Horu Mont Ventoux znám pouze z cyklistických závodů Tour de France a jako silničář si toto místo nemohu nechat ujít.

Nyní se mi hodí stejný nadpis, ale sekce bude jiná...

Je tomu již pár let, co „jsem k bydlíkovi přišel“, co „jsem se vetřel“, co „jsem do Kundy jel“, co „jsem kunu v motoru měl“ a teď? Teď "jsem nedojel"!

Ceny potravin jsou zhruba stejné jako u nás, takřka všude se dá platit kreditní kartou. Obchody jsou plné, nic nechybí. Měsíc před naší cestou tam byla měnová reforma a u peněz škrtali 4 nuly. Trochu jsme měli guláš v tom, když nám vraceli kombinaci starých a nových běloruských rublů, ale rychle jsme si zvykli a ty staré jsme dávali jako tuzéry.

Zažijeme další poměrně vypjatou situací,kdy jsem podcenil tankování a dojel k pumpě patrně pouze na naftové výpary. K pumpě dojíždíme v podvečer a tak za 90 Rb parkujeme v sousedství
na slušném odpočívadle, včetně vody. Pokouším se po několikáté zakoupit automapu , kde by byla trasa na Murmansk, ale bezvýsledně.Neumím si vysvětlit, proč?
Další den po krátké odbočce do malého městečka Segeza,kde kupujeme chleba a několik drobností, platíme kartou a jsme velmi mile překvapeni obsluhou, která nám přeje šťastnou cestu. Kolem poledne vyrážíme do dnešního cíle, kterým je přístav Kem.Výchozí bod na Solovětské ostrovy.

Sny se můžou splnit,když jim půjdete naproti.

Cestou dolů pod útes míjíme lesní restauraci,