To bychom ani nebyli my, kdybychom jednou vyjeli podle plánu. Míra se vrátil ze služební cesty v 5 hodin ráno, takže si musel zdřímnout, abychom alespoň kolem poledne mohli vyjet. Nakonec se podařilo, že jsme vyjeli ve 15,00 a do Sedloňova dorazili jako 9. posádka z 10ti ještě za světla. Přípravy zde již byly v plném proudu.

Ráno koukáme, nikde nikdo byli jsme zde sami, jen pár stanařů, kteří ale již dopoledne sbalili a byli pryč.

„Tak kam pojedeme letos? Co takhle zase někam na sever, třeba pobaltské republiky, opráším si trochu ruštinu.  Tam bude zima a hnusně. „ Takhle začínala naše příprava na letní cestu. Nakonec jsem ženu přesvědčil, že to bude skvělé. Vezmeme si teplejší věci na sebe, hlavně dost plynu na topení a co nám může chybět. Jak myšlenka postupně uzrávala, nadšení rostlo, průvodce sliboval krásné památky a přírodu a tak je jasno, jedeme. Jako vždy si připravuji bodový itinerář, abychom měli jasné cíle, co bychom rádi viděli. Je jich vždy víc než se dá stihnout.