Istrie se na mapě jeví jako nepříliš zajímavá část takřta nekonečného chorvatského pobřeží Jadranu.

Istrie se na mapě jeví jako nepříliš zajímavá část takřta nekonečného chorvatského pobřeží Jadranu. Mnohý si řekne, že ani velké hory, ani příslib nejčistšího moře s krásnými plážemi, ani nějaká velká historie, co tam? Navíc samí Taliáni a Němci - tedy spíše draho.

V Chorvatsku jsme byli poprvé v roce 1977. Byla to vlastně naše svatební cesta (Petr 57 + Dáša 53) a velká náhoda - jeli jsme s turistickým oddílem, tedy se to obešlo bez špatně dostupného příslibu. Tehdy bez znalostí o čemkoli to byl prostě Omiš a tedy jakože jistota počasí. Tam jsme jeli dva, zpátky, jak se posléze ukázalo, již tři ...

Potom dlouho nic - to nic myslím směrem k Chorvatsku, jinak nás přibylo, takže "cosi přece jen bylo" - a až v půli 80. let se zadařilo. Poprvé jsme jeli sami, tedy individuálně - na příslib a na Istrii. A na Istrii proto, že v té době to byl ráj nudistů - což celá mezitím čtyřčlenná rodina jsme. A pragmaticky - bylo to nejblíže. To s malými dětmi může rozhodovat. No a potom od té doby jsme již sami byli ledaskde, ale Istrii jsme zůstali věrni. Jezdíme tam ze zdravotních důvodů pravidelně a to dokonce do stejného kempu - FKK Koversada.

Istrie je kouzelná ! Žádné velikáštví, mírná a malebná šťavnatě zelená krajinka, snad jen pohoří Čičarija na severní hranici kraje se svými parametry z toho vymyká. Kdo by jel přes Rijeku a tedy přes Učku, ten by tu až neistrijskou velikost Čičarije docenil patrně se skřípáním zubů. My tam ale pragmaticky nudně jezdíme z Ljublany dálnicí na Kopar a dále po Y na Pulu. U Limského fjordu sjedeme na Vrsar/Orsera a jsme doma - Koversada ! Svého času jeden z největších nuda kempů v Evropě, i dnes stále obrovská plocha kombinace polodivočiny a nudně "německy" úpravného kempu na poloostrově, uzavírajícím ze severu záliv Limského fjordu, s původním srdcem tohoto pověstného střediska FKK, totiž s po mostě přístupným ostrovem Koversada. Zde totiž FKK kemp Koversada původně vznikl. Lim je vskutku místní přírodní div - jakási obdoba severských fjordů. Divoké strmé údolí zálivu, zaříznuté hluboko do pevniny, pokračuje na sucho až k městu Pazin a kdo četl od J. Verne "Matyáš Sandorf", našel tam i popis úžasných scenerií při útěku Matyáše ze slavného hradu v Pazinu směrem k Vrsaru/Orsera, coby zatvrzele pirátskému hnízdu.

Samotný kemp je vcelku dost nudný, totiž přesně takový, jak to my milujeme. Klid a pohoda - je to fakticky velmi dobrý domov důchodců. Kvalitní zabezpečení naprosto všech potřeb, spousta zeleně a květů, zpěv ptáků - jen žádná nepatřičnost ve stylu uřvaných diskoték a atrakcí pro puberťáky - to musíte pěšky nebo vláčkem do Vrsaru. Vřele tedy nikomu nedoporučuju ! Tedy - vůbec nechápu, proč tam někdo již třeba 40 roků jezdí... my tam totiž potkáváme již dlouhá desetiletí stále stejné lidi a je nam tam moc fajn. Kdo nechce, nemusí třebas měsíc vyjít z kempu - je tam totiž všechno, co by mohl potřebovat. Což může znamenat měsíc báječné doslova nudy, kdy vás ani nenapadne se oblíkat do čehokoliv - tedy balení nějakého oblečení krom na cestu se může jevit jako nadbytečné. Kdo nezažil - nepochopí, je to úžasné !

A teď, proč jsem již do nadpisu napsal "Po stoprvé a zas jinak .." ? Svět se prostě zákonitě pořád mění, tedy nelze vstoupit opět do stejné řeky. My za ty roky, co tam jezdíme, jsme již prozkoumali docela podrobně blízké i vzdálené okolí, poslední dobou pak hlavně já sám na kole tam projel kdeco, co leží v dosahu žíznivého bicyklizovaného středoevropana ze studeného severu Moravy. I na houby do lesa tam chodím. Zpočátku jsme tam s dětmi a posléze již sami s manželkou - jo jo, čas letí - jezdili pod stan, přechodně několik sezon s karavanem, poté zase pod stan. Jenže - klima se přátelé asi fakt mění - poslední dobou bývá po celém pobřeží Jadranu s počasím rušno, tedy Istrii nevyjímaje. Co ale se děje posledních pár roků, to již začíná být povážlivé.

Bouřky, to je normálka, ale slušně vzrostlá tornáda ? Na to se ze stanu kouká naprosto nedobře. Že občas sprchne, to se nedá nic dělat, ale aby byla 4x za den prudká bouřka a průtrž mračen taková, že voda stoupá před očima, ani to není pro obyvatele stanu nic moc povzbudivého. My tam teď byli poprvé s bydlíkem, coby hrdí čerství majitelé tohoto obytného přibližovadla. Ale, že to musel řídit všechno pán Bůh, to mi je dnes již jasné ! My tam byli od 27.6 do 7.7 a nemůžu než eufemisticky opatrně říci, že počasi se nikterak extra nevyvinulo. Ve stanu by to nebylo k přežití a ejhle - my byli v bydlíku a bylo nám fajn !

Pro zaryté příznivce Makarské, Pelješacu, Hvaru a spol. dlužno poctivě připodotknout, že podobný zdrcující ráz počasí se konal všude až po Dubrovník a beztak že i dále. A ty huracány tam byly včetně tornád ještě větší - to nám alespoň říkali naši známí a ti byli dokonce méně opálení a měli v očích náznak děsu - ti totiž na jihu hledali (dost marně) jistotu počasí. Ne ne, zima nebylo nikde, to ne, ale té "vody shůry", přerostlých větříků a těch hromů blesků bylo tak na deset sezon dopředu - všude ! A proto vážení přátelé - Koversádu naprosto nedoporučuji, samá nuda, nebýt tornáda a krupobití... Opálení ale jsme doslova všude a moc se nám tedy domů nechtělo. Prostě Istrie po stoprvé - zase jinak a zase divukrásná !

PS - v minulém životě jsem asi byl rodák z Vrsaru...