Na dovolenou do Švýcarska tentokrát vyrážíme z PP – po kázání babičky, abychom na sebe dávali pozor, Zdeněk jel pomalu a Dáša nespala v autě, ale navigovala .......atd, vyrážíme směr Rozvadov. Jedeme nejkratší cestou tzn. Amberg, Regensburg, München, Memmingen, Lindau, St. Gallen,, Winterthur, Zürich.

1.den
Na dovolenou do Švýcarska tentokrát vyrážíme z PP – po kázání babičky, abychom na sebe dávali pozor, Zdeněk jel pomalu a Dáša nespala v autě, ale navigovala .......atd, vyrážíme směr Rozvadov. Jedeme nejkratší cestou tzn. Amberg, Regensburg, München, Memmingen, Lindau, St. Gallen, Winterthur, Zürich. Asi ve 21 hodin, 50 km před Bernem nocujeme na parkovišti benzínové pumpy Agip. Zdeněk spal neuvěřitelných 10 hodin – tak dobře prý se mu už dlouho nespalo. (tak nevím, asi se přestěhujeme k dálnici :).

2.den
Ráno bylo nádherné, slunečné a teplé. Pro snídani jsme nezvolili benzínovou pumpu, ale popojeli kousek dál na parkoviště. Další zastávkou bylo odpočívadlo za Interlakenem – Brienzersee. Pohled na jezero, nad kterým byly nasvícené vrcholky hor vycházejícím sluncem, byl opravdu krásný. Tak upravené a čisté odpočívadlo (včetně super WC) jsme ještě neviděli. Do kempu Aareschlucht jsme dorazili asi v 10 hodin. Celkem jsme ujeli z ČR 828 km.
Nadmořská výška kempu je 628 m
GPS: N 46.70990°, E 8.21531°.

Auto, karavan, 2 osoby, el.přípojka = 28 CHF/den
Paní domácí je velmi podobná bábě „Tutovce“, nebo by mohla z fleku hrát „Járu Cimrmana – ležícího, spícího“. Kemp byl hezký, převážně zde byli turisté z NL a F, je umístěn v údolí pod vchodem do známé soutěsky Aareschlucht.
Odpoledne jsme jeli po druhé straně jezera Brienzersee do města Interlakenem. Byla neděle, tak ulice byly plné lidí na procházce a obchody zavřené. Nevíme, zda se v okolí nekonal sraz veteránu, protože jsme potkávali velmi mnoho krásných, starých aut. V celé této oblasti je také ráj motocyklistů. Cestou zpět z Interlakenu jsem se zastavili na vodopádech Reichenbachfall, kam jsme se vyjeli podívat lanovou dráhou z předminulého století. Z její horní stanice jsme se dál nesápali, neboť bylo hrozné horko a dusno a bylo velmi málo času na prohlídku. Kochali jsme se pohledem z terasy a dolu jsme se opět nechali odvézt lanovkou.

Protože toho Dáša ještě ten den neměla dost, vyjeli jsme se v půl šesté večer podívat do vesnice Schwarzwaldalp, která je výchozím místem pro vysokohorské túry. Teprve až večer v kempu jsme zjistili, že jsme na této cestě nenavštívili známou soutěsku Gletscherschlucht. ( toto napravíme a ještě se sem vydáme). Cesta nahoru je po úzké silničce s výhybnami, místy značně strmá a klikatá. Smekáme před řidiči poštovních autobusů, kteří zde jezdí pravidelnou linku. Úsek Schwarzwaldalp – Grindelwalden je průjezdný pouze pro poštovní autobusy.

3.den
Pondělní ráno bylo opět super – sluníčko, teplo – co si víc můžeme přát. Vydali jsme se podívat do Luzernu a cestou navštívit Engelberg a vrchol Titlis. Cestou přes horské sedlo jsme odbočili na Hasliberg nafotit pár snímků osvětlených hor Rosenhorn, Mittelhorn, Wetterhorn, ledovec Rosenlauigletscher, (autem nelze jet dále nahoru - pouze do Reuti), tak se vracíme a pokračujeme směr Engelberg. Druhou zastávkou byla vyhlídka na údolí, jezero a město Lungern. Při odbočování směr Engelberg jsme se zastavili v romantickém městečku Stans. Po příjezdu na cílové místo jsme zjistili, že oblačnost je příliš nízká a cena lanovky příliš vysoká, takže výlet na vrchol Titlis by postrádal smysl. Vracíme se tedy zpět a míříme do Luzernu. S obavami jsme očekávali možnost zaparkování, nakonec jsme našli podzemní garáže na hlavním vlakovém nádraží za necelých 7 CHF na tři hodiny.

Nádraží se nachází blízko historické části města, kterou jsme prošli, fotografovali a nakonec i využili její pohostinnosti k pozdnímu obědu. Naším hlavním cílem byl Kapličkový most, který patří k symbolům Švýcarska. Jedná se o nejstarší dřevěný most v Evropě. Jeho stěny krášlí 111 maleb, na kterých jsou zachyceny historické události. Přibližně uprostřed mostu se nachází osmiboká Vodní věž, která dříve sloužila i jako maják či vězení. Celý most je ověšen truhlíky s pelargoniemi. Druhý most je tzv. mlýnský. Při obědě v restauraci na nábřeží jsme se kochali pohledem na vrchol Pilatus, který jsme se také cestou zpět rozhodli navštívit. Protože se však schylovalo k večernímu dešti a vrcholek hory Pilatus se stále více halil do mraků, od našeho záměru jsme upustili a vydali se do kempu. Zpáteční jízdenka lanovkou na Pilatus za 64 CHF na osobu je poměrně dost, když není nic vidět a je pozdní doba. Ihned po našem příjezdu do kempu začalo drobně pršet a tak jsme začali připravovali suchou a mokrou variantu výletu na další den.

4.den
Přestože ráno neprší nastupuje mokrá varianta, neboť je hustá nízká oblačnost a po nočním dešti i mlha. Vyrážíme opět směr Rosenlaui, abychom navštívili známou divokou ledovcovou roklinu s vodopády - Gletscherschlucht. Jsme první ranní návštěvníci, tak se nikde nemačkáme a vychutnáváme si tu nádheru. Celý okruh je příjemná procházka asi na 1 hodinu a tak svůj dopolední pobyt prodlužujeme posezením u kávy. Ještě popojedeme na Schwarzwaldalp na krátkou asi 2 km procházku. Po obědě vyrážíme pěšky do 180 m hluboké propasti Aareschlucht, která je 200 m od kempu. Je cca 1,5 km dlouhá (jedna cesta), ne tak krásná jakou jsme viděli dopoledne. Protože hlásí na další dny hezké počasí, zbytek dne relaxujeme a čerpáme síly na další den, kdy se chystáme projet okruh přes 3 horská sedla.

5.den
Časně ráno vyrážíme směr Handeck, kde jedeme nejstrmější lanovou dráhou v Evropě 106% vedoucí k jezeru Gelmersee (1860 m). Asi po 2-hodinové procházce kolem jezera se vracíme zpět a pokračujeme na Grimselpass. Sedlo leží v n.v. 2165 m a je společně s následujícím sedlem Furkapass ( 2431 m) oblíbeným cílem motocyklistů. Silnice přes obě tato sedla obchází vrchol hory Dammastock (3630 m) a mizející splaz ledovce Rhônegletscher. Na Furkapassu jsme poobědvali a přes městečko Andermatt pokračujeme do údolí Meiental, kterým stoupá silnice k vrcholku hory Sustenhorn (3504 m). V těchto místech je třetí známě horské sedlo Sustenpass ( 2224 m). Z parkoviště na sedle pozorujeme ledovce Steingletscher, kam později zajíždíme po zaplacení soukromé cesty CHF 6,- a uděláme krátkou procházku na oba ledovce. Protože již je pokročilá doba a blíží se bouřka, vracíme se zpět do kempu.

6.den
Ráno jsme se probudili do husté mlhy, která zahalovala celé údolí. Než jsme se ale nasnídali – byla pryč a my vyrazili za dalším cílem do Grindelwaldu, kde jsme vyjeli kabinovou lanovkou (CHF 51,- /osobu,zpáteční) na vrchol hory Männlichen. Na toto místo vede lanovka i z druhé strany z městečka Wengen – naše lanovka byla delší, dražší a s krásnou vyhlídkou na okolní hory. Po krátkém seznámení s hovězím dobytkem jsem začali intenzivně fotografovat a natáčet tři nejznámější vrcholy: Eiger (3970), Mönch (4107), Jungfrau (4157). Od stanice lanovky jsme se vydali na úplný vrchol Männlichenu do výšky 2345 m. Byl zde nádherný rozhled nejen na všechny vrcholy, ale i na přilehlá údolí. Při zpáteční cestě do kempu nás opět zastihl déšť, ale to už nám nevadilo. Večer cca kolem 7 hodiny byla obloha opět bez mráčků, jen vysoká oblačnost.

7.den
Pátek byl zamračený a mlhavý, takže jsme suchou variantu ( Nufennen pass a Aletschgletscher) změnili na návštěvu vodopádu Trümmmelbach Falls nedaleko městečka Lauterbrunnen. Voda z ledovce Jungfrau padá systémem jeskyní a vlévá se do říčky v údolí. Zhruba do poloviční výšky vodopádu nás vyvezl výtah a zbytek každý musel vyšlapat sám. Cesta zpět dolů vedla po 10 vyhlídkách na jednotlivé vodopády. Ze všech vodopádu, které jsme za celou dobu pobytu viděli, (a že jich bylo hodně) byl tento nejpůsobivější. Po dlouhé době neplacené parkoviště a lidové vstupné 11 CHF na osobu. Cestou zpět jsme nakoupili dárky a ještě jednou se dojeli podívat na horní část vodopádu Reichenbachfall, odkud je nádherný pohled nejen na vodopád, ale i na městečko Meiringen.

7.den
Celou noc pršelo a my vstáváme do nevlídného mlhavého a ještě deštivého rána. Po snídani vyrážíme na okruh čtyř vysokohorských sedel. Celou cestu na Grimselpass ( 2165 m) Dáša brblá, že je hrozná mlha a nebude nic vidět. Má samozřejmě pravdu v sedle není vidět na špičku nosu. Po pár metrech sjezdu na Gletsch je však mlha pryč a cestu nám znepříjemňují jen účastníci cyklistického závodu. Na Furkapassu ( 2431 m) opět vjíždíme do mlhy, která mizí až v Hospentalu. Výjezd na Gotthardpass ( 2109 m) je však již slunečný a nám naskytly nádherné a nezapomenutelné výhledy na horské masívy. Navštěvujeme muzeum v horské pevnosti, prohlídka trvala cca 30 minut. Vyfotografovali jsme se u všech soch, které tam byly a poté sjíždíme směr Airolon.

Cestou jsme se zastavili na kávu a krásný výhled na panorama v San Gottardo (1930 m). Okolo třetí hodiny odpoledne dorážíme za nádherného slunečného počasí na Nufenenpass (2476 m), odkud je nádherný výhled na trojici velehor Finsteraarhorn ( 4274 m), Scheuchzerhorn ( 3906 m) a Lauteraarhorn (4042 m). Krátce jsme poseděli a pomalu sjeli do pohádkového údolí k Ulrichenu. Přes Obervald ( nástupní místo pro převoz aut vlakem do Realpu) se vracíme opět to městečka Gletsch a tentokrát za slunečného počasí na Grimselpass. Dlouho jsme se nezdrželi, přestože bylo krásně foukal ledový vítr. Unaveni, ale nadšeni z výletu sjíždíme zpět do Inertkirchenu. Tak to byl náš poslední „alpský výlet“, přejeli jsme 25 mostů a projeli 23 tunely.

8. den
Nedělní ráno bylo nádherné, slunečné a bez mráčků, ideální na výlet do hor. Bohužel mi museli jet domů. Moc se nám nechtělo, odjezd jsme prodlužovali, nakonec jsme v 11 hodin vyrazili a po ujetí 827 km jsme po 11 hodinách dorazili domů.

Co na závěr?
Dva dny, kdy byla nízká oblačnost jsme věnovaly soutěskám. Ostatní dny vyhlídkám, protože byla opravdu dobrá viditelnost a pěkné počasí. Na mnoha místech je zákaz volného parkování přes noc (22-07) jak pro karavany, tak i pro obytná auta. Na všechna sedla se může i s karavanem, jen na Furkapass je zákaz vjezdu, přesto jsme jich několik cestou potkali. Stoupání je stejné jako na ostatní sedla, ale nevede sem příliš dobrá silnice. Švýcarsko je krásná země a proto se sem ještě vrátíme a navštívíme místa, která jsme tentokrát nestihli. Poděkování patří Ivetě a Jardovi, kteří nás tak trošku na cestu do Švýcarska nalákali, také jsme od nich načerpali dost informací, což nám v začátcích dost pomohlo.

Podrobnější informace o navštívených místech (stažené z internetu)

MEIRINGEN a HASLIBERG
Obce Meiringen a Hasliberg leží blízko Bernu, v údolí Haslital, jehož přírodními hranicemi jsou průsmyky Brünigpass, Grimselpass a Sustenpass. Na západě se rozkládá jezero Brienzer See. Oblast je zajímavá kombinací turistických cílů a rozvinutého kulturního života, a to i přes svou nevelkou rozlohu.Svahy Haslitalu jsou vesměs neobydlené, a tak přímo vybízejí k pěším výletům. Při stavbě přehrad byla objevena křišťálová jeskyně Gerstenegg.

Za procházku stojí také divoká ledovcová roklina Rosenlaui a 180 m hluboká propast Aareschlucht. Zážitky z těchto tří výtvorů přírody jsou prostě neopakovatelné – nadto jsou v okolí vodopády – Giesbachfälle a Reichenbachfälle.V těchto vodopádech nechal Sir Arthur Conan Doyle zahynout svého legendárního hrdinu Sherlocka Holmese, který se do nich zřítil v souboji s padouchem Moriartym. Drobným šrámem na tváři Haslitalu je sedmero umělých přehrad, sloužících pro výrobu elektřiny vodním elektrárnám. Energetika však přinesla do oblasti pracovní příležitosti a rozvoj. Posledním pokusům o rozšíření vodního díla se zatím podařilo zabránit, a tak byly rašeliniště a borové lesy v ohrožené zóně ušetřeny zkázy.
JUNGFRAU REGION

Již před 100 lety objevená překrásná vysokohorská oblast, rozprostírající se nad jezery Brienzersee a Thunersee nabízí návštěvníkům z celého světa prvotřídní služby. Středisko je srdcem Bernese Oberland.Eiger je 3970 m vysoký vrcholek Bernských Alp. Na úpatí jeho severní strany začíná oblast, která je na seznamu památek UNESCO. Tato stěna představuje značnou výzvu pro horolezce a vysloužila si jméno „stěna smrti“. Mönch, stejně jako Eiger, je horou v Bernských Alpách. Poslední z trojice je Jungfrau, která je nejznámější horou Švýcarska, jejíž podstatná část je také na seznamu památek UNESCO. Nejznámějším městečkem oblasti je Grindelwald obklopený čtyřtisícovkami. Je vstupní branou k horskému životu a nedotknuté přírodě.

Podle libosti nabídne odpočinek a uvolnění, ale i zábavu a dobrodružství. Kolem Grindelwaldu se nachází na 300 km cest. K nejkrásnější túře patří cesta z Grindelwalden – First podél Bachalpsee k horskému hotelu Faulhorn. Další a lehčí možností jak poznat okolní kraj, je z Männlichen na Kleine Scheidegg s fantastickým výhledem na trojici Jungfrau, Eiger, Mönch.
Dominantou obou těchto míst je řada významných lanovek a železnic. Z nich nejunikátnější je horská železnice k „vrcholu Evropy“, kde ve výšce 3454 m.n.m. leží nejvýše položená železniční stanice Evropy. Ta vede i vnitřkem hory a na jedné stanici je možné vystoupit a pokochat se výhledem do okolí. K dalším atraktivitám tohoto regionu patří údolí vodopádu Lauterbrunnen, ledovce Eigergletcher nebo nejdelší sedačková lanovka na First.

ENGELBERG – TITLIS
Andělská hora, jak by se dal název střediska česky parafrázovat, má s anděli patrně nemálo společného. Proč jinak by již v roce 1120 zakládali benediktýnští mniši klášter, který se stal a dodnes zůstal středobodem městečka na konci civilizace a na počátku království sněhu? Titíž mniši způsobili i přiliv prvních turistů – již v roce 1744 zdolali vrchol ledové hory Titlis a stali se tak vzorem pro zástupy dalších. Engelberg se proměnil v turistickou atrakci již v polovině 19. století. Ani lyže na sebe nenechaly dlouho čekat. První pozemní lanovka byla uvedena do provozu již v roce 1912, za 15 let přibyl další díl, tentokrát visutý. V roce 1967 byl zpřístupněn Klein Titlis lanovkou, kterou před deseti lety vystřídal slavný Rotair – lanovka s otočnou základnou plnící vedle přepravní i vyhlídkovou funkci.

LUZERN a PILATUS
Dvoutisícová zubatá skála Pilatus nad Luzernem, spolu s dřevěným Kapličkovým mostem dole ve městě jsou nejoblíbenějším motivem fotografů a tipem na celodenní výlet. Z vrcholku hory bývá za příznivého počasí nenapodobitelný panoramatický výhled na desítky alpských čtyřtisícovek a malebný Luzern. Nahoru se můžeme dostat zhruba za 5 hodin po svých, anebo pohodlněji a rychleji lanovkou z městské čtvrti Kriens či nejstrmější zubačkou světa se sklonem až 48 % z přístaviště parníků v Alpnachstadu. Nahoře na Pilatusu jsou dva hotely. Ten starší a levnější je spíš horskou ubytovnou s koupelnami na chodbě, přesto v něm před 150 lety nocovala i britská panovnice. Ten novější je moderní rotundou ze skla a oceli. Muzeum dopravy v Luzernu (Verkehrshaus) totálně pohltí malé i velké.

Posezením do hornického vozíku a při projížďce podzemím se zažije dokonce i "zával". Mají tu trenažér pro strojvůdce rychlovlaků či řidiče tramvají. Nabízí expozice automobilové, letecké, kosmické i paroplavební. Nechybí ani televizní či rozhlasové studio. Nádraží nedaleko Kapličkového mostu u jezera je srdcem města. Pár kroků od něj se sjíždějí všechny trolejbusy i autobusy a hned vedle nich přistávají parníky. A celý areál je obsypán jízdními koly a mopedy, jež tu lidé odložili ráno cestou do práce. Z nádražního přístaviště vyjíždí i Expres Viléma Tella.

GRIMSELPASS
Nejníže položeným z trojice zdejších sedel je Grimselpass (2.165 m). Přímo u silnice tu leží malé jezírko, jehož hladina může být ještě dlouho po otevření průsmyku vydatně přizdobena ledem. Chcete-li vidět více vody, stačí pohlédnout na severní stranu Grimselpassu do údolí Aary. Asi 200 m pod sedlem se prostírá krémově modrozelená hladina přehradní nádrže Grimselsee. Ta byla vybudována již v 50. letech a patří do soustavy několika podobných přehrad, jejichž vodní elektrárny jen tady v okolí produkují stovky megawatt ekologicky čisté energie. Voda v přehradní nádrži pochází prakticky pouze z Aarského ledovce, jež je také zajímavým cílem výletu. I pouhé vyhlídky na jeho splaz na konci údolí nad přehradou stojí za malý výšlap od parkoviště v sedle. Svah nad 5km dlouhou nádrží Grimselsee traverzuje cesta, po níž se celkem pohodlně dojde až k chatě Lauteraarhütte u ledovce. Tuto cestu však lze bezpečně absolvovat až později v létě, kdy již svahy nepokrývají veliká sněhová pole. Jinak tu hrozí velké riziko uklouznutí a nebezpečného pádu po skalách nad přehradou.

FURKAPASS - ledovec RHONEGLETSCHER
Další sedlo leží na dohled z Grimselpassu, přímo na druhé straně hlubokého údolí začínající řeky Rhôny. Jde pro změnu o jedno z nejvýše položených švýcarských sedel – Furkapass (2.431 m). Snadno jej najdeme podle silničky klikatící se protější strání vzhůru na samý konec doliny, kde stojí kamenná budova historického hotelu Belvedere.V jeho těsném sousedství najdeme další velký ledovec - Rhônegletscher. Ten je také z pochopitelných důvodů největším magnetem pro všechny turisty, kteří se sem vydají. Z malého parkoviště v serpentině proti hotelu se kratičkou procházkou dojde přímo k jeho čelnímu splazu. V něm máte dokonce jedinečnou příležitost navštívit zdejší ledovcovou jeskyni. Ta je sice uměle vyhloubená a za vstup se platí, ale otevírá návštěvníkům unikátní svět zamrzlý po staletí v modrém nitru ledové masy. Pozoruhodný je i pohled na samotné skály v těsné blízkosti ledovcového splazu. Jsou holé a mrtvé, bez jediné stopy jakékoli vegetace. Rhônegletscher je totiž zřejmě jedním z nejrychleji tajících ledovců v Alpách. Jeho čelo ustupuje až několik desítek metrů ročně.

Dnes si lze jen těžko představit, že ještě na konci 19. století ledovcové jazyky dosahovaly až na samotné dno údolí, prakticky 500 m pod hotelem Belvedere. Ale dobové obrázky jsou toho jasným dokladem. Ostatně i na fotografii z 80. let 20. století ještě ledovec přesahuje výšku střechy hotelu. Furkapass se po dlouhé zimě otevírá silničnímu provozu až na začátku června. Ale i během zimy, kdy je silnice uzavřena, je zde možné hory překonat. Nikoliv však vrchem, nýbrž spodem, skrz velký železniční tunel. Ten od roku 1982 spojuje Oberwald v údolí Rhôny a Realp na druhé straně v Ursentalu. Pokud cestujete autem, tak v nástupní stanici jednoduše najedete na speciálně upravené vagóny a o vše ostatní se pak postarají místní železničáři. Furkatunnelem projíždí i proslulý Glacier Express, čili Ledovcový expres - vlak, který spojuje Zermatt se St. Moritzem přes ta nejkrásnější místa švýcarských Alp. Asi 400m nad dnešním tunelem byly hory provrtány ještě jednou, dokonce už v roce 1926. Jenže původní tunel po otevření toho nového ztratil význam a chátral. Naštěstí asi před 10 lety se o jeho znovuotevření postarala skupina dobrovolníků a dnes tudy alespoň během léta projíždí vyhlídkové parní vláčky.

SUSTENPASS
Třetí sedlo silničního prstence v Urnijských Alpách – Sustenpass – představuje jeden z posledních zprůjezdněných švýcarských průsmyků.Silnice, která se zde v nadmořské výšce 2.224 m přehoupne přes pásmo hor mezi vrcholy Titlis a Sustenhorn, byla dokončena teprve v roce 1945. Pod vrcholovou skálou byl nahoře v sedle prokopán 300m dlouhý tunel, který ušetří poslední metry závěrečného stoupání. Znalci tvrdí, že právě Sustenpass je tím nejkrásnějším švýcarským sedlem. Jeho okolí samozřejmě nabízí mnohé vyhlídkové výšlapy do hor, ale z jara ještě všude leží spousty sněhu a cesty nemusí být průchozí. V době červnového otevření průsmyku nebývají na severní straně vrcholového tunelu výjimkou i mnohametrové závěje. Krásnou jarní procházkou je ovšem sestup na jižní stranu pod sedlo. Celá stráň se tu již vlivem sluníčka zazelenala a kvete. Stará, trávou zarůstající cesta nás postupně v serpentinách přivede až k ledovcovému jezírku pod ledovcem Steingletscher. Ten už však od své někdejší čelní morény pořádně ustoupil a jeho poslední splazy vidíme až vzadu, daleko v údolí nad jezírkem. Vysoko na skále nad údolím stojí chata Tierberghütte. Ta odspodu vypadá jako miniaturní domeček z hračkářství. Túra k ní je oblíbenou letní trasou, ale dokud neroztaje všechen sníh, lze ji doporučit jen velmi zkušeným turistům s kompletním vybavením pro zimní vysokohorskou turistiku.

GOTTHARDPASS
Z odborných materiálů se dozvíme, že průsmyk dostal své jméno po biskupovi Svatém Godehardovi. Mnohem zajímavější je skutečnost, že na zdejších svazích pramení čtyři řeky a každá z nich míří do jiného moře! Totéž platí pro cesty – s trochou nadsázky se odsud (ve skutečnosti z blízké vesnice Hospental) můžete vydat na kteroukoliv ze čtyř hlavních světových stran. To vše jen potvrzuje jakousi centrální roli Sv. Gottharda mezi alpskými průsmyky. Pěší jej překonávali již na přelomu 12. a 13. století. Klíčem k mnohem pozdějšímu zpřístupnění sedla povozy se stalo překlenutí divoké soutěsky Schöllenen Schlucht, ležící mezi Göschenenem a Andermattem. Část této cesty budované v 18. století včetně tzv. Ďáblova mostu je dodnes zachována (a stojí za návštěvu!). Po překonání úzké a hluboké soutěsky řeky Reus už nebylo obtížné pokračovat dál, tzn. údolím Ursenen a poté na samotné sedlo.
Pokrok však pokračoval – již roku 1882 byl zprovozněn 15 kilometrů dlouhý železniční tunel z Göschenenu do Airola, vedoucí pod průsmykem. Téměř o dalších sto let později (v roce 1980) byl otevřen další dlouhý tunel, tentokrát silniční. Ten má dokonce 16,3 km a je dodnes nejdelší v Alpách.


www.swisstravelsystem.ch
www.myswitzerland.com
www.haslital.ch
www.grimserwelt.ch
www.grimselstrom.ch
www.jungfraubahn.ch
www.aareschlucht.ch
www.rosenlauischlucht.ch
www.reichenbachtall.ch
www.postauto.ch
www.alpentower.ch
www.maennlichen.ch
www.titlis.ch
www.lauterbrunnen.ch
www.wengen-muerren.ch
www.grindelwald.ch
www.mgbahn.ch
www.pilatus.ch
www.luzern.com

kempy: www.aaregg.ch, www.derfli.ch, www.camping-wyler.ingo, www.camping-meiringen.org
www.camping-aareschlucht.ch, www.camping-grund.ch, www.camping-gadmen.ch