Je tomu již pár let, co „jsem k bydlíkovi přišel“, co „jsem se vetřel“, co „jsem do Kundy jel“, co „jsem kunu v motoru měl“ a teď? Teď "jsem nedojel"!

Podnikli jsem začátkem května cestu do Paříže. Jeli jsme půjčeným obytňákem, byla to naše druhá zkušenost v životě. Hledal jsem zde informace, ne vše jsem nalezl a tak píši naše zkušenosti:

V této druhé části se chci podělit o poznatky a zkušenosti z této poznávací cesty. K tomu mě v diskuzním příspěvku vybídl karavanista „ludanek“. V závěru uvádím seznam našeho nocování na divoko a parkování včetně souřadnic. Chci zdůraznit, že zde uvedená místa (městečka, pláže) nám byla doporučena Španěly a patří mezi ty nejkrásnější. Doporučuji stpl v Portugalsku u Albufeiry, dobrá cena, super vybavenost, souřadnice v textu. V seznamu jsou i místa tankování LPG včetně souřadnic. Porovnání karavan a obytné auto.

Pokud nemáte co dělat, můžete na výstavu také vyrazit, otevřeno je až do neděle 19. ledna.

Dlouho jsme se těšili i připravovali a dnes jsme se dočkali.

Jak jsme navštívili střed Evropy aneb výlet do Štiavnických a Kremnických vrchů

A nyní k Bavorskému lesu.

Na přelomu srpna a září jsme si naplánovali delší výlet, jehož součástí byla i účast na 45. Rallye Campingu a caravaningu SR, který se konal 28.8. – 1.9.2013 v kempu Tatranec v Tatranské Lomnici

Recepce je až na kopci na konci a tam se dozvídáme, že do kempu nesmějí DĚTI mladší 18let. Ujišťujeme se, že opravdu rozumíme děti a ne třeba psy, a opravdu.

Měli jsme nejasnou představu, co chceme vidět, ale jasné bylo jen to, že v září odjedeme směrem k jihu s naším starým karavanem a budeme se snažit objet pobřeží Španělska a Portugalska. Cesta začala v Plzni 9.10.2013, zúčastnily se čtyři posádky, Jarka a Jarda z Plzně, Zdena a Zdeněk z Ostravy, Marta a Jirka z Ostravy, Helena a Jaromír z Jaroměře.

Celý úsek od sedla Gežov ke Stratenci je asi nejkrásnější z celé trasy. A k tomu skvělé počasí. Lepší už to být nemůže. Prakticky na plochém vrcholu Stratence 1055m n.m., se tyčí tři betonové kříže na paměť smrti 3 vojáků čs.armádního sboru při osvobozovacích bojích II. sv. války. Také je zde přístupná dřevěná rozhledna zr.1969. Dlužno podotknouti, že rozhled je zde skvostný i bez rozhledny.

Je naprosto běžné, že na vás každou chvíli někdo zezadu troubí, protože podle něj jedete moc pomalu. Zpravidla je to žigulík, kterého tu vlastní snad devadesát procent obyvatel. Ten vás pak vesele předjede a frčí si to dál, díra nedíra. Není zde také nic neobvyklého, že řidič jedoucí proti vám kličkuje do poslední chvíle v protisměru, snažíc se (často neúspěšně) vyhnout alespoň těm největším reliéfům místní vozovky. A jak se na tohle dá reagovat? Jednoduše - začali jsme jezdit taky tak.

Po roce jsme opět vyrazili na jediný vypsaný výjezd, kterého se v posledních letech již pravidelně účastníme a to do kempu Konopáč, na předměstí Heřmanova Městce.

Celú dolinu zatopia. S dedinkami, tých ale nebolo veľa, proste to úplne zmenia. Možno už budúci rok údolie nebude existovať.

Všetci, a aj chlapi sa kúpali prakticky oblečení, ja som sa síce vyzliekol do plaviek, ale pripadal som si ako nahý v tŕní, taký nezvyk, ako keď by sa vám snívalo, že prídete na poradu vedenia nahí