Náš první jarní výjezd

Přijali jsme pozvání našich přátel strávit velikonoční víkend v kempu Hluboký u Holic . Radost nebralo konce , neboť je to náš první výjezd v tomto roce . Při vytažení bydlíska z podpřístřešku , děti jásaly a už se nemohly dočkat začátku velikonočních prázdnin . Nadšení postihlo i mě , v noci jsem se točil ze strany na stranu a nemohl dospat do rána . Ráno bylo pěkné počasí , snídaně , dobalit poslední věci , zapřáhnout, a v tu chvíli to začalo .

Snažím se s karavanem vycouvat , ale kola se zablokovala a já na trávě vyoral první jarní brázdu . Odpojili jsme tedy karavan a zatlačili na beton v domnění , že to povolí. Nepovolilo, a tím jsem ubral kapku vzorku na zimních gumách . Nakonec pomohl špalíček, s tím, že až přijedeme, tak to rozdělám a opravím . Po cestě do Pardubic se mi sice zdálo, že je karavan trošku přeložen, ale nevěnoval jsem tomu žádnou velkou pozornost, neboť auto táhlo dobře.

Ve Starých Čimicích jsme se zastavili v prodejně s doplňky pro karavany, kde jsme chtěli zakoupit plynový gril, který mi mamina koupila již předem k narozeninám, s tím, že ho již zajedeme. Před obchodem jsme zjistili , že kola jsou teplá, a tudíž asi brzdí!!! V tu chvíli mi svitlo a vzpomněl jsem si , že když jsem v zimě přidělával novou odpadní nádrž, tak jsem nepovolil brzdové táhlo . Najel jsem si teda jedním kolem na chodník a závadu na místě odstranil. Po odzkoušení byl karavan asi tak o sto kilo lehčí a dalo se s ním dokonce s ním dokonce i bez problémů couvat . To jsem si dal jmen a přemýšlel, co se stane do třetice. V Pardubicích nás do vysílačky pozdravil Habásek, ale kde jsme se minuli to nevím, holt jel asi jiným autem.

Zbytek cesty ubíhal normálně, až po příjezd do kempu. Uvítala nás totiž betonová vrátnice a já s obavou, že tam nechám klimatizaci a s vidinou ufouknutí kol, jsem pomalu projížděl . Povedlo se, ale co obytná auta ? Až po příjezdu Machajdy jsem se dozvěděl , že karavany najíždějí boční lepší cestou.

Kemp je v pěkné oblasti a pod stromy . Na vrátnici nikdo, jen uklízečka, která tam pracovala teprve pět dní nám oznámila , ať se ubytujeme, že vedoucí někde pobíhá. Po zaparkování jsme zjistili , že kromě nás a dvou lidí v chatkách je kemp pustý . Teda až na pár lidí, kteří chodili do místní hospůdky na pivo . Mimochodem moc pěkná hospůdka, čistá, dobré ceny a vrchní moc ochotný. Večer jsme si udělali venku siestu a poslouchali noční orchestr místních opeřenců . Proběhla i kolaudace nového grilu. Velmi dobře se na něm dělá, ale … , a to jsme u té třetí věci. Hadici, kterou jsem si koupil na prodloužení měla jeden konec jiný. No, nevadí, do příštího výjezdu to odstraním.

Druhý den ráno jsme si vyrazili na kolech do cca 6 km vzdáleného arboreta ve Vysokém Chvojně. Pěkný parčík, plný různorodých stromů a keřů z celého světa i pěkně označených .Cesta tam vede lesní stezkou, skoro po rovince, až k rozcestníku, který značí, že jste na místě . Ale nikde nic. Nakonec pomohla mapa a po ujetí ještě asi 1,5 km jsme byli na místě. Vzhledem k tom , že se dětem ještě nechtělo zpátky do kempu, a bylo málo hodin, rozhodli jsme se ještě podívat kousek dále na 400 let staré buky . Zpátky už to bylo z kopce, zastavili jsme se i u krmelce, a okukovali zrytou zem od divočáků. Po příjezdu do kempu nás už vítali Macháčkovi a Sněžkaři. Když dorazili ostatní účastníci výjezdu, poklábosili jsme a vyslali je také na projížďku do arboreta. Odtud se ale Macháček vrátil s utrženým cvrčkem na kole.

V sobotu ráno vylezu z bydlíska , no ráno, světe div se děti spaly do devíti hodin, a ona na mně kouká Simona z alkovny, nevím od koho to odkoukala (že by Lišák?), s tím , že jedou domů pro jiné kolo, neboť nechat si ujít cyklovýlet, který jsme později absolvovali … , ale o tom později . Odpoledne jsme všichni společně vyrazili na kolech do nedaleké obce Ostřetín , kde se konalo velikonoční odpoledne spojené s kuličkyjádou pro děti. Moc pěkně strávené odpoledne, bylo na co koukat a děti měly různé soutěže, jen hasiči, kteří točili pivo na nás jen tak nezapomenou. Po deseti minutách po našem příjezdu došel sud, a s výkřikem na kolegu, ”Hele přijeli kolaři, bude toho málo” donesli další soudky. Děti nás zásobovaly jidáši a koláči , které vyhrávaly v soutěžích . Mimochodem byly výborné, ale později nám všem lezly už i ušima. Cestou domů jsme to chtěli vzít jinudy a tehdy Simona Macháčková zavelela : „JEDEME PO MODRÉ !!!“ , tak se tedy jelo. K modré jsme se dostali po JZD cestě až pod les. Tam to začalo. Vyjeté půl metrové koleje od traktoru, až po modrou a ještě kousek po ní .

To nám Simona neřekla, že si ten traktor určitě objednala, aby nám tuto cestu zpříjemnila. No nic, Lišák je na červenou a Simona na modrou J. Večer se sedělo v kruhu u ohně a povídalo a povídalo .

Další den ráno jsme společně podnikli cyklovýlet do Holic a navštívili museum Dr. Emila Holuba, místního rodáka a cestovatele . Moc pěkné museum, můžeme jen vřele doporučit . Vedle musea byla zrovna pouť a cirkus . Odpoledne jsme zorganizovali dětem velikonoční pouť. Děti soutěžily co mohly, ale cen bylo tolik, že odměna za vítězství měla jinou nominální hodnotu než na začátku . V podvečerních hodinách jsme si naplánovali pomlázku a velikonoční veselici, to aby nám naše děvčata neuschla a byla zdravá. Všem se společný výjezd moc líbil, rozebíral se i u večerního závěrečného ohně .

Pondělí se neslo v duchu vstřebávání zážitků, dohovoru kam příště a pomalého odjezdu domů . Tímto všem zúčastněným moc děkujeme za příjemně strávený víkend a brzo někde a někdy na viděnou.