představoval jsem si, co by se všechno dalo … Všimla si mých pohledů, vstala a pustila mne sednout. Od té doby vím, že jsem starej! Ale pěkně po pořádku. Svým rodičům vděčím za „toulavého ducha“. Vyrůstal jsem na hausbótu. Na chatu tehdy nebylo – hausbót byl dostupný .....

Jsem starší kus. Poznal jsem to na vlastní kůži, když jsem si v MHD zálibně prohlížel něžné stvoření a představoval jsem si, co by se všechno dalo … Všimla si mých pohledů, vstala a pustila mne sednout. Od té doby vím, že jsem starej!

Ale pěkně po pořádku. Svým rodičům vděčím za „toulavého ducha“. Vyrůstal jsem na hausbótu. Na chatu tehdy nebylo – hausbót byl dostupný. Ze začátku jsme jej chápali jenom jako plovoucí chatu. Časem jsme přišli na to, že s s tím monstrem dá taky někam poodjet. Pak jsme se hádali, kdy, kdo a kam. Jak to dopadlo? Máma měla jeden, táta druhej a já taky svůj. A bylo vystaráno. Donesl se benzín v kanistru, koplo se do vrtule a hurá jinam. Nejlépe tam, kde nikdo nebyl. Prostě paráda! I svatební cesta proběhla v tomto duchu – 14 dní sami a nahatí.

Pak přišla rána! Jak to dříve bývalo – rozhodnutím strany vyšlo nařízení o zákazu motorové plavby na uzavřených vodních tocích. To se dalo ještě přežít, ale po několika letech nás z vody vyhnali úplně. Prodali nám plácky na kopci daleko od vody a vystěhovali nás tam i s našimi plavidly. Né náhodou dostala daná lokalita slangový název „Noemov“. A bylo po soukromí, bylo po cestování (i když omezeném splavností), prostě bylo po všem! Ale ta touha, tak ta zůstala! Tehdy, dnes je to více jak 30 let, tehdy jsem naštvaně třísknul pěstí do stolu a prohlásil: „Příští etapa je bydlík!“.

Trvalo mi to dlouho. Dlouho jsem přemýšlel, šetřil, utrácel, ale nakonec (po těch 30 letech) jsem se zmohl na bydlíka dle svých představ. Předcházely tomu experimenty typu „cestování s báglama“, „obytná Avia“ apod. Když jsem jednou lezl u vody ze stanu a zjistil jsem, že se pomalu nejsem schopen narovnat (jak jsem byl rozlámanej), tak jsem si vzpomněl na toho „kocóra v šalině“, co mně pustil sednout. Naznal jsem, že už potřebuju pohodlí a začal jsem přemýšlet. Jak jinak – pomohla náhoda! Šel jsem přezouvat Henryho (dvorní to přibližovalo zn. Ford) na zimní gumičky a kecal jsem s chlapíčkem v servise. O všem možném a mimo jiné taky o dovolené a došlo i na obtížné vstávání ze stanu a na nutnost tento problém nějak řešit. Omlazovací kůry nefungují – tedy zbývá bydlík. Chlapíček se mne zeptal, co si od toho slibuji. Nechápal jsem. Bylo mi vysvětleno – jestli chci nabalit, někam jet a tam se placatit (pak přívěs) a nebo jestli chci být každý den někde jinde (pak obytňák). Vzhledem k dříve řečenému – bylo jasno!

Chlapíček se usmál, prohlásil, že o jednom ví a ukázal fotky na PC. Padnul jsem na zadel. Zamiloval jsem se … Pohledem do dílny jsme zjistili, že Henry je ještě bos a že kafe už je vypité. Mužíček byl pravil – oni to hoši ještě nemají hotový, co tady budeme tvrdnout – jedem se podívat. Naložil mne, odvezl mne a „spatřil jsem ten zázrak“! Na fotkách vypadal dobře, ve skutečnosti ještě líp! Za chvíli jsme měli klíče a byli jsme u uvnitř. To se prostě nedalo vydržet! Měl jsem jenom dvě podmínky. Bych se vešel do pelechu a narovnal se uvnitř ve stoje a druhá podmínka byla, aby se mi pod pelech vešlo moje „jachtadlo“ (skládací oplachtěný katamarán). Obě podmínky byly splněny a bylo rozhodnuto! Do týdne byl bydlík můj! I s přepisem. Další „nákladové středisko“ bylo na světě! Rodiče už jsou dávno v urnách, ale jsem si jist, že by na mně byli hrdi.

No a pak? Pak jsem začal „tunit“ … Tunit dle svých představ – tedy účelně a prakticky – nikolivěk na „na obdiv“, jak to dělají jiní. Takže se začalo „dovybavovat“. Dneska už nevím, co bych tam ještě chtěl, bo už je tam opravdu všechno – tedy doufám!

Od podzimu máme za sebou 4 výjezdy za lyžováním a nespočet výletů „pas blind“. Na léto se chystá cesta po vlastní ose za severní polární kruh, zbytek se budeme plácat po vlastech Českých a okolí a nebo … ?

Shrnuto a podtrženo – „že já vůl do toho nešel dřív!“

Hatiti (Kamil)

PS: „Hatiti, ti mají tíbrné ťapky“ …

... (bydlík je červenej s bílým pruhem – prostě Hasiči)