V polovině ledna jsem se se svojí maminkou a tlupou výherců fotosoutěže s časopisem Lidé a Země a samozřejmě s jejich šéfredaktorkou vydala napříč Marokem.

10 tváří Maroka
V polovině ledna jsem se - se svojí maminkou (tímto jí vzdávám poklonu, neboť bych nikdy neřekla, že se se mnou vydá do takto dobrodružné a letem vzdálené země) a tlupou výherců fotosoutěže s časopisem Lidé a Země a samozřejmě s jejich šéfredaktorkou - vydala napříč Marokem.
Maroko je jednou z mála afrických zemí, která je navzdory svému kontinentálnímu umístění evropská. A kudy vedla naše cesta? Koukněte na mapu. http://caravan24...._id=114313
Začátek cesty nastal 7.2.2013, kdy jsme se všichni sešli na letišti v Praze, abychom se dál vydali do Istanbulu, přespali zde a pokračovali další den (tj. 8.1.2013) do Casablanky. Let byl pod záštitou Turkish Airlines, kterým bych tímto chtěla udělit pochvalu za vynikající jídlo (které je na poměry cestování v letadla nadprůměrné). Jedinou chybičkou byl kompletně zasněžený Istanbul, což mělo za následek zpoždění – 2 hodiny čekání v letadle, a pak 5 hodin samotného letu. Třešničkou na dortu byly rozjívené děti, které „bavily“ všechny kolem. Přílet do Casablanky byl provázen krásným slunečným počasím, cca půl hodinovou frontou na pasovém (zde se vyplňuje příletový list – iniciály atd. – poté člověk obdrží razítko a své evidenční číslo, pod kterým si ho jakožto turistu evidují). Krásné počasí s pěknými necelými 20 stupni probudí dovolenkovou náladu a venku už čekají Honza (vynikající průvodce), František (fundovaný a skvělý řidič a člověk) a Tatrabus (vozítko). Nesmím zapomenout ještě na další dva členy posádky, kteří letěli po vlastní ose přes Lisabon (také s přespáním). Naše první cesta vede do města Marakéš, kde trávíme dva dny. Cestou jsme navštívili benzinu a všichni lačni toho, jak asi vypadá a co tam mají, jsme se vrhli ven, abychom se podívali. Naše dychtivost po něčem novém byla brzy zmrazena faktem, že je to jako u nás. Není ale všem dnům konec, neboť staré dobré Maroko teprve ještě přijde ;-).

Pro další text: 1 šušlík = cca 2,3Kč (jak který den a tak ;-))

8. – 9.1.2013 Marakéš
Město Marakéš bývá označováno jako královské město Maroka. Leží mezi úpatím zasněžených vrcholků pohoří Atlas http://caravan24...._id=114420 a pouští Sahara (kudy ostatně povede dál naše cesta). Nachází se zde nespočetné množství kulturních/historických budov a samo město má své kouzlo nejen ve dne, ale hlavně v noci, kdy ožívá genius loci jednoho z nejrušnějších a nejživějších náměstí jménem Jemaa El Fna. Náš hotel byl umístěn cca 5 minut pěšky spletitými uličkami plnými prodejců jídla a nepřeberného množství různých výrobků. Protože jsme dorazili na večer, ubytovali se a za malou chvíli jsme společně vyrazili na náměstí dát si první marockou baštu. Nabídka jídla byla pro nás nová, neznámá a s výkladem od našeho průvodce Honzy ještě lákavější. Jídelní lístek vypadá asi takto http://caravan24...._id=114310 . Osobně doporučuji dát si pokaždé polévku jménem harira http://caravan24...._id=114311 (která stojí průměrně 5 jejich šušlíků) a jejím základem je cizrna. Zbytek se liší dle místa výroby a také toho, co doma zbylo. Neboť je tato polévka právem přezdíváná „co dům dal“. Pokuď vás nepotěší neznámá jména na jídelním lístku, můžou se vaše oči najíst z této fotky http://caravan24...._id=114312 .Běžně je na náměstí (ve dne, i v noci) k dostání šťáva z čerstvě vymačkaných pomerančů (sklenička cca 3dcl za 4 šušlíky) nebo grepů (ta už je dražší, matně tuším 10 šušlíků). S mamkou jsme si ji tak oblíbily, že jsme si nechaly na cestu celou pet láhev. Znaveni cestou, najezeni se vracíme do hotelu k zaslouženému spánku.

Následující den trávíme ještě v Marakéši, abychom si prošli místní pamětihodnosti, mezi které patří Kutubíjská mešita, Sáádské hrobky, palác Bahija, muzeum Dar si said (vlezné cca 50 šuslíků).Po celém dni chození máme na pár hodin rozchod, takže s mamkou upalujeme prošmejdit souky http://caravan24...._id=114408 (místní obchůdky se vším možným), splašit pohledy (dovolená bez poslání pohledu není to pravé ořechové ;-)), a pak potkáváme kluky (dva bratři Jirka a Honza), se kterými se snažíme najít nějaký echt obchůdek s jídlem – chceme vyzkoušet místní specialitu tádžin. Jíme v docela zajímavé špeluňce (mamka se na to moc netváří ;-() jen s místními. Jídlo se podává bez příborů, takže nabíráte rukama a místním chlebem – což je taková příjemná placka cca 15 cm v průměru a stojí jeden šušlík. Jako dezert doporučuji nakoupit místní olivy, které jsou namíchané s kořením – 200g 3 šušlíky a k tomu chleba. Mňam! Ty mi opravdu chybí. Večer máme opět všichni společné rande a to na střeše jednoho z domů u náměstí Jemaa El Fna, kde popíjíme marocký mátový čaj a probíráme zážitky z dnešního dne a tak celkově se seznamujeme. Z terasy je nádherný výhled na životem tepající náměstí http://caravan24...._id=114415 a přilehlé uličky. Unavení a plní zážitků jdeme spát – ráno brzy vstáváme, a v 6:45 opouštíme „živou“ část Maroka.

10.1.2013 – Marakéš -> Maarouf, Taguendouchte, Ait Ben Hadou, Ouarzazatte
Snídaně http://caravan24...._id=114416 nás čeká na úpatí pohoří Atlas, kde se krajina začíná zvedat do výšek a začíná další z tváří Maroka. Naše putování nás zastavuje v sedle Tizi´n Tichka (2260m) http://caravan24...._id=114424 , k němuž vede spletitá cesta serpentýn s úchvatnými výhledy a rozmanitou přírodou (sem tam se najde i kus sněhu). V sedle je vetší množství obchodníků, kteří se na nás vrhnou a chtějí nám opět prodat kde co. Honza (jeden z bratrů) se „naštve“, vezme kámen ze země a jde ho „střelit“ http://caravan24...._id=114422 jednomu místnímu. Ten se ošívá, že nechce, ale má z toho srandu ;-) obchod se bohužel nepodařil, ale úsměv byl na obou stranách. Mamka se zde zapovídala (v době, kdy jsem poskakovala po okolí a fotila jako o život :-)) s jedním z prodejců – tvrdil jí, že má ženu v Praze a ukazoval jí české peníze. A tak ... Znají nás a občas i ví, jak říct dobrý den. František je zná taky a proto usmlouval kus nějakého okrasného šutru na desetinu jeho ceny – nebojte se tedy a smlouvejte! Cestou dostáváme informace od Honzy o tom, že nás čekají ve větší míře kazby a ksary. Kazba znamená pevnost a je perfektní ukázkou berberské architektury. Tyto stavby jsou z hlíny a připomínají naše hrady. A ksar je celá opevněná vesnice, která je umístěna v centru kazby. Aby nebylo pojmů málo, tak si ještě uveďme agadir – což je opevněná sýpka. První naší (ale ne zdaleka poslední :-)) kazbou je kazba Telouet http://caravan24...._id=114431 . Která se mi líbila ze všech asi nejvíce. Po zhruba hodinové prohlídce nás čeká hostina v podobě velkých tadžínů – tádžín http://caravan24...._id=114316 , http://caravan24...._id=114315 je hliněná nádoba s kónickou pokličkou (prodává se u nás např. v IKEA nebo v dobrých domácích potřebách), která funguje na podobném principu jako římský hrnec. Jídlo se v něm pomalu dusí. Po prohlídce se vydáváme dál na cestu a nesmíme minout solnou plantáž http://caravan24...._id=114317 , okdud si, jako nezbední turisté, vezeme kousek soli. Sůl se sem dostává v období deštů, kdy je plavena vodou stékající po úbočí okolních svahů. Terén je zde oproti hlavní cestě poněkud náročnější (pro obyčejná auta, ne pro Tatru), ale není to až tak daleko, takže pěšky krásných 10 minut z „hlavní“ asfaltové silnice ;-). Za doprovodu sluníčka, nádherně modré oblohy vyrážíme dál a projíždíme vesnicemi Maarouf či Taguendouchte, abychom se dostali na jedno z velmi známých míst a tím je Ait Ben Hadou http://caravan24...._id=114439 . Že neuhodnete čím je známé? Tak co třeba Hvězdné války, Princ z Persie či Gladiátor? Ano! Právě zde se to natáčelo. Filmů je dalako více, nicméně má děravá hlava si nemůže vzpomenout. Na pevnost přicházíme těsně před západem sluníčka a odměnou se nám stává krásný výhled po okolí (360°) s romantickým západem.

11.1.2013 – Ouarzazatte - Zagora
Po snídani se vydáváme opět vstříc dobrodružstvím. První nás čeká mravenční práce při hledání strombolitických zkamenělin prastarých a starých a ne zrovna mladých nějaký zvířetin. Všechny mají zhruba stejný tvar a je jich tam tolik, že by je ani Tatra neuvezla. Cestou nám Honzík na jedné v zákrutech stoupání do hor ukázal berberskou abecedu http://caravan24...._id=114443 . Po pokochání se krásnou vyhlídkou se vydáváme do městečka Agdze, kde si s mamkou dáváme zeleninový tadžin za 30 sušlíku (v nabídce mají ještě masový tadžin za 35, kuskus za 50, grilované kuře za 30, banánový pim/džus za 10 – moc dobrý byl – nic nám z něj nebylo ;-), čaj za 6). V místním obchůdku jsou k spatření ještě drcené fíky za15 (doporučuji na palačinky, na koláče jako posypku a tak), solené pistácie za 10, místní sušenky za 10 (ty byly teda dost hnusné, ale otrlým doporučuji, přece nebudeme jíst pořád jen Opavia, že?). Městečko bylo příjemné ospalé, na náměstí, kde jsme jedli, byly i nějaké bydlíky http://caravan24...._id=114444 , nepřeberné množství klasických datlí a – světe div se – kolotoče http://caravan24...._id=114445 jako u nás. Tam u nich, hluboko v horách, kde život plyne jinak, mi to přišlo zvláštní. Snad jen můj předsudek. Cestou nás čeká další kazba, tzv. Františkova, neboť ji objevil on. Je obklopena oázou a cestou nás doprovázejí dvě mladá děvčátka, která se za bonbon nechala vyfotit. Musím podotknout, že vyfotit kohokoliv mimo „turistická centra“, je velmi obtížné. Buď se zahalí, utečou, pokřikují na vás nebo se vám občas snaží vzít foťák. Malé děti se občas nechají vyfotit za bonbon. Dávání bonbonů je ovšem diskutabilní – někteří místní to nemají rádi, protože to považují za rozmazlování a děti by si měly zvykat na to, že věci dostanou za práci a ne za pózování před objektivem. „Zparchantělí“ ;-) bývají někdy i dospělí, kteří chtějí peníze za fotku, za to že vám ukáží cestu a vlastně skoro za cokoliv :-l . Po prohlídce pokračujeme dále v cestě, a protože jedeme krajinou oáz, děláme malou přestávku pro nákup datlí. Menší balení datlí je za 20, to větší za 40. Osobně doporučuji zkusit více „druhů“, neboť mají různé barvy podle zralosti – čím tmavší, tím sladší a naopak. Zkusit vás nechají a vy si tak nekupujete zajíce v pytli .... V oáze se můžete po té projít nebo si dát čaj s místními http://caravan24...._id=114448 (zde ho měli za 10). Svá znavená těla navečer ukládáme v hotelu v Zagoře http://caravan24...._id=114450 (jednalo se o nejluxusnější **** hotel s krásným „foajé“, společenskou místností, je to také jediný z hotelů, ve kterých jsme byli, který měl vanu – ostatní pouze sprchové kouty mnohdy pokoutného charakteru :-)), odkud budeme následující den pokračovat směr Sahara.

12.1.2013 – Zagora – údolí řeky Dráa - duny Chigaga Sahara
Ranní probuzení za zpěvu modliteb, sluníčko svítí a snídaně se servíruje v místnosti zdobené jako u králů. Zvedáme kotvy a.. jak daleko že to je do Timbuktu http://caravan24...._id=114451 ? 52 dní karavanou odpovídá jedna z pověstných tabulí na kraji města Zagora. Za jak dlouho bychom tam byli Tatrou? To se asi nedozvíme... Ujíždímě směr Sahara. Po navigaci do Timbuktu se zastavujeme ještě na místní tržiště pro nákup surovin na pouštní baštu, kterou nám připraví František. Koupila jsem si zde pytlík heny za 15 šušlíků. Na kreslení na ruku nebo barvení vlasů a jiných porostů ;-). Cestou je zase nějaká kazba (konkrétně židovská kazba Amezrou) – určila bych jí pořadové číslo 234646878 a všichni už z toho máme srandu ;-) . Kazby jsou ale pěkná podíváná a tak poslušně jdeme. Za odměnu nám Honzík slíbil, že nás vezme do šperkařské dílny a do dílny, kde se dělá místní keramika – ve městě Tamegroute. V dílně uvidíme, jak se zpracovává hlína do hmoty použitelné na hrnčířskou práci až po vypalování, glazování a budeme mít také čest si něco koupit. Zde nastává opět velká soutěž, kdo usmlouvá víc. Jestli oni nebo my :-D. Vždycky je to zábava, a když už pak jste na maximu ceny, kterou chcete dát a oni už nechtějí slevit - odejděte, ale zůstaňte kousek od prodejny. Prodávající za vámi rád za chvíli vyběhne s novou nabídkou. Nakonec jsem tam koupila obrovský talíř pro mamku za 100 a šál, který má na délku 5m za 125. Za šál chtěli původně 500 a u toho talíře si nejsem už jistá... Posledním místem civilizovaného světa před pískem plnou Saharou je M´hamid – kde se dají koupit hrací nástroje jako bubínky, různé oblečení, šperky a keramické výrobky. Po vykoupení celého krámu nasedáme do Tatry a vydáváme se pouštní krajinou – nejdříve kamenitou krajinou a pak už jen krásný čistý písek. Cestou se zastavujeme v oáze na malou čůrací přestávku a sbíráme palmové dřevo na večerní táborák. Honzík nám vypráví o Nomádech – lidech bydlící v poušti. Jednou ze staveb, kterou potkáváme, je nomádská škola, kterou zde postavila německá nezisková organizace. Druhý způsob financování je prostřednictvím vlády, kdy vláda poskytuje finance učiteli, který kočuje s danou skupinou Nomádů a učí jejich děti tzv. za pochodu. První způsob (budova školy) není příliš šťastný, neboť nutí kočovný kmen usadit se.

Při přejezdu vidíte nalevo poušť, poušť a poušť a napravo je krásné pohoří – dříve bylo místo rájem hašiše a jiným omamných látek a byla zde drogová turistika – to dnes ustoupilo a jezdí sem rodiny s dětmi. Ze znamějších „postav“ zde jezdili např. Jimmi Hendrix či Rolling Stones.

Cílovou destinací dnešního dne jsou nejrozsáhlejší duny Maroka – duny Chigaga, kde budeme spát v berberské lóži. Po příjezdu k táboru se Tatruška trochu zahrabe do písku http://caravan24...._id=114319 , a tak jí musíme pomoci ven. Snaží se každý, kdo má ruce a nohy, aby dostal toho žlutého obra ven. Vyčerpaní, ale šťastní, že je Tatruška venku, pomáháme Františkovi loupat cibuli, krájet různou zeleninu a maso. Výsledkem je úžasné zelenino-masovo-kuskusové jídlo, po kterém se všichni jen oblizujeme. Po úklidu naší polní kuchyně se přesouváme k táboráku, kde místní začnou zpívat a hrát na bubínky. Po první písničce nám Honza vysvětluje, že je místním zvykem, aby jednou zazpívali oni a podruhé my. Tak jsme se do toho několikrát pustili a myslím, že se jim to líbilo. Když už nás přestává bavit zpívat, začnou nám dávat místní hádanky. Bohužel si už žádnou nepamatuji, musím ale říct, že byly všechny velmi inteligentní a zároveň poučné. Ti, kdo jsou unaveni, jdou spát.. dobrou noc ...

13.1.2013 Saharskou pistou do pouštního města Foum Zguid, cestou průjezd přes vyschlé jezero Iriki, příjezd do oázy Tata
Ráno vstáváme před východem sluníčka, protože nás čeká příjemná projížďka na velbloudech a poté lyžování, nebo-li tahání za Tatrou http://caravan24...._id=114331 . Jízda na velbloudech trvá asi hodinu a stojí 100 šušlíků na osobu. http://caravan24...._id=114323 Na lyžích nás tahá Franta – je to celkem náročné, protože písek klade odpor, a tak musí člověk posunout těžiště dozadu, aby nepřepadl na čumák. Při ježdění se hodně práší – doporučuji vzít si sluneční brýle. Když už jsme se dost vyblbli, někteří nasedají na střechu Tatry a pádíme skrz Saharu zpět do civilizace. Terén je náročný a Tatruška špatně najela – František musí vyměnit torzní tyč , což zabere pár hodin. Začíná se pomalu stmívat a jde na nás chlad. Trpělivost však přináší růže a náš žlutý miláček je už zase provozu schopný. Hurá, hurá, hurá! Jedem dál do města Tata, kde budeme dnes i spát.

14.1.2013 Skalní rytiny a kaňony v okolí oázy Akka, Antiatlas, město Tafraoute
Ráno jsme se mamkou po snídani vydaly do místní pošty vyměnit peníze. Cestou zpět jsme si nakoupily koření na tádžin, a jiné koření. Doporučuji směsky na tadžin nakoupit ve velkém množství. Není drahé a je velmi chutné. Poté jsme všichni společně vyrazili směr oáza Akka. Cesta byla terénně náročná a zdlouhavá – pro obyčejné auto nepředstavitelná. Viděli jsme skalní rytiny staré několik tisíc let, a pak jsme dál pokračovali do oázy na piknik. Byla to asi hodinová procházka mezi palmami podél říčky. Sluníčko nám opět krásně svítilo a cestou jsme potkali i divokého oslíka. Co se týče zážitků, nebyl dnešní den příliš bohatý, neboť cesta byla opravdu náročná. Cílem bylo město Tafraoute, kde na nás čekala hromadně objednaná večeře, a pak zasloužený spánek po úmorně dlouhé cestě.

15.1.2013 Atlanik. Hurá!
Dneska opustíme nehostinnou přírodu Antiatlasu a dostaneme se do přímořského města Essaouira. Dříve však než tak nastane, zastavujeme u kazby Tizourga, která svým vzhledem připomíná Hukvaldy. Tatruška je dnes opět nemocná, takže se pobyt na této kazbě trochu prodlužuje na pár hodin. Nám to ale nevadí, je tu krásný výhled, ještě krásnějí počasí, rozkvetlé mandloně, piknik pod širým nebem, vyhlídková restaurace na samém vrcholku kazby, arganové stromy a všudypřítomný mír a ticho. Po náročné opravě karadanu je František špinavý jako čuník ;-), ale spokojený, že je Tatra zase v pořádku. Všichni se tedy nasoukáme do vozu a vyrážíme dál směr Atlantik. Příroda se začíná pomalu měnit na čím dál tím zelenější. Dokonce vidíme řeku, jak zvláštní vidět tolik vody po několika dnech strávených v pusté Sahaře. Po cestě se za městěm Agadir zastavujeme ve výrobně arganového oleje a je nám ukázána tradiční metoda zpracování a výroby http://caravan24...._id=114358 . Olej se používá jako maska na vlasy, obličej, proti ekzému, dá se jíst s pomletými mandlemi a chlebem (vřele doporučuji, moc dobrá chuť). V podvečer přijíždíme do přímořského města Essaouira, kde se rychle ubytujeme a vyrážíme do místních uliček najít příjemnou restauraci, abychom se navečeřeli. Našli jsme jednu „veselou“ restauraci, která připomínala spíš koupelnu, lozily do ní kočky a vedle pán maloval stěny. Myslím, že jsme se víc nasmáli než najedli. http://caravan24...._id=114359 Maročané jsou velmi zmatení, když mají počítat – sčítání a odečítání jim dělá problém, takže i když mají např. vypočítat 20 + 30, tak použijí kalkulačku ;-). Po veselých zážitcích se vracíme zpět do hotelu, abychom sebou švihli do postele a těšili se na druhý den, kdy si toto město budeme moci prohlédnout ve dne.

16.1.2013 – prohlídka Essaouiry a odjezd na sever podél pobřeží
Ráno snídaně v hotelu – čaj, káva, chlebík, krosany, meruňková marmeláda. Dopoledne máme rozchod, a tak se vydáváme do přístavu, který je plný modrých malých či větších lodí http://caravan24...._id=114360 . Procházíme i hradby a nasáváme chuť slaného vzduchu a vůni čerstvě ulovených ryb. Essaouira mimo jiné patří i mezi památky UNESCO. Z města pokračujeme dál na sever podél pobřeží lemovaného ptačími hnízdišti, mokřady, plážemi, útesy, ústími řek tekoucích z Atlasu a rybářskými vesnicemi. Kolem poledne zastavujeme v oblasti Cap Bedouzza, kde máme domluvenou prohlídku majáku http://caravan24...._id=114367 . Počasí nám opět přeje, takže je z něj příjemná vyhlídka na moře a i na pevninu. Když nasytíme oči výhledem, slezeme dolů, abychom také nasytili bříška. Piknik na útesech http://caravan24...._id=114365 vysoko nad hladinou moře má svou romantiku a sluníčko nás příjemně šimrá do tváří. Abychom dnes večer měli kde spát, musíme se přemístit do městečka Oualidia, kde nás čeká pěkný hotel přímo na pláži. Zde je také obrovský výskyt bydlíků a někteří jejich vlastníci zkoumají naši Tatrovku. Po ubytování se jdeme projít po pláži. Písek je příjemnou masáží na nohy, moře šumí, sluníčko začíná pomalu zapadat a já jen pozoruji pejsky, kteří si tu hrají, rybáře, kteří nahazují udičky a pak vdáli zahlédnu, jak se procházejí dva koně. Když se přiblíží na dotek, tak se s nimi pomazlím a majitel se mě ptá, jestli bych si nechtěla udělat vyjížďku. Jak moc bych chtěla! http://caravan24...._id=114372 Bohužel, druhý den brzy ráno jedeme zase pryč a já si můžu nechat o tom jen zdát. :-( Na pláži grilují čerstvě ulovené rybičky a jinou havěť. My jsme se však přesunuli na domluvenou večeři do místní restaurace, kde mají ústřice, krevety, chobotničku a jiné potvory. Kdo neholduje, dostane i obyč flákotu masa a hranolky. Ukázku menu z vedlejší restaurace přikládám. http://caravan24...._id=114373
17.1.2013 - z Oualidie směr sever, zastávka Al Jadida, cíl Casablanka
Ráno se opět a překvapivě vydáváme na sever směr Al Jadida http://caravan24...._id=114376 – příjemné město s působivou medínou. Původně portugalské město s krásnými hradbami a malými súky. Ve městečku se i nasnídáme a trochu prošmejdíme místní trh. Ten doporučuji, dá se na něm nakoupit velmi levně a je zde vše od jídla až pomalu po helikoptéru. Poslední část cesty tohoto výletu nás čeká do města Casablanka, kde jsme své putování po Maroku vlastně začali. Město je označováno za ekonomické centrum Maroka a je i jeho nejbohatší částí. Casablanka má mnoho tváří, skrývá chudinské čtvrti, moderní výškové budovy, koloniální výstavbu http://caravan24...._id=114382 , parky, tržiště a zbrusu nové koleje, které vedou centrem a jezdí po nich tramvaje http://caravan24...._id=114381 . My zastavujeme před mešitou Hassana II., http://caravan24...._id=114379 kde si uděláme společné cestovatelské foto, a pak se vydáváme na prohlídku mešity. Vstupné je, 100 nebo 120 šušlíků. Teď si nejsem přesně jistá. Lze zde uplatnit studentskou slevu na ISIC, cena je pak cca 50 šušlíků. Prohlídka trvá asi hodinu a je třeba přijít v určitou dobu (dohledatelné na webu) s ohledem na to, že se zde konají pravidelné modlitby. Po té máme volný rozchod anebo můžeme jít s Honzou na prohlídku centra města. Dostáváme se i do obchodu, kde lze koupit alkohol – v muslimské zemi je to občas potíž ;). V centru města je k nalezení nespočetné množství krásných starých budov a McDonalds ;)))))). Unaveni se vracíme zpět na hotel, kde se večer sejdeme u vína koupeného v místním alkohol obchodu...
18.1.2013 – jedeme domů
Nastal čas, abychom se rozloučili s Casablankou, Atlasem, Saharou, oázami, Antiatlasem, kazbami, tádžinem v každé restauraci, s polévkou harirou, chlebíkem za jeden šušlík, s arabštinou, velbloudy, datlelmi, palmami, utíkajícími lidmi před foťákem, sluníčkem, loďkami, mořem, s výrobky ze stříbra, arganovými stromy, kozami běhajícími po úpatí hor a s oslíky, kteří se nás bojí. Je čas jet domů, zatípnout slzičku a doufat, že se člověk zase jednou dostane do míst, které se mění s každým kilometrem a kde lze zažít spoustu dobrodružství, zábavy a poznání.