Musím přiznat, že se člověk cítí úplně jinak než ve stanu. Nějak jsem měl vždycky pocit, že ve stanu vám kdekdo ve spánku šlápne v noci na hlavu.

Náš první pokus na spaní v autě byl v dodávce Ford Tourneo. Absolvovali jsme v něm společnou dovolenou v kempu i se psem. Volba padla na známé místo u Komárovského rybníku, kam jsme jezdili již jako malí kluci s partou rodičů.
Mnou udělaná vestavba z pár OSB desek potažených kobercem složitelná ve dne do formy kuchyně a v noci dvoulůžka byl tenkrát luxus. Synátor dobrodružně spal ve stanu před autem a my s manželkou a se psem v autě a bylo nám fajn. Jen jsem se bál o baterku při týden otevřeném autě.
Po návratu jsem už pokukoval po „něčem“ co by se nemuselo na noc rozkládat a ráno uklízet, kde se dá převléknout…no zkrátka začal zrát sen o přívěsu.

Koukal jsem po bazarech a sbíral informace. Nakonec zvítězila náhoda. Sousedovi bydlícímu naproti nám, stál jeden malý QEK na dvorku a tak jsem dal řeč, co to obnáší a jak to funguje, jak se to skládá…no byla z toho komentovaná exkurze a já odcházel domů, oči navrch hlavy poreferovat domů drahé polovičce.
No abych to zkrátil…Ani ne za týden jsme ho měli na dvorku. Pan soused byl natolik ochotný, že zařídil čerstvou technickou a dokonce úřadování spojené s přepisem.
Doma ho synátor otestoval na spaní a tak padlo rozhodnutí, že pár jízd uděláme tady v Čechách.
Jenom tak do sousední vesnice abych se s tím naučil jezdit. Manželka byla najednou spokojena se stylem mé jízdy, prý konečně jezdím rozumně – QEK má limit 80km/h ;)

Půl hodinka jízdy, zaparkování na parkovišti pod rozhlednou a už jsme šli venčit pejska. Po procházce sundáváme „podvozek“ – tak říká synek nožičkám, rozkládáme gril a opékáme večeři. Pojíme a popijeme a už je tma jak v ranci, koukáme na hvězdy a celkem je i zima. Takže hajdy do hajan, zavelel jsem. Uvnitř přívěsu je přeci jen příjemněji a my uleháme ke spánku do ticha. Musím přiznat, že se člověk cítí úplně jinak než ve stanu. Nějak jsem měl vždycky pocit, že ve stanu vám kdekdo ve spánku šlápne v noci na hlavu. V přívěsu se přeci jenom cítím jako u „sebe doma“.
Ráno venčím psa na louce, ten je celý bez sebe, že je rovnou z pelechu venku. Dáváme si snídani a připravujeme se na odjezd. Všechno pozavírat a zapojit a může se jet.

Startuji a chci se rozjet, jenže ouha, nějak to nejede. Co to může být, ptám se polohlasně sám sebe?
No asi někteří tuší co se stalo. Nezvedli jsme „podvozek“ a jedna nožička se ohnula – ta co stála na pevném asfaltu. Těžce získaná zkušenost, ale co už…doma to narovnám.

Tak jsem po návratu začal opravovat a upravovat. Světlo a tím spojená baterka, baterie a deska atd atd. Už se těšíme na léto a opravdový provoz.