Po hodině plavby po naší největší řece Labi, jsme ve městě s nejnižší nadmořskou výškou v Čechách, Hřensku.

Volný víkend před námi, počasí slibují rosničky pěkné, letní, tak abychom někam vyrazili.  Nemusíme daleko, již delší dobu se chystáme do Českého Švýcarska, kde již byla řada z vás a moc se vám zde líbilo.
V pátek odpoledne vyrážíme a za 1,5 hodiny jsme na místě. Stavíme u kempu a zjišťujeme, že stání na malém plácku u silnice v kempu stojí 320,- Kč na noc. Ppojíždíme tedy asi o 200 metrů dále na parkoviště za hotelem. Asfaltová plocha, soupravu stavíme až dozadu, jdeme se podívat k informacím a do Hospůdky u Fořta na "véču".

Ráno, ve čtvrt na deset nám jede autobus do Děčína, na parkovišti se ještě domlouvám na dvoudenní taxe za parkování a po chvíli již jedeme dolů do Hřenska a dále do Děčína. Řadu let jsme zde nebyli a musím říct, město se za ty roky hodně změnilo, k lepšímu samozřejmě. Náš cíl byl Děčínský zámek a tak po pár minutách stoupáme Dlouhou vozovou cestou vzhůru. Zámek byl značně zdevastován a není divu. V minulém století se zde vystřídaly tři armády a ty se na stavu této památky "podepsaly". Ještě to bude stát hodně financí a času, aby se dal opět do stavu, který by odpovídal jeho významu. Ještě se trochu projíst, něco málo pojist a již nastupujeme na loď Poseidon a jedeme zpět do Hřenska.

Po hodině plavby po naší největší řece Labi, jsme ve městě s nejnižší nadmořskou výškou v Čechách, Hřensku. Město je plné asijských trhovců s nabídkou všeho možného, co člověk ani nepotřebuje. Míříme k soutězkám na Kamenici, jdeme krásnou cestou, hlubokým údolím podél vody, u jezu usedáme do lodě a dál pokračujeme Edmundovou soutězkou. Kapitán, kormidelník a majitel lodě v jedné osobě nám cestu zpříjemňuje svými historkami. Vystoupíme z lodě a stoupáme vzhůru lesem k nebesům do obce Mezná. Byla to docela fuška v tom horku. Ještě 2 kilometry a jsme u našeho bydlíku. Je již večer a tak je jasné, co nás čeká...

Nedělní ráno je opět krásné a teplé a tak vyrážíme, směr Pravčická brána. Cestu asi znáte, ta hodinka a čtvrt utekla jak voda v řece Kamenici, stále se kocháme a fotíme skalisté útesy nad mořem lesů pod námi. Jsme na místě. Brána se před námi otevřela v celé své kráse. Opět fotíme, to abychom se s vámi mohli podělit o dojmy. Cesta zpět je stejně dlouhá, ale o 20 minut kratší, divné, že? Ještě poobědvat u Fořta a jedeme k domovu. Tentokrát přez Německo, chtělo by to nějakou koupel a tak míříme k Trixi parku o kterém se na těchto stránkách také psalo. Koupel to byla příjemná a osvěžující a tak jsme trochu toho pískovcového prachu z cesty nechali u němců.

Opět jsme nemuseli daleko a přeci jsme strávili další hezky prožitý víkend. Pokud jste zde ještě nebyli a nebudete vědět kam se vydat, neváhejte a vyražte třeba zrovna sem. Jsou zde i další místa, lákající k návštěvě. Třeba na německé straně. Nebyli jsme zde naposledy, alespoň doufám!


Pro fota klikněte na obrázek: