajímavostí, zbytek necháváme na zítřek. Měli jsme štěstí na počasí, Golden Gate Bridge a Alcatraz, (vězení kde seděl i Al-Capone a další nejtěžší zločinci) jsme viděli a vyfotili bez nejmenších kousků mlhy a mráčků, jako na billboard, to tu nebývá obvyklé. Objednaným minibusem z kempu, který přijel přesně v 6 jak v Japonsku, jsme se vrátili navečer do našeho obytňáku. Celý tenhle RV park (kemp) včetně souvisejících služeb provozují Číňani a nutno přiznat, že jim to funguje dokonale. Jen ta cena, 90 baxů za noc je trochu víc než obvyklé ceny cestou (20 – 50 USD za noc jsou tak normální). Je to ale San Francisco, kousek od centra a perfektní služby, nějak se pak doma uskrovníme .
Čtvrtek - 22.10. - Koupili jsme si podle plánu jízdenku na Cable Car za 7$, jednu z velkých atrakcí a vyjeli na ulice známé z filmových honiček s auty. Potom jsme se prošli asi 5 km mezi běžnými ulicemi a lidmi, abychom nasáli tu správnou atmosféru. Vrátit do centra jsme se chtěli právě tím okružním busem, na který nám zbyla jízdenka z předchozího dne, jenže jak na potvoru měl nějakou výluku a my ztratili cca 2 hodiny, zato jsme ale poznali i běžný život a nakonec nás zpět k přístavišti a centru dovezl. Nohy by to ale chtělo vyměnit  a večer jsem vytuhnul dřív, než byla na stole večeře, kterou jsme předtím koupili u Číňanů.

Pátek - 23.10. - Vypadli jsme ze San Francisca, další město (po Las Vegas, Holywoodu a Los Angeles) neuvěřitelných kontrastů. Krásná, světem obdivovaná místa, a vedle toho se po ulicích povalují sfetovaní, bezdomovci a různé jiné figury. K tomu pár rádoby umělců co napodobují kdekoho. To je taky ta svobodná Amerika. Vydali jsme se po staré pobřežní silnici (Hwy č.1) přes Monterey dál směrem na jih a z vyhlídek jsme obdivovali krásu pobřeží i surfaře čekající na tu správnou vlnu. Chtěli jsme do kempu, vše ale bylo opět obsazeno (víkend) a navíc nám zase nějak odešly baterky . Tak jsme zůstali na parkovišti s výhledem na oceán přímo na Hwy č.1, a počkali si na hezký západ slunce do Pacifiku. Naďa při nouzovém osvětlení (moje čelovka) udělala bezvadné placičky z mletého hovězího, dali jsme si trochu víc piv než obvykle a bylo nám fajn. Protože jsme již hodně na jihu a u oceánu, nebylo, a už asi ani nebude potřeba topit.
Sobota - 24.10. - Krásný pohodový den, už předposlední, nikam nespĕcháme. První zastávku děláme, když Naďa vidí, jak nějací ptáci střemhlav loví ryby - byli to pelikáni, sledujeme je s obdivem. Já to nevidím z auta, hlídám cestu neb v těchto místech je Hwy č.1 dost úzká a klikatá. Potom ovšem následuje další krásná a zajímavá zastávka, kde pozorujeme několika set hlavou kolonii lvounů, jak se povalují na písečné pláži v jejich přírodním prostředí. Když je vidím, nějak jim to závidím a proto se na pár minut natáhnu v karavanu, zatím co Naďa fotí a natáčí. Ještě jsme se na chvilku zastavili a prošli po pláži v Morro Bay, abychom po dalších cca 50ti mílích zakotvili v nádherném kempu s bazénem a vířivkou u městečka Solvang. Tady jsme fakt museli uznat, že to zázemí pro kempování mají Amíci dokonale zmáknuté. V Evropě by si mohli vzít z toho příklad - každé místo je osvětlené, má venkovní sezení se stolkem cca pro 6 lidí, vlastní přípojku proudu, vody a přípravu pro vypuštění odpadu. Podobnĕ to ostatnĕ bylo ve všech kempech (zde v USA se to jmenuje RV park) které jsme navštívili (nebylo jich moc). Zbývá nám posledních cca 250 km na příští 2 dny, nikam se nepoženeme, dle předpovědi má být kolem 30ti stupňů, tak si to ještě vychutnáme .

Neděle - 25.10. - Pokračujeme po Pacifickém pobřeží jižním směrem k cíli cesty. Je to poslední den a tak jsme si naplánovali jen 100mil. Po hezké zastávce v Dánskem městečku Solvang a kávové pauze u polovyschlé přehrady dojíždíme do výletního města Santa Barbara. Je neděle a tak je všude plno lidí. V pohodě parkujeme u pláže a projdeme si pobřežní ulici se spoustou stánků. Dnešní cíl je ale v Malibu - tam jsme si také vybrali RV park přímo na útesu 30m nad pláží. Navigace nás tam dovedla cca ve 3 odpoledne a tak připlácíme 10$ za místo s vyhlídkou na oceán a odpoledne si užijeme. Naďa dokonce vlezla do těch velkých vln, já to však jistil ze břehu. Večer předběžnĕ balíme kufry, protože zítra bychom měli do 11ti hodin vrátit auto, je to odsud asi 75km. Tak snad nezaspíme  a vše zvládneme jako celý ten úžasný výlet .
Pondělí - 26.10. - Nezaspali jsme, jen nás trochu zdržela dopravní zácpa na Santa Monice (ta je tam ale pořád). Stihli jsme to a auto vracíme cca 10.45. Potom už jen nutné formality a autobus z půjčovny nás kolem 1hodiny odváží na letiště v Los Angeles. Tak to už je konec a teď nás čeká - doufejme - naše stará dobrá Evropa se svojí otevřenou náručí 


Za 6 týdnů (motorky z Chicaga do LA + obytňák) jsme projeli 11 států: Wisconsin, Illinois, Missouri, Kansas, Oklahoma, New Mexico, Arizona, Utah, Nevada, Texas, California.
Navštívili jsme 14 Národních parků a Monumentů:
Petrifield Trochu rekapitulace :Forest, Monument Valley, Joshua Tree, Grand Canyon, Antelope Canyon, Arches, Canyonlands, Capitol Reef, Bryce Canyon, Zion, Death Valley, Kings Canyon, Seqouia, Yosemite.
Ujeli jsme něco málo přes 10 000 km, z toho 4700 na motorce.
Nikdo neonemocněl, nezranil se, neměli jsme ani malou dopravní nehodu. Nikdo nás neokradl ani jsme nic důležitého neztratili. Takže vlastně vše super a na drobné nepříjemnosti rychle zapomínáme.

Jirka a Naďa - Pardubice 10/2015