Musím přiznat, že se člověk cítí úplně jinak než ve stanu. Nějak jsem měl vždycky pocit, že ve stanu vám kdekdo ve spánku šlápne v noci na hlavu.
„Tak kam pojedeme letos? Co takhle zase někam na sever, třeba pobaltské republiky, opráším si trochu ruštinu. Tam bude zima a hnusně. „ Takhle začínala naše příprava na letní cestu. Nakonec jsem ženu přesvědčil, že to bude skvělé. Vezmeme si teplejší věci na sebe, hlavně dost plynu na topení a co nám může chybět. Jak myšlenka postupně uzrávala, nadšení rostlo, průvodce sliboval krásné památky a přírodu a tak je jasno, jedeme. Jako vždy si připravuji bodový itinerář, abychom měli jasné cíle, co bychom rádi viděli. Je jich vždy víc než se dá stihnout.
