a tak jsem se letos v létě rozhodl předělat Kiu Pregio 2.5 TCi na obytné auto. Menší dodávka je sice r.v 2003, ale upozorňuju, že když jsme jí s přítelkyní kupovali v bazaru, tak vypadala jako 20 let staré auto ...hlavně co se plechů týče - katastrofa.

.

Uvnitř jsem deskami vyrovnal podlahu,odizoloval jí pěnovým plistrem a stěny dodávky polystyrenovými deskami. Stávající "plechárnu" v podobě stěn jsem polepil kobercem. V autě nalezl své místo postupně sklápěcí stolek, odkládací stolek, rozkládací postele, malá kuchyňská linka s dřezem, odpadem do kanystru a druhý kanystr s čerpadlem na tekoucí vodu. Vše jsem vyrobil ze dřeva téměř zadarmo, protože jak známo nejvíce stojí vždycky práce! .

Auto jsme ještě vybavili slušnou lednicí na 12 V, digitální TV. Pod postele rozkládací se na pantech a složené tvořící pěkný gaučík, přišli úložné boxy (z praktických důvodů plastové-uzavíratelné). Dělící příčku mezi kabinou a bydlíkem jsem, znovu z praktických důvodů, zachoval. Do příčky jsem pouze vyřízl a zabudoval větrací mřížku a upravil prostor za sedačkami. Rozvedl jsem zásuvky na 12V a tak se dá zapojit až 6 spotřebičů baštících napětí "dvanácti véček". Dobíjení jsem vyřešil solárním panelem, ale ještě bych chtěl zapracovat na 220 voltech v síti. Velká kariéra v blízké budoucnosti čeká také na střešní, větrací Heki okno, pak už to bude snad vše. Musím tady přiznat, že jsem měl fakt staženou prdel kvůli prostoru, jestli se vejdeme pohodlně na spaní, jak se nám bude manévrovat uvnitř, když bude nedejbože delší dobu pršet atd. No, dnes po najetí nějakých 5000 km musím říci, že vše je super a akorát pro 2 dospělé lidi. Nic nám nechybí a strašně nás to chytlo. K velkému plusu řadím také výšku auta (197 cm).

Kdo byl třeba ve Francii jistě ví, že na parkingu mají "Frantíci" v mnoha případech klandr ve výšce 2m a nazdar... My s Kiou projeli všude a parkování, či celková manipulovatelnost s autem (vynikající rejd otáčení) byla perfektní a to fakt nepřeháním! Na první cestu jsme si ukousli i celkem velké sousto ...Vyrazili jsme přes Rakousko do La Spezie v Itálii a pak jsme opravdu poctivě kopírovali moře celým Azurovým pobřežím - San Remo, Menton, Monte Carlo, Cannes, St. Tropéz až do Toulonu, vyhli jsme se Marseille a okolo jezera de Berre jsme se dostali až do Camargue parku plného mokřin, plameňáků a stád svobodně si pobíhajících koní. Nocovali jsme také v St.Marie de la Mer a tohle místo vřele doporučuji .Pak jsme přes Agde a Seté vyrazili do Carcassonne na slavný hrad a cestou se krkolomně vyšplhali nad nádherný aquaduct do Marseille - parádní pohled fakt stojí za to! Když tu už mluvím o kráse, tak nemůžu nezmínit kanál Du Midi a Capestang, malebné městečko ležící na tomto kanále spojující Atlantic se Středozemním mořem. Vřele doporučuji! Další naše cesta vedla přes Pyreneje do Andorry a tady si Kia získala moje uznání a respekt. Asi čtyřiceti minutové stoupání do 2.5 tisíce metrů nad mořem zvládla s přehledem, v klidu a pohodě.

Motor šlapal jako hodinky a díky tomu, že jsme bez klima, nikde nic nehřálo. I když jsem toho už procestoval opravdu dost v Andoře jsem byl poprvé a musím říct, že je to krásná země, která si mě hned získala (i když nahoře bylo v srpnu jen 12 stupňů)  Po dni stráveném v hlavním městě Andory La Velle jsme si to už šupajdili dolů, do Španělska a po dnech strávených opět u moře v Lloret de Mar, St.Feliu de Calonge a St. Antoni jsme se začali vracet, po 14 dnech na cesách, k domovu. Ve Švýcarsku jsme se ještě zastavili vyfotit si Bodam ze země helvétského kříže a pak se celkem neradi sunuli k českým hranicím. Cesta to byla skvělá...však všichni jistě dobře znáte ten pocit svobody, když si domek vezete s sebou a zastavíte si kde chcete...