Na letošní léto jsme si naplánovali hlavní cestu do Skotska a Anglie, přes Paříž.

Dalším údolím v Alpách po Wallisu (viz naše Akce Wallis únor 2013), které jsme chtěli prolyžovat, bylo údolí v Itálii - Valee dAosta

dvojího kmotrovství (Svitavy a Černá hora), kdy jsem přispěl k pojmenování některého z jejich skvělých výrobků (čímž jsem se stal jejich kmotrem), jsem před dvěma lety navázal podobně i kontakt v 1.Selském pivovárku v Kroměříži a zůstal s ním v e-mailovém kontaktu.

Patnáctého dne prázdninového měsíce srpna jsem byl vytažen u příležitosti akce Den múz na rodinný výlet ke zřícenině hradu Cimburk ve Chřibech nedaleko Koryčan. Vyrážíme od lesního parkoviště U křížku GPS N49,09495 E17,20588 při silnici z Koryčan do Osvětiman.

26. prosinec, druhý Svátek vánoční, na Štěpána, z modré oblohy se usmívá slunovratové sluníčko. To člověka vytáhne ven. Se sváteční kačenou, Prazdrojem a pár hrstmi cukroví v žaludku je třeba udělat pár kroků.

. Ráno popojíždíme z hnízda narkomanů Alenconu o sto kilometrů dál, do města Verneuil sur Avre. Zastavujeme hned vedle centra N48,74028 E0,92989. Je sobota a na náměstí je zrovna trh. Nejsem ženská, abych na něm strávil půlden a nakoupil fůru věcí, o kterých jsem předtím nevěděl, že je nutně potřebuji (viz Sokratův citát).

V poslední době se mi nějak nedaří absolvovat větší cestu z nedostatku spolucestujícího, a malé výlety nestojí za cestopis. Z nouze začínám i retro věci. Pěší přechod Šumavy a Českého lesa sice asi moc nezapadá do caravan webu, ale možná se někomu fotky a některé části z cesty budou hodit. Na Šumavě jsou totiž v mnoha místech možnosti STPL či kempu poněkud vzdálenější od státní hranice, podle které jsme šli. S touto dlouhou poutí jsme začali brzy po pádu železné opony a bylo to fantastické. Hlídači hranice už byli pryč a jiné zelené hlavy ještě nenastoupily. S přestávkami jsme absolvovali celou délku jižní státní hranice od Č.Krumlova-Rožmberku v 5 etapách až téměř k Chebu. První etapy jen podširákově, tuhle předposlední s malým, lehkým a promokavým stanem, který jsme stavěli jen v nouzi. Loňskou poslední s celtami. Pro někoho může být neskousnutelný rozdíl, mezi spaním na posteli v obytce, nebo na jehličí. Ale já už mám dávno ověřeno, že člověk je skutečně ve vodě nerozpustný a když promokne, tak jednou stejně zase uschne. Těžko se věří, že člověk jezdící postupně již v pátém obytném autě a holdující cestování víc jako půl století, dokáže spát bez problémů i pod širákem. Ale jen tak máte bezprostřední styk s přírodou. Občas si s kamarády uděláme pěší přechod některého pohoří.

Let jak do Londýna, tak i do Kapskeho města proběhly bez mimořádných události. Dokonce se nám kolem půlnoci, po „vydatné večeři“ podařilo usnout a vzbudili jsme se až ráno na snídani. Let nám tak mimořádně rychle uběhl a navíc jsme přistáli v Kapském městě ( pondělí 8.11.-) dokonale vyspaní a odpočatí.

Celý úsek od sedla Gežov ke Stratenci je asi nejkrásnější z celé trasy. A k tomu skvělé počasí. Lepší už to být nemůže. Prakticky na plochém vrcholu Stratence 1055m n.m., se tyčí tři betonové kříže na paměť smrti 3 vojáků čs.armádního sboru při osvobozovacích bojích II. sv. války. Také je zde přístupná dřevěná rozhledna zr.1969. Dlužno podotknouti, že rozhled je zde skvostný i bez rozhledny.