Na kolech v Krkonoších

Na tento výjezd nás nikdo nepozval, pozvali jsme se totiž sami. Protože jsme už celý měsíc neviděli Matýska s Pavlou, museli jsme je zkontrolovat, jestli v těch Krkonoších neobrůstají mechem.

Nápadu využil i Jirka s Luďkem, kteří trávili čas na dlouhodobé dovolené a spolu se svými rodinami za pomoci obytných miláčků křižovali naší krásnou zemí.
Zároveň k Matýskovi přijeli někteří další nečekaní a nezvaní hosté, ale co naplat, když už byli tady....
My jsme přijeli PRVNÍ už brzy odpoledne, protože to máme k Matýskom vpodstatě nejblíž.
Matýsek se celý měsíc snažil a buduje stelplatz, který v brzké době obsadí němečtí a holandští turisté a pro nás tam už jistě nebude místo. Celý dvorek je vysypán drobným štěrkem, u plotu se tyčí vkusné elektrosloupky, které v noci trošku připomínají světýlka na hřbitově o dušičkách.

Přestože jsme se ocitli v Krkonoších i tam panovala vedra a bazén, který byl napuštěn osvěžující vodou, lákal. Někteří tam vlezli dobrovolně v plavkách, ostatní tam byli vhozeni v oblečení, někteří dokonce několikrát.
I posádky z dálek, které dorazily tradičně v noci, neminulo noční koupání. Jedni (nebudeme je jmenovat), kteří nemají doma pračku, využili bazénu k přečvachtnutí oblečení, aby ho měli čisté na plánovanou dovolenou.

Při odpolední siestě Ríša s Evou zkoulaudovali nový kotlík, ve kterém uvařili perfektní kotlíkový guláš. Guláš měl výraznou chuť i díky většímu množství vína a piva, které v něm skončilo.
Večer tradiční grilování, vyprávění a plánování následujícího dne.

V sobotu nás Matýsci překvapili k snídani kotlem zelňačky, která přišla k chuti zejména některým cyklistům. Naplánovali jsme totiž cyklotůru, při které jsme se vlastním pohonem museli dostat do Jánských lázní ke kabinové lanovce (kopec do Jánek je velmi táhlý a nepříjemně dlouhý a zelňačka zde přišla vhod), potom jsme se nechali s koly vyvézt na Černou horu a dál jsme pod vedením horského vůdce Luďka měli sjíždět do Pece a pak zase do Maršova.
Luděk je perfektní horský vůdce. Za jeho vedení jsme viděli i pěšinky které používají snad pouze srnky a některá další volně žijící zvěř, viděli jsme pláně borůvek, které žádní česáči ještě nenašli, už nás vítal i polský mobilní operátor. Standa cestou i píchnul pneumatiku, ale našli se kamarádi, kteří měli sprej na opravu, pumpičku i vlídné slovo. Našli jsme dokonce i cestu, která nás dovedla do civilizace, tedy do horské boudy, kde jsme se příjemně osvěžili.
Po sjezdu do Pece pod Sněžkou jsme museli ještě navštívit bobovou a lanovou dráhu v místním sportovním centru.
U Matýska klasika, zbytek dne koupání, grilování, povídání a plánování dalšího dne.

V neděli ráno bylo sice pod mrakem, ale za chvíli se vyjasnilo a nás čekal další cyklovýlet. Tentokrát cyklobusem na Pomezky a plynulým sjezdem s několika stoupáky a občerstvením zpátky do Maršova.
Odpoledně jsme se museli opět rozjet do svých zděných domovů a jako obvykle se nám vůbec nechtělo.
(Fotek máme tentokrát jen pár, na kola jsme foťák nebrali, třeba dodá fotky i někdo jiný ??)