V roce 1999 jsem se zbláznil do automobilového sportu respektivě do Offroad maratonu. Postavil s kamarádama auto a začal jezdit po závodech. Jenže pak jsem začal řešit problém dopravy a spaní na závodech.
V zimě před 8lety zakoupen karavan Astra, který si prosadila hlava rodiny. Mě se ten nápad vůbec nezdál, ale ustoupila jsem ( další krám do baráku :o) to jsem netušila, co bude!
Jak si tak cpu, ženy pokuřují, kámoš se pošklebuje, koukám do křoví, ve kterém se vztekle pokouší jakýsi panáček v bílé polokošili s výložkami sklapnout stativ něčeho, co připomínalo velmi sofistikovaný fotoaparát, aha, uvědomuji si, že jsem postavil karavan přímo před čočku radaru PČR a znemožnil tak pomáhání a ochraně obyvatelstva, no, jen stěží jsem zadržoval smích, to se může podařit jen mně!
a tak jsem se letos v létě rozhodl předělat Kiu Pregio 2.5 TCi na obytné auto. Menší dodávka je sice r.v 2003, ale upozorňuju, že když jsme jí s přítelkyní kupovali v bazaru, tak vypadala jako 20 let staré auto ...hlavně co se plechů týče - katastrofa.
představoval jsem si, co by se všechno dalo … Všimla si mých pohledů, vstala a pustila mne sednout. Od té doby vím, že jsem starej! Ale pěkně po pořádku. Svým rodičům vděčím za „toulavého ducha“. Vyrůstal jsem na hausbótu. Na chatu tehdy nebylo – hausbót byl dostupný .....
Dřív jsme Evropu hltali a chtěli vidět vše, teď si vybíráme krásy přírody, hor a národních parků. Přes rok máme hodně výjezdů po Česku a Slovensku, ale vždy se moc těšíme do zahraničí na výbornou vybavenost pro karavnisty.
Minulý rok (léto 2008) jsem se chtěl na dovolenou vrátit do Skotska, kde jsem strávil několik skvělých měsíců studiem na univerzitě v Glasgow. O letadle jako dopravním prostředku jsem neuvažoval ani na chvíli, osobním autem jsem tam byl původně a nebylo to špatné, ale nechtělo se mi platit za B&B, takže jsem po chvíli uvažování vzal tatovi z firmy Boxera minibus, vyhodil z něj zadní řady sedaček, koupil v IKEA rozkládací postel, vyštrachal křesílko, skládací stolek a vařič a vyrazil směr Highlands.