..odpojuji karavan a slyším nějaké syčení. Kromě krásných dojmů, zážitků a 666 kilometrů, jsme si přivezli i defekt pneumatiky.

V dobách dřevních jsem oplýval vozidlem Š1203. Byla to babička. Dobře udržovaná, rozuměj po technické stránce.
Na pohled již to však byla "ježibaba k pohledání".
Samá záplata, všechno zavařené a zatřené základovkou. Žádnej kyt, žádný broušení, žádnej lak ... jenom "kévka lak"!

dvojího kmotrovství (Svitavy a Černá hora), kdy jsem přispěl k pojmenování některého z jejich skvělých výrobků (čímž jsem se stal jejich kmotrem), jsem před dvěma lety navázal podobně i kontakt v 1.Selském pivovárku v Kroměříži a zůstal s ním v e-mailovém kontaktu.

Beskydy, Bieszczady, jihovýchodní hranice Polska, na styku se Slovenskem a Ukrajinou.

Patnáctého dne prázdninového měsíce srpna jsem byl vytažen u příležitosti akce Den múz na rodinný výlet ke zřícenině hradu Cimburk ve Chřibech nedaleko Koryčan. Vyrážíme od lesního parkoviště U křížku GPS N49,09495 E17,20588 při silnici z Koryčan do Osvětiman.

Cestu jsme si naplánovali na 20. 6. 2015, před koncem prázdnin. Vyměnili jsme si jiné vnoučky a vyrazili. Jede s námi třináctiletá Terezka a desetiletý Adámek. Příprava proběhla dobře, tak jsme vyjeli přesně podle plánu. Naše cesta loni skončila u Trondheimu a letos bychom chtěli dojet až na polární kruh. No uvidíme, jak se bude dařit.

Je to krásne miesto, stany sú postavené hala-bala v údolnej lúke, cez ktorú tečie potok.

Snad mi Radek Sladký odpustí, že jsem si dovolil ukrást a parafrázovat jeho titulek ze stavby Mikeše. Jeho články pro mne byly velkou inspirací, takže se mi to zdálo docela příhodné pro popis toho, o co jsem se pokusil v našem autě.

Letos byla ve Skandinávii relativně zima, ale zachránilo nás to od veder v Česku.

Otáčame sa a ideme na sever, tam tečie riečka Dere a v jej koryte sú reštaurácie. Stoly so sedením klasickým alebo tureckým sú umiestnené na drevených mólach nad vodou. Voda je tu plytká, tak 30 cm. Okolo nás si plávajú kačice a čakajú čo im hodíme. V  reštaurácii Paradise Cafe Restaurant sa zastavujeme. 

Prahu opouštíme 29.6 2015 v 16 hod. Sbaleni a připraveni vyjíždíme na hlavní letní výjezd. Tentokrát do Milána přes Samnaun, dále Genova, kde chceme navštívit mořský svět a dále podél riviéry do Monaka, Cannes, Antibes, Saint Tropes a dál na západ až do oblasti Saintes-Marines-de-la-Mer a Narbonne

Po návrate k autám ,ladíme navigáciu na mestečko Gordes. V sprievodcovi neklamali, je to zatiaľ v skutočnosti asi najkrajšie mesto v Provensálsku.

V Zaandamu rozhodně stojí za to vidět čtvrť kolem nádraží, která byla nedávno nově postavena s inspirací starou dřevěnou architekturou.

Druhý a tretí boli agresívnejší, ako sa blížili, našťastie išiel už pastier a ukazoval nám, aby sme stáli, asi vedel, prečo. Potom prišiel k nám a šiel vedľa nás okolo tých zabijakov. 

Noc úplne super, ráno napred 70 km po kľukatine, potom dosť plná cesta, nešiel som po diaľnici, viac človek vidí mimo.