V roce 1999 jsem se zbláznil do automobilového sportu respektivě do Offroad maratonu.
Postavil s kamarádama auto a začal jezdit po závodech. Jenže pak jsem začal řešit problém dopravy a spaní na závodech.

V roce 1999 jsem se zbláznil do automobilového sportu respektivě do Offroad maratonu.
Postavil s kamarádama auto a začal jezdit po závodech. Jenže pak jsem začal řešit problém dopravy a spaní na závodech. Dostal jsem nabídku na koupi obytné Avie. Okoukl jsem ji a protože byla otypována na osm lidí
a hák měla na 2,5 tuny tak jsem neváhal a investoval.

Další závody už jsme se vydali Avií se zapřáhnutým plaťákem na kterém bylo závodní auto.
Byl to výlet na Slovensko do Považan. Na tu cestu nikdo z nás co jsme ji absolvovali určitě nezapomene.
Po koupi totiž proběhla pouze vyzuální kontrola a samozřejmě výměna olejových náplní.
No co dodat. Kdo zná Avii si dovede představit. Měla toho holka plné kecky. Jak viděla kopeček začala vzdorovat A rychlosti jsem řadil ukrutnou rychlostí směrem dolů. Nic méně více jak 580 km Jsme zvládli za čtrnáct hodin. Takové ty drobnosti jako že hořela elektrika,přidíralo se dopravní čerpadlo a kompresor přestal foukat vzduch jsme po šťastném návratu domů jen s úsměvem komentovali.

Konečné rozhodnutí znělo, že toto není to pravé ořechové a my se začali přepravovat autama.Avie šla pomalu do zapomění. Občas nějaký přejezd,ale maximálně do 50 kilometrů, víc ne.
Znovuzrození mé Avijky nastal až v roce 2006. Trochu se mi zamotal život a žena( teď už zaplaťpámbu bývalá) mi sdělila abych odešel a to navždy. Po nějaké době jsem se dozvěděl, že to bylo kvůli nějakému jejímu příteli, ale mě bylo řečeno,že nechce žít ve zlaté kleci.

No ale proč toto píši. V tu chvíli jsem měl najednou spoustu času a začal se věnovat mému skorozapomenutelnému obytnému autíčku. Avie dostala nový motor, pětirychlostní převodovku, generálku celého podvozku atd.
Po roce jsem si našel přítelkyni která byla nadšená s bydlíka a hned o dovolené jsme vyrazili po zemi české.
Kupodivu Avijka si ševelila jela jak znovuzrozená a nikde nás nenechala. Já s mou přítelkyní ( nyní mou zlatou ženuškou) jsme této zálibě úplně propadli.

Sice, pro mou pracovní vytíženost a offroudovému koníčku, jsme vyjížděli pouze o dovolené,ale patřčně jsme si to užívali. Jezdili jsme po naší vlasti a poznávali krási přírody a koupání. Navštívili mnoho kempů, ale i stání jen tak nadivoko u řek a rybníků. Prostě nádhera.
Samozřejmě jsme koukali po autech zaparkovaných v kempech a jednou večer mě začal červíček vrtat v hlavě a já uvažoval o výměně našeho obytňáčku.

Přeci jenom Avie je dost velká a při odjezdu a parkování bych nemusel dávat pozor abych nevyudil sousedy. Přeci jenom než se zahřála trochu se z výfuku linul takový modrý smrádek.
No a tak jsem si loni na své narozky nadělil, sice ojetý, Ford Hymer. Už při prvním svezení to bylo o něčem jiném. Vevnitř slušně vybavený a pro nás dostačující. Po příjezdu domů na dvůr proběhlo( ale to určitě nejsem sám kdo to udělal) prvotní ohledání, otevření všech dvířek, zapnutí a testování topení,bojleru,ledničky(jo dobrý-pivko uchladí),koupelny a WC. Rozmotání přístřešku. Vše bylo ok. Už jen vysmejčit,pořádně omýt naložit potřbné věci a .........................................
Dlouho očekávaný den "D" konečně přišel a my vyrazili. Kam jinam než do jižních čech. Mé ženě se tam líbí a tak jsem to chtěl umocnit i novým bydleníčkem. Cíl byla Třeboň. Bylo tam sice sychravo,ale nám to nevadilo.
Hezky jsme si užili víkendu procházkami a těšili se na další delší vyjížďku.
Bohužel ta přišla až o dovolené. Ale protože jsme se těšili a naplánovali dovču zas tady u nás v ČR ( vždyť stále zkoušíme co se asi ukáže za vadu, nic se neukázalo).

Jeli jsme bez cíle jen tak. První zastávka ( 3 dny) byla na Sečské přehradě. Pak po prosbách mé ženy jsme zamířili na Jinřichohradecko a přez Lipno na Pálavu. Na zpáteční cestě jsme se zastavili na Slapech.
No co mám dál povídat. Prostě nás to vtáhlo ukrutným způsobem.Ta nádhera volnosti pohybu a takových to nelíbí se ti tu,je to zaplacené tak to musíš vydržet, je i s mou někdejší ženou pryč. Teď když se nám někde nelíbí nebo se dosyta nabažíme, jedeme dál. No super.

Teď už dumáme kam vyrazíme. Jen co dodělam bydlík. Začal jsem ho totiž trošku vylepšovat. Předělat alkovnu,odvětrání na WC,přelištovat hrany,dodělat závoru atd. Možná,že jsem si toho naložil moc,ale mám co dělat jsem kolem bydlíka. Mamka mi pomáhá a plánujem kam vyrazit až bude hotovo.