Již delší dobu byl na Velikonoce naplánován výjezd do Machajdovic působiště, do Lázní Bohdaneč.

Stejně jako většina našich výjezdů je nejistá co do místa i času, nebylo tomu ani tentokrát jinak. Ve hře byla lyžovačka v kombinaci s Bohdančí, v souladu s tímto plánem jsem ve středu zabalila kombinézy na lyže a tak … Ve středu večer po shlédnutí předpovědi počasí padla slova o teple v Itálii … Ve čtvrtek cestou z práce domů, kdy mě čekal nákup a pečení mas a jiných pochutin na odjezd „naplánovaný „ na pátek, volal Lišák, že v pátek má být extrémně blbé počasí, na cestu nevhodné a že by tudíž bylo lépe vyrazit již ve čtvrtek a raději jen do Bohdanče. Přidala jsem tedy do kroku, abych to všechno stihla, hlesla jsem do citrona (rozuměj Citroen), otočila klíčkem a ani ťuk. A už mi to bylo jasné. Baterka prostě celodenní svícení nemohla přežít. A v tu chvíli mi nezbylo nic jiného než zakoupit Reflex a sedět v autě a čekat na pomoc, kterou mi poskytl Lišák se zapůjčenými startovacími kabely. Nakonec jsem to všechno nějak stihla a jelo se. Na místo jsme dorazili po 10. večer, přesunuli děti ze sedaček do postelí a šli se přivítat s ostatními. Zábava byla dobrá, bůček mezitím vychladl a hned padl za oběť. Spát se šlo hluboko po půlnoci.

Na pátek nemám nejlepší vzpomínky. Po probuzení jsem tušila, že můj žaludek není až tak ouplně v pořádku a že to není vinnou předchozího večera. Až do 2 hodin odpoledne jsem zvostávala ležíc v alkovně, protože jakmile jsem se spustila dolů tak jsem zvracela. Když jsem vydržela slezlá déle jak půl hodiny, odvážila jsem se ven. Během mého pobytu v alkovně se dostavilo mnoho dalších posádek a Míla s Lachoutem a ostatními pomocníky už topili pod prasátkem. Večer nás navštívili Machajdovic kamarádi, kteří nám společně s Machajdou hráli do oušek a v průběhu celého večera se konzumovalo prasátko. Kolem 22. hodiny jsem se odvážila také a musím Mílovi s Lachoutem vyslovit pochvalu, prasátko bylo výborné. V důsledku zesláblosti jsem šla spát už po půlnoci, ale ráno jsem slyšela zvěsti o brzké ranní hodině a odchodu posledních účastníků.

Na sobotní dopoledne byla naplánována návštěva Rybníčního hospodářství, i s výkladem. Rybky byly poutavé nejen pro děti a byla i možnost nějakou zakoupit. Abych se přiznala, ani nevím, zda této možnosti někdo využil. Ale i bez koupě ryb byla návštěva zajímavá. Na odpoledne byl potom naplánován druhý pokus výpravy do bohdanečské cukrárny. Z doslechu vím, že první pokus se uskutečnil předešlého odpoledne, ale intenzivním deštěm byl předčasně ukončen. Dnes se ovšem pokus vydařil a cukrárnu jsme zdolali. Majitelé byli nadmíru příjemní a ochotní, nenechali se vyvést z míry a rozladit ani naším hojným počtem, kterým jsme maličkou cukrárnu naprosto zaplnili. Do posledního místečka. Káva i dortíky byly výborné. Areál lázní a mnou vytoužený Gočárův okruh jsme vynechali, přeci jen do kempu bylo ještě kousek a Štěpán, nejmladší účastník, ještě není až tak zdatný chodec. Ale ušel to pašák téměř celé. Po návratu do kempu byla volná zábava a večer potom dorazila naše klubová kapela Zátoka, tentokrát v plné sestavě. Hráli bezvadně a my je za to odměňovali bujarou zábavou. Tančilo se i zpívalo, slavili se dvoje narozeniny, děkovalo se za organizaci výjezdu a při odjezdu se prý kapela nechala slyšet, že při hraní zažívají leccos, ale to co s námi, tedy ne. A nebylo to myšleno hanlivě. Tedy snad, tak jsem to pochopila. Spát se šlo opět hluboko po půlnoci.

Nedělní dopoledne bylo zasvěceno Velikonoční pouti. Ještě v půl desáté to vypadalo rozpačitě, všichni jsme ještě vyspávali, až na Šárku a zopár obětavců. Ale nakonec se akce v plánovaných 10 hodin rozjela, taky začalo pršet, ale nikdo se odradit nenechal a myslím, že si pouť užily nejen dětičky, které za penízky vysoutěžené v rozličných disciplínách nakupovaly rozličné zboží ve stánku. Na odpoledne Machajdovi zorganizovali vycházku do Ptačí oblasti nedalekého rybníka. Naštěstí jsem se v první vsi se Štěpánem oddělila a vrátila se zpět do kempu a myslím, že jsem udělala dobře, když jsem potom viděla navrátivší se vytrvalce a ještě později potom fota z výletu. Po zbytek odpoledne jsme se věnovali výzdobě kraslic a to hned několika způsoby, z nichž byl asi nejzajímavější způsob zdobení voskem, který zajistila Síma, také se pletly pomlázky. Večer se potom už opravdu jen krátce posedělo a o půlnoci byli všichni zalezlí a spící.

V pondělí ráno potom časně proběhla mrskačka a krátce na to začala většina prchat domů, myslím, že se doslova strhla lavina. My jsme s několika málo ostatními zůstali až do oběda a krátce po obědě se také vydali na cestu domů.

Vzpomínky zůstaly krásné a shlédnutá fota je ještě umocnila. Byly to skvělé Velikonoce a nezbývá než ještě jednou poděkovat všem, kteří se na nich podíleli. Díky.