Bylo to bláznivé a chvílemi jsem myslel, že to odezní, ale nestalo se tak. Nápad vyrazit v únoru s našim bydlíkem za polární kruh se uhnízdil a po krátké době se taktéž „vylíhl“ v čin. Primární bylo nic nepodcenit, neopomenout a na vše se připravit.

Před cestou.
Bylo to bláznivé a chvílemi jsem myslel, že to odezní, ale nestalo se tak. Nápad vyrazit v únoru s našim bydlíkem za polární kruh se uhnízdil a po krátké době se taktéž „vylíhl“ v čin. Primární bylo nic nepodcenit, neopomenout a na vše se připravit. Máme Carado A 464, které není zrovna polárním vozidlem (nemá ani dvojitou podlahu), ale lyžovačku už mnohokrát zvládlo. Přesto hlavní přípravy spočívaly v zabezpečení vozu. Přeizolovat a vyhřívat odpadovou nádrž (originální „zimní paket“ od výrobce stačí tak do Jizerek a Alpy byly vždy taková ruská ruleta s počasím) a zaizolovat odpad z koupelny, který jde volně pod autem. Co chladič? Kapalina je ze servisu na -30, ale na severu dle informací může být v noci až -40. Nic nepodceňuji a nechám si ve Fiatu vše vyměnit na „polární“ klima. Dalším slabým místem je, jako u všech alkoven a polointegráčů, kabina.

Několik originálních i samodomo oblečků z venku i z vnitřku snad ochrání teplo a pomocníkem bude i na míru nastříhaná izolace do střešních oken. EFOY jsme v autě již měli a tak problém s energií pro vůz jsme řešit nemuseli. „Kolik plynu?“, prohodil jsem spíš jako řečnickou otázku, protože jsem věděl, že to musím vyřešit sám. Pokud by bylo opravdu -40, což nepředpokládám (dlouhodobé sledování ukazovalo na teplotu mezi -20 až -30 max), tak jsem vypočítal závratné množství, které bylo nepřevozitelné. Jednu láhev na den až den a půl. Zaplnit celou garáž láhvemi byl nesmysl jak váhový, tak prostorový. Zakoupil jsem tedy v karavan obchodě sadu evropských redukcí , kde jsem se ptal konkrétně na Švédsko, a byl jsem ujištěn prodejcem, a na letáčku i výrobcem, že je vše jak má být. Naložil jsem šest kompozitových láhví propanu a ty připravené na provoz uzavřel do izolačního „kabátku“. Doplnil lopatu, sekyru, řetězy, posypový materiál, několik kilovek soli. Nemrznoucí kapalinu a množství dalšího vybavení, které není běžnou součástí na naše výjezdy. Asi jsem nemohl udělat víc a tak zbytek nechám na osudu, náhodě a štěští.

Na sever.
Nastal den „D“ a vyrazili jsme na noční přejezd do Sassnitzu, kde jsme měli objednaný trajekt směr Trelleborg. Cesta přes mírné sněžení probíhala klidně a vypadalo to i na časovou rezervu pro malý spánek na benzínce. Hladce jsme se dostali na švédskou pevninu a po E4 na sever. Chceme projet celý jih a střed až na sever za co nejkratší dobu a tak za podpory mnoha audioknih krájíme kilometry. Zastavujeme v Linköpingu, kde je krásné staré město, ale v tomto období má otevřeno jen pár domů. Krajina už je celá bílá, zasněžená a pohádková. Mokro a marast Německa i jihu je definitivně pryč.

První opravdovou zastávkou je Umea. Dorazili jsme pozdě v noci a bez problémů se dostali až k centru, kde na parkovišti (+63° 49' 43.04", +20° 15' 42.20" ) je možné zakoupit noční parkování (20.00 – 08.00)za 20 SEK (cca 60,- Kč) a platit lze i kartou. Město bylo plné, jako vlastně všechna, ledových a sněhových soch, hradů a skluzavek. Vše působí poklidně. My se zde poprvé potkáváme s cenovou realitou Švédska. Byli jsme na to připraveni a měli zásoby, ale přesto nás ceny základních potravin překvapili. Bochník chleba, pokud to chceme tímto poetickým slovem nazývat, vyjde kolem 150,- Kč. Odpoledne se vydáme na cestu za polární kruh a razíme na Jokkmokk. Na silnicích i dálnicích už leží sníh, ale přesto se jede velmi dobře. Mimo města lépe, než ve městech, kde na křižovatkách jsou zledovatělé koleje a námrazky. S tím se mimo zástavbu nesetkáte. Servis jsem udělal cestou na odpočívadle, kde byly toalety a místnost určená na vylévání chemických záchodů. Venkovní kohouty na doplnění vody logicky nefungovaly a tak jsem použil předem plánovaný postup – desetilitrová konev a trychtýř . Dvanáct cest a je plno. Holky mezitím chodily opačným směrem. S kyblíkem a s odpadní vodou do výlevky.

Jokkmokk byl zase o kus krásnější a zima dokonalá a přitom nepřekážející a vstřícná. Přes den bývalo kolem -5 až -15 a většinou svítilo i slunce. To už touto dobou vychází na dobrých šest až sedm hodin. Přespali jsme na okraji města před tovární halou, ale kdybychom chtěli, tak tu byl i celoročně otevřený kemp. Přes nádherné hory po bílých silnicích s doprovodem sobů podél nich jsme dojeli do Kiruny. Hornické město, kde se dají navštívit největší doly na železnou rudu v Evropě a autobusem vás vezou půl kilometru pod zem. Nás však kromě dolů zajímal region vhodný pro cesty na sněžnicích a jízdu se psím spřežením. Tu, stejně jako řadu dalších aktivit, je možné rezervovat v infocentru a nebo v recepci kempu. Ten jsme si pro přenocování vybrali i my (http://www.ripan.se/en/). Noční pětadvacítky ovšem nevydržela má izolace a odpady z koupelny kompletně zamrzly. Vyzbrojen karimatkou a fénem jsem v těch mrazech ležel skoro dvě hodiny pod autem a vše rozpustil. Byla to má hloupost a ukolébání dosavadním bezproblémovým pobytem. Plánoval jsem totiž do odpadů vlévat silný solný roztok, ale zatím jsem tak nečinil. Důkladná „prohlídka“ spodku vozu mě z podceňování rychle vyléčila a problém se už neopakoval. Zakrátko se dostavil jiný.

Měl jsem v úmyslu v této oblasti zakoupit švédské plynové láhve a pak je před odjezdem vrátit a pokračovat z naložených zásob. Velkým překvapením bylo, když jsem zjistil, že redukce pro Švédsko(ani jiná) se na švédské láhve nehodí. Zásoby jsem zatím měl a spotřeba byla celkem optimistická, ale domu by plyn nevydržel ani tak. Láhve, které došli v mrazivých nocích, jsem točil a „dojížděl“ za slunných poledních hodin. Program pokračoval dál a rodinu jsem uklidňoval, že vše mám pod kontrolou. V noci jsem však brouzdal po internetu a hledal varianty. Musíme se zajet kouknout do Finska. Jiná možnost není. Dnes ovšem míříme do Jukkasjärvi. Chceme konečně ulovit polární záři a vyrážíme na skútru na rozsáhlá zamrzlá jezera. Zážitek fantastický, ale podmínky pro sledování záře opět nevyhovující. V této malé laponské vesničce vznikl ledový hotel s ledovým barem. Je to veliká atrakce, která láká lidi z celého světa a dala tomuto regionu množství pracovních příležitostí.

Když už Finsko, tak Kemi a Rovaniemi. V Kemi je jediný soukromý (komerční) ledoborec na světě. Několikrát týdně je možné na něm vyrazit do Botnického zálivu, razit si cestu ledem a ve speciálních oblecích se koupat, ale cena (cca 9.000,- Kč na osobu) mi napověděla, že o tento zážitek vlastně nestojím. Město je moderní a působí trochu postkomunisticky, ale je to rozvojem regionu v padesátých a šedesátých letech a nutností postavit rychle a levně hodně bytů a infrastruktury. Podstatné bylo, že tu mají plyn a láhve stejné jako v Německu. Přežijeme! Vyrážíme ještě v noci do Rovaniemi. To je takový polární cirkus. Vesnička, kde bydlí Santa Claus, desítky obchodů a restaurací. Oproti polárnímu kruhu ve Švědsku neskutečně komerční a přeplácané. Projíždíme a v nastalé pustině si po cca 10km vybírám překrásné, stranou od silnice situované, odpočívadlo se suchým záchode, srubem na grilování a v létě pláží u jezera (+66° 34' 56.14", +26° 1' 27.15") – prostě nádherné místo! Santa Village (http://www.santaclausvillage.info/) stojí za návštěvu pokud máte děti a nebo jen tak na chvilku pro poslání pohledů z pošty na polárním kruhu.

Jinak na mě vše působilo uměle a předraženě.
Otočili jsme se zpět k jihu a zamířili do Luley. Při spaní na nábřeží nás permanentně budila mládež a hlasitá hudba z jejich amerických vozů, tak jsem kolem jedné ráno přejel do bloku obytných domů a zaparkoval přímo na parkovišti u nich. Zajímavější než město samé je stará Lulea. Ta se nachází 10km od současného centra a je to soubor domů kolem opevněného kostela.
Závěr prázdnin jsme chtěli pobýt tři dny ve Stockolmu, takže jsme se vydali skoro zpět a cestu jsme přerušili jen noclehem v Upsale, kterou jsme navštívili ráno. Univerzitní město se zvláštním životním rytmem.

Ve Stockholmu jsem si předem nalezl kemp – Flatens Camping. Musím přiznat, že jsme se otočili hned za branou a začali hledat podle GPS. Něco tak odpudivého jsem neviděl. Nakonec na doporučení jsme přejeli na druhou stranu města a zakotvili v Angby camping (www.angbycamping.se). Velmi milý a klidný kemp s dobrým zázemí a hlavně 700m od metra. Nemohli jsme si přát nic lepšího a pro návštěvu Stockholmu doporučuji. Město samo je rozsáhlé s řadou možností. Velmi zajímavá je městská karta, která platí 1 až 5 dní a funguje jako permanentní jízdenka na dopravu a vstupné do většiny památek. Pokud máte menší děti (tak do 8 let) doporučuji muzeum Astrid Lingrenové a nejen s dětmi návštěvu zdejšího rozsáhlého skanzenu. Nejde jen o soubor velmi krásných a mnohdy oživlých budou. Je to spojeno i s malou zoo s důrazem na severskou faunu a domácí zvířata. Mně nejvíce zajímala loď Vasa a všechny společně nás zaujal královský palác. Po necelých třech dnech nám stále zbývalo mnoho, ale to nám zůstává na příště. Stejně tak i velká část této rozsáhlé a krásné země.

Závěrem.
Ujeli jsme 6000km po cestách převážně pokrytých sněhem. Byl jsem mile překvapen, jak si se vším Fiat poradil. Byl velmi spolehlivý a nikdy jsme se nedostali do nějaké prekérní situace a nikdy jsem nemusel nasadit řetězy. Nafta stojí cca 40,- Kč a čerpací stanice jsou časté a vždy velmi dobře vybavené. Švédsko bylo přátelské a veškeré aktivity, které jsme si koupily, byly báječné a opravdové. Nikdy jsem neměl pocit, že je to dělané jen pro peníze a „turisticky“. Vše bylo profesionální a přátelské.
Největším nákladem byla nafta a pak ony aktivity (cca 2000,- na osobu za půl den). Potraviny jsme měli vlastní a vyjma Kiruny a Stockholmu jsme spali na divoko. Kemp vyjde kolem 750,- Kč.
Fotogalerii z cesty jsem na C24 vyvěsil v předstihu http://caravan24....um_id=7429