Konečně středa. S blížícím se odpolednem klesá naše pracovní morálka. Je třeba nakoupit poslední drobnosti, sbalit co jsme nestihli včera a hurá v šest konečně zapřaháme bydlíska a vyrážíme směr jih...

Před odjezdem Již zhruba dva týdny nemluvíme o ničem jiném. Ve volných chvílích brouzdám internetem, čtu průvodce a jiné naučné knihy, večer usínám s mapou Novohradska v ruce. Lukáš tráví večery vylepšováním našeho bydlíska a odpočítává dny do odjezdu. Středa Konečně středa. S blížícím se odpolednem klesá naše pracovní morálka. Je třeba nakoupit poslední drobnosti, sbalit co jsme nestihli včera a hurá v šest konečně zapřaháme bydlíska a vyrážíme směr jih.

Cesta ubíhá celkem rychle, zdá se, že recepci kempu zastihneme ještě v provozu. Zádrhel nastává až pár kilometrů před cílem, kde nás z cesty odklání objížďka. Nevadí, aspoň cestou něco uvidíme. Jenže za chvíli nám cedule s objížďkou opět mění plány. Na závěr nás ještě čeká předem avizovaná, adrenalinová příjezdová cesta do kempu Veveří. Poslední tři kilometry lesem po rozbité cestě ale zvládáme hravě (snad díky tomu, že se nemusíme vyhýbat protijedoucím vozidlům) a pět minut po půl deváté jsme na místě. Kemp vypadá sympaticky. Místo uprostřed lesů, dvě malé louky s pár stany.

Příjemné posezení na kryté terase. Opodál dětské hřiště, kde řádí několik malých uličníků. Zvláštní pocit, když si člověk uvědomí, že se nachází na území bývalé obce, která byla po druhé světové válce stejně jako ostatní sudetské obce v okolí vysídlena. Jediné co se z obce, která měla ještě v roce 1923 celkem 52 stavení, zachovalo, je budova bývalé školy, která je dnes vlastně centrální budovou kempu. V okolních lesích je prý ještě stále možné narazit na zbytky původních domů a usedlostí. Čtvrtek V noci mě budí déšť. To nám ta dovolená pěkně začíná. Ráno tedy místo kol sedáme do auta a vyrážíme na obhlídku do Nových Hradů. Je krátce po deváté hodině a na náměstí téměř nikdo. Po krátké prohlídce hradu se rozhodujeme pro pěší výlet do blízkého Terčina údolí, původně zámeckého parku založeného kolem roku 1756 J.N.Buqoyem pro manželku Terezii.

Cestou míjíme zrekonstruovaný hamerský mlýn a objekt původních Václavových lázní, zříceninu tzv. Modrého domu, umělý vodopád i 500 let starý památný dub. Počasí se během dopoledne naštěstí umoudřuje a tak se vracíme zpátky do kempu, abychom osedlali naše kola. Po rychlém obědě (mimochodem nabídka občerstvení v kempu Veveří vážně není špatná) vyrážíme po cyklostezce 34 směr jih. A samozřejmě první kilometry směřují do kopce. Následuje sjezd do údolí místní polňačkou a ejhle, silnici, na kterou se máme napojit, pokrývá čerstvý asfalt. Kdepak, zpátky rozhodně nejedeme, a tak se vydáváme po ještě teplém asfaltu a zanecháváme tak svou nesmazatelnou stopu v Novohradských horách.

Ze silnice nás vyhání až blížící se finišer. Pravda, asfalt už tu není teplý ale přímo horký, až se z něj kouří a tak sesedáme z kola a raději jej vlečeme škarpou. Naštěstí na starou silnici už to není daleko a tak znovu nasedáme na kola a pokračujeme ve směru do Horní Stropnice. Ve Stropnici si dáváme sladké občerstvení na doplnění energie a rozhodujeme se pokračovat v cestě až na tvrz Žumberk. Cyklostezka 1046 vede po malých nefrekventovaných silničkách, takže si můžeme plně vychutnat krásu okolní krajiny. Všude okolo jen louky, pastviny, rybníky, lesy a sem tam rozesetá venkovská stavení. Balzám na duši.

K našemu překvapení cestou nepotkáváme téměř žádné turisty či cyklisty. Zdá se, že ještě neobjevili krásu Novohradských hor a jejich podhůří. V Žumberku se zastavujeme jen krátce a dále pokračujeme po 1046 kolem Žárského rybníka, Kachního rybníka až k myslivně Janovka, kde už se rozhodujeme pro návrat do Nových Hradů. Po pohodové cestě jihočeskými blaty opět překonáváme první kopečky novohradského podhůří a míříme příjemně unaveni do kempu. Po večeři ještě vyrážíme obhlédnout areál kempu a blízký Veverský rybník. Z jeho břehu nás ale rychle vyhání krvežízniví komáři a tak raději prcháme zpět do kempu. Bilance dnešního dne: Pěšky: 8 km naučnou stezkou Terčiným údolím + 2 km v okolí kempu Na kole: 38 km (Veveří, Dlouhá Stropnice, Horní Stropnice, Svébohy, Božejov, Žumberk, Žár, Janovka, Nové Hrady, Veveří) Pátek Probouzíme se do krásného rána a už teď je jasné, že se dnes pěkně ohřejeme. Jelikož se již včera na Lukášově kole objevil malý defekt, je rozhodnuto o cíli dnešního výletu, a tím je cykloservis v Trhových Svinách. Z Veveří vyrážíme přes tzv. Vyhlídky do Horní Stropnice.

Cestou míjíme opuštěnou kapli, snad kdysi součást bývalé vsi Veveří. Vyjíždíme z lesa a kocháme se v dálce pohledem na poutní kostel Panny Marie Nanebevzaté v Dobré Vodě. Stropnicí jen projíždíme a pokračujeme v cestě přes Svébohy, ale pak záměrně uhýbáme na Rychnov u Nových Hradů, abychom nejeli stejnou cestou jako včera. Chceme na chvíli zastavit u blízkého rybníka, ale útočící komáři nás nenechají sesednout z kola. K mému zklamání nenacházíme v Rychnově žádnou „občerstvovnu“. Zato však cestou na Kamennou míjíme řadu původních zachovalých statků a dvorců, přesně tak jak v Rychnově slibovala informační cedule. Dále pokračujeme přes obce Kondrač, Čížkrajice a Boršíkov k Trhovým Svinům. Při závěrečném sjezdu do Svin míjíme nádherný poutní kostel U Svaté Trojice situovaný trochu netradičně uprostřed louky. V první chvíli mi připomíná známý poutní kostel v Zelené hoře u Ždáru nad Sázavou. V Trhových Svinách po chvíli nacházíme hledaný cykloservis, ale právě má polední přestávku, kterou tedy i my využíváme k posilnění. Je vedro, člověk se potí i když sedí a nehýbe se.

Jakmile je kolo opraveno, vyrážíme jen kousek za Trhové Sviny na návštěvu Buškova hamru, jednoho z posledních zachovalých funkčních hamrů v republice. Po zajímavé prohlídce a nezbytném občerstvení volíme návrat kolem Žárského rybníku. Vyrážíme tedy po cyklostezce 1046. Cestou míjíme rekreační rybník za Svinami, místní „satelitní“ vesničku Rejta i zapadlou vísku Hrádek. Kousek za Hrádkem zastavujeme v Martinském mlýně. Krásně zrekonstruovaný mlýn, nacházející se na naprosté samotě uprostřed lesa, funguje jako malý penzion. Číšník nás k našemu překvapení přichází obsloužit v „mlynářském“. Menu vypadá lákavě, ale ještě jsme nevyhládli. Zůstáváme tedy u tradičního piva a kofoly. Už nás ani nepřekvapuje, když za chvíli okolo probíhá sličná mlynářka. Místo nás zaujalo, takže před odchodem ještě prosíme o prospekt s kontakty, třeba se sem někdy na pár dní vrátíme. Teď už ale musíme pokračovat v cestě. V lese míjíme úplné borůvkové plantáže a tak neodolám, odkládám kolo a pouštím se do konzumace. Z „pastvy“ mě vytrhuje až Lukáš, který již nervózně postává u kola.

Nedá se nic dělat, jedeme dále. Přes Bukovou, Žárský rybník, Janovku až k myslivně Kopinos, kde se napojujeme na cyklostezku 1050. A to už se skoro blížíme k Novým Hradům. Ještě ale není tak pozdě a tak pro příjezd do Veveří volíme malou okliku. Nejprve pokračujeme po cyklostezce 1050 kolem okázalé hrobky místních šlechticů Buquoyů až k hraničnímu přechodu Nové Hrady / Pyhrabruck. Přechod zbudovaný teprve před pár lety nyní díky Schengenu zeje prázdnotou. Těsně před přechodem pak zahýbáme doprava na cyklostezku 1048, která nás přes několik nečekaných terénních vln dovede kolem Veverského rybníka do našeho kempu. Bilance dnešního dne: Na kole: 58 km (Veveří, Vyhlídky, Horní Stropnice, Svébohy, Rychnov u Nových Hradů, Kamenná, Kondrač, Chvalkov, Čížkrajice, Boršíkov, Trhové Sviny, Rejta, Hrádek, Buková, Žárský rybník, Janovka, Kopinos, Štiptoň, Nové Hrady, hraniční přechod Pyhrabruck, Veveří) Sobota Od rána je zataženo, každou chvíli může začít pršet. J

á po včerejším horkém dni volím relaxaci v kempu, Lukáš vyráží na kole do kopců. Bez mého doprovodu si konečně může dovolit svižnější tempo a náročnější terén. Během hodiny začíná lít jako z konve. Jsem ráda, že jsem v bydlískovi a né někde na cestách. Lukáš se vrací kolem druhé hodiny, kupodivu celkem suchý, jen lehce od bláta, na tachometru cca 40 kilometrů někde v okolí Dobré Vody a Hojné vody. Začíná opět vykukovat sluníčko a tak se navečer rozhodujeme ještě pro malou projížďku po okolí. Jen co vyjedeme za Novohradského hory, mraky na obzoru opět hlásí blížící se déšť. Cestou tedy měníme cíl cesty, tak abychom se stihli vrátit včas. Poslední kilometry už se nám nad hlavou honí temná mračna a kolem uší sviští vítr. Poslední úsek do kempu začínají lítat hromy a blesky a na nás dopadají první kapky. Jen taktak uklízíme kola a schováváme se do karavanu a už začíná pořádný slejvák.Tentokrát to bylo o fous. Lije jako z konve, vyrážíme na večeři do místního bufíku, ale všichni ostatní mají zřejmě stejný nápad. Poprvé trávíme dlouhou dobu ve frontě a remcáme na pomalou obsluhu.

Máme ale to štěstí, že se po večeři můžeme odebrat do předstanu, kde můžeme bez ohledu na počasí pokračovat v degustaci výborného vínka. Bilance dnešního dne: Na kole (jen Lukáš): 40 km (Veveří, Šejby, Dobrá Voda, Hojná Voda, někde kolem hory Vysoké, Horní Stropnice, Světví, Nové Hrady, Veveří) Na kole: 25 km (Veveří, Nové Hrady, Nakolice, Vyšné, Obora, Byňov, Štiptoň, Nové Hrady, Veveří) Neděle Od rána je hnusně a tak se balíme a jedeme domů.

Jako vždycky nám ten prodloužený víkend nějak rychle utekl…