Na přelomu srpna a září jsme si naplánovali delší výlet, jehož součástí byla i účast na 45. Rallye Campingu a caravaningu SR, který se konal 28.8. – 1.9.2013 v kempu Tatranec v Tatranské Lomnici

V tomto kempu jsme cca pře 35 lety jako novomanželé prožili pod stanem svoji první dovolenou v Tatrách. Oproti původnímu plánu jsme museli trochu posunout odjezd a tak jsme se vydali na cestu až v pondělí 26.8.2013 kolem 19.00 hod. Předpokládali jsme dojezd až do Bytče, ale už někde za Ústím n.O. začalo silně pršet, jelo se blbě a tak jsme na noc zůstali na parkovišti před kempem v Rožnově p.R.

Úterní ráno bylo zamračené, ale už nepršelo a cestou na Bytču se začalo ukazovat i sluníčko. Dojeli jsme na parkoviště před obcí Súlov (49.166041,18.578728), odkud jsme měli naplánovaný krátký výlet na Súlovské skály a hrad. Nebyli jsme rozchozeni a tak to byl docela záběr, ale stál za to. Slunečné počasí, krásné skály, nádherné výhledy a všude klid. Potkali jsme jen pár dalších výletníků. Odpoledne se nám už nechtělo nikde harcovat a tak jsme se souhlasem správce „zakempovali“ na zbytek dne a noc u fotbalového hřiště kousek za obcí Jablonové, kde jsme lenošili a sledovali trénink mládeže.

Ve středu ráno jsme vyrazili k dalšímu cíli – Oravskému Podzámku, kde je známý Oravský hrad. Auto jsme nechali na placeném parkovišti pod hradem a vyrazili jsme na prohlídku. Spousta schodů, pořád nahoru a dolů. Nic divného, hrad byl původně postaven až na špičce skály a lezlo se do něho po žebříku. Postupně byly přistavovány další části po svahu dolů. Prohlídka oficiálně trvá 1,5 hod., ale i když nás průvodce hnal, stejně jsme čas přešvihli. Expozice uvnitř není sice nijak bohatá, ale celkově je to zajímavý hrad a určitě stojí za návštěvu. Také tam byla spousta výletníků nejen ze Slovenska, ale i z Čech.
Po obědě ve stylové restauraci u parkoviště (halušky se slaninou a brynzou a střapačky se zelím) jsme pokračovali dál. Konečným cílem tohoto dne byl termální vývěr u obce Kalameny. Jen jsme vyjeli, začalo pršet a silně se ochladilo. Navigace nás vedla přímo přes vrcha na Lúčky. Silničky to byly úzké, hore dole a samá serpentina. Jeden několikakilometrový úsek byl ve stavu docela slušného tankodromu. Krajina je to ale krásná a výhledy i přes mizernou viditelnost nádherné. Lázeňskou obec Lúčky jsme si v dešti prohlédli jen z auta a pokračovali jsme do sousední obce Kalameny, za kterou je upravený vývěr termální vody (49.133304,19.419728). Nebyli jsme tam jediní, ve vodě se už vykulovali nějací pražáci a pár místních a až do noci se střídali další. Chvíli jsme sbírali odvahu svléknout se do plavek a vyběhnout do deště a zimy, ale pak už to šlo ráz na ráz. Jednoduše upravená kamenitá nádrž je celkem malá, hluboká cca 70 cm, uprostřed je vyveden vývěr, voda je vlažná a dost mineralizovaná. Po celodenním šlapání je ale příjemné se do ní zanořit. Na noc jsme se zaparkovali na plácku cca o 100 m níže a v klidu jsme tam přespali.

Přes noc se mraky roztrhaly a ráno opět vykouklo sluníčko. Po snídani jsme vyjeli k Bobrovníku u Liptovské Mary, kde jsme zaparkovali na plácku u věže původního kostelíka z jedné ze zatopených obcí (49.104584,19.488348. Věž je kamenná, proto zůstala na místě, zatímco dřevěný kostelík přestěhovali do skanzenu v Pribylině. Ve věži je nyní bufet a kolem, na břehu Liptovské Mary, spousta rybářů. My jsme si vyšli na vrch Úložiště, kde je archeoskanzen Havránok, ve kterém jsou zrekonstruovány některé stavby, nalezené v průběhu výstavby Liptovské Mary. Z vršku, kde jsou zrekonstruovány části pozůstatků staré tvrze, jsou krásné výhledy do údolí a na Nízké i Vysoké Tatry. Jen škoda, že ty byly z větší části schované v mracích a oparu.
Od Liptovské Mary jsme odjeli do Kvačan, kde jsme si prošli Kvačianskou dolinu. Má to být jedna z nejkrásnějších, ale nás dost zklamala. Možná před lety, ale teď zde pro vzrostlý les nejsou téměř žádné výhledy. Trasa vede po staré cestě svahem hory, vlevo je strmý svah dolů, v jednom místě kolmý a vysoký asi 80 m, ale do rokle není téměř vidět a i protější skály kryjí stromy. V horní části doliny je bývalý mlýn.
Z Kvačan jsme jeli, s malou nákupní zastávkou v Liptovském Mikuláši, po „Cestě slobody“ na Podbanskou, kde jsme strávili na noc velkém parkovišti (49.142639,19.903251).

Původně jsme měli naplánovaný cyklovýlet z parkoviště dolinou říčky Belá, ale ráno jsem si uvědomil, že vzhledem k pozdějšímu odjezdu máme jednodenní skluz a tak jsme se rozjeli už přímo do Tatranské Lomnice, kde jsme se zúčastnili zahájení srazu. Setkali jme se tu se známými - Emilem Hajošem z Košic a s Cyrmou. Pro pořadatele byla zklamáním nízká účast, jen asi 30 posádek. Pro malý zájem tam byly z programu vypuštěny plánované výlety do Zakopaného a do Vrbova. Odpoledne jsme sundali kola a udělali jsme si výlet do Lomnice. Večer byl táborák při harmonice, písničkách a slivovici. Zúčastnili se ho i polští manželé - kampeři, kteří tu právě měli zastávku na dovolené. Ona pocházela z Malborku a on se pochlubil, že je pravý Kašub. Libovali si, jak je zde veselo, že toho mají dost proježděno a že většinou, zejména v Německu, je všude klid a ticho, žádná zábava. Ona to ale dost odnesla, slivovice ji porazila a druhý den asi proležela. Písničky se líbily i starší posádce Němců, kteří parkovali vedle nás. Sice k ohni nepřišli, ale paní tleskala a že prý „schön“.

Sobota 31.8.2013
Od rána svítilo sluníčko a byla jasno. Poprvé se ukázal Lomnický štít, kam jsme měli v plánu také vyrazit. Vzhledem ke krásnému počasí jsme to ale odložili, neboť jak jsme správně předpokládali, všude na horách to bylo jako na Václaváku. Soused večer říkal, že na trase od Hrebienku na Skalnaté pleso se nepořídil ani vyčůrat, protože oběma směry šel nepřetržitý proud lidí. Navíc jsme byli i nějak rozhašení - Dášu bolelo koleno a mně se silně ozval nedávno podvrtnutý kotník, tak jsme si na nějakou pěší tůru netroufali. Nakonec jsme vzali kola a udělali si výlet do Starého Smokovce, kde jsme před lety strávili dvakrát krásnou rekreaci na chatě 1. Máj, dnes Plesnivec. Starý Smokovec byl nabouchaný lidmi a auty, všechna parkoviště byla přeplněná. V kempu pořadatelé na večer připravili tombolu, guláš a hrála cikánská kapela. Bohužel se pokazilo počasí a začalo poprchávat, tak jsme kolem 22.00 hod zalezli do postele.

V neděli bylo celý den zamračeno, zima a každou chvíli dešťová přeháňka. Tak jsme strávili větší část dne v kempu a u televize. Odpoledne byl sraz oficiálně ukončen a část účastníků se rozjela domů. Pár dalších zde zůstalo s tím, že ve středu se přesunou do Krakowa na 17. Dahlie rally. My jsme se rozhodli zůstat do pondělního rána a podle počasí zkusit Lomnický štít.

V pondělí ráno v 07.30 hod jsme se přesunuli z kempu na centrální parkoviště pod lanovku. Kolem Lomnického štítu se honily mraky, ale samotný vrcholek vykukoval. Rozhodli jsme se to risknout a vyrazili jsme k pokladnám. A tady začaly problémy. Byli jsme tam první, ale pokladny zůstávaly zavřené, jen zevnitř bylo slyšet diskuse pokladních. Když konečně otevřely, tak nám pokladní prodala lístek jen na Skalnaté pleso, že na Lomnický štít si je máme koupit až nahoře. V době zahájení provozu lanovka sice jezdila, ale dveře zůstávaly zamčené. Fronta čekajících postupně narůstala a pak nám bylo sděleno, že lanovka má poruchu. S hodinovým zpožděním jsme konečně vyjeli na Skalnaté Pleso, kde jsme zjistili, že dalším cestujícím už lístky na Lomnický štít prodali v pokladně dole. My jsme tak dostali lístky až do čtvrté skupiny a na řadu jsme tak přišli až skoro v 11.00 hod, kdy už byl Lomnický štít zase celý zahalený v mracích. Měli jsme ale štěstí, nahoře se mraky protrhaly a tak jsme přece jen něco viděli. Byly -3 Co a fučel slušný vítr. Strávili jsme tam 50 minut a rozhodně to stálo za to. Po návratu na Skalnaté pleso jsme si dali oběd, potom jsme se ještě prošli kousek směrem k Hrebienku a na druhou stranu k Malé svišťovce. Dášu ale bralo koleno a mě stále zlobil kotník, tak jsme se raději vrátili dolů lanovkou. S autem jsme se přesunuli do horní části parkoviště, odkud byl hezký výhled směrem do kraje a rozhodli jsme se tam zůstat na noc. Měli jsme i společnost – na terase nad námi přistával vrtulník Mi 171, který vynášel součásti nového vleku ke Skalnatému plesu a ten tam nocoval spolu s námi.

V noci se počasí zhoršilo, opět začalo pršet a foukal silný vítr. Podle plánu jsme pokračovali po trase Tatranská kotlina, Ždiar, a Tatranská Javorina do Zakopaného. Na polské straně se počasí začalo umoudřovat a v Zakopaném svítilo slunce a bylo docela teplo. Podařilo se nám zaparkovat kousek o centra, vedle Aqua parku (49.295702,19.964099). Prošli jsme si hezké centrum, naobědvali se, dali jsme si výborný zákusek a usoudili jsme, že městečko je takovým komerčním lákadlem na turisty.
Ze Zakopaného jsme pokračovali do Debna, kde je jeden z nejstarších dřevěných kostelů v Polsku, kostel. Sv. Michala Archaniola (49.468528,20.213081). Má zvláštní malovanou výzdobu. Technickou zvláštností je, že cenné historické jádro kostela je z vnějšku obestavěnou dřevěným pláštěm zachovávajícím tvar kostela a v tomto plášti je zabudováno automatické protipožární zařízení, které má v případě požáru vlastní kostel ochránit vodní clonou. Z Debna jsme pokračovali dál do Wieliczky, kam jsme dorazili kolem 19.00 hod. Noc jsme strávili na parkovišti u nádraží, asi 800 m od šachty.

Ráno jsme se přesunuli na placené parkoviště asi 200 m pod areálem šachty (pro obytná auta 20 Zl na 24 hod). Při zakoupení lístků na šachtě nám pokladní zajistila, že Dáša s jejím bolavým kolenem může sjet do prvního úseku, za kterým teprve začíná vlastní prohlídka, důlním výtahem. Ušetřila tak 380 schodů z celkem asi 800. Šli jsme s polskou skupinou, celkem nás bylo asi 15. Před námi šla velká skupina Francouzů, za námi další velká skupina anglicky hovořících. Byl to v podstatě průvod, kdy každá skupina čekala, až ta před ní popojde. Podle průvodkyně pohoda, v sezóně je to prý daleko horší. Nejlepší doba na návštěvu je tak prý brzy na jaře nebo potom na podzim. Návštěva stála za to, ohromné podzemní prostory, v nich solné sochy, sály, kostel, kaple občerstvení, restaurace, WC a podobně. Nahoru jsme vyjeli důlním výtahem.
Z Wieliczky jsme pokračovali do Krakowa, kde jsme měli vytipován stellplatz u prodejce karavanů a příslušenství v Tynieczke ulici, fy Elcamp (50.034175,19.87654). Noc 20 Zl., možnost připojení na elektřinu za 5 Zl., čerstvá voda 5 Zl., možnost vylití odpadní nádrže a WC zdarma. Objekt je celonočně chráněn ostrahou. Po ubytování jsme vzali kola a rozjeli jsme se do centra Krakowa, které je odtud cca 7 km po pěkné cyklostezce podél Visly. Zamířili jsme na Wawel, kam nás ale ostrahy s koly nepustila. Tak jsme je zamkli před branou a doufali, že je tam po návratu zase najdeme. Prohlédli jsme si hrad, pokochali jsme se výhledy z teras, dali si kávu a zmrzlinu a pomalu jsme se vrátili ke vchodu. Wawel je skutečně velkolepý hrad a stojí za prohlídku. Kola jsme našli, kde jsme je nechali a tak jsme spokojeně vyrazili zpět. Počasí nám celý den přálo, svítilo sluníčko, bylo teplo a až večer se trochu ochladilo.

Od rána bylo opět jasno a teplo. Vzali jsme kola a vyrazili na prohlídku starého města. Prochodili a projezdili jsme staré město s jeho velkým čtvercovým náměstím, prohlédli jsme si židovskou čtvrť s obchůdky a restauracemi, na kterých jsou historické židovské vývěsní štíty. Odpoledne už nám nezbylo nic jiného, než se celí uškobrcaní vrátit k autu. Doplnili jsme vodu, vylili odpadní nádrže a jeli jsme dál. Na skok jsme se ještě zastavili v místě mezinárodní Dahlie rally pozdravit známé. Podařilo se nám zamávat na Emila a Aničku, kteří nás propašovali dovnitř. Tam jsme se pozdravili ještě s Ferkem Kanianským a pár dalšími, kteří byli v Lomnici. Dáša se zulíbala s dalšími dvěma prezidenty, tentokrát s maďarským a polským. Po současném a bývalém slovenském tak už to jsou na tomto výjezdu celkem čtyři. No a už nám nezbylo nic jiného, než se rozloučit a vyrazit k domovu. Pokračovali jsme po dálnici na Katowice a dál na Ostravu. Noc jsme strávili na parkovišti před Globusem na výjezdu z Ostravy na Opavu.

Ráno jsme doplnili zásoby a po snídani jsme pokračovali do Hrabyně, kde jsem se šel podívat do Památníku II. světové války. Dáša lenošila kolem auta. Oběd jsme si dali v restauraci u památníku a rozhodli jsme se, že zbytek dne věnujeme odpočinku na břehu rybníka u Jilešovic. Tak jsme tam po troše bloudění dorazili a strávili zbytek dne v blízkosti rybářů (49.897938,18.145979).

Po snídani jsme vyjeli na Opavu. Zaparkovali jsme kousek od náměstí a pěšky jsme vyrazili na prohlídku. Procourali jsme centrum, dali si kávu a pak už jsme zamířili k domovu. Za Janovicemi jsme se zastavili na oběd v motorestu Zastávka (49.969824,17.207228). Na pohled obyčejná hospoda, jídelní lístek na kusu papíru, na něm jen asi šest jídel, ale všechna čest kuchaři - výborná polévka a výborný sumec v pivním těstíčku. I u sousedních stolů si jídla pochvalovali a tak můžeme jen doporučit. No a potom už jsme vyrazili definitivně domů.

Naše fotogalerie z cesty je zde

http://www.carava...um_id=8309