Spousty zaručených zpráv a návodů jak postupovat, co všechno zařídit a zaplatit ... ve skutečnosti je to mnohem jednodušší a hlavně levnější.

Zastesklo se nám po Norsku a tak jsme tam letos opět vyrazili. Vyčlenili jsme si na to celé prázdniny a vzali jsme to trochu netradičně - přes pobaltské státy a Rusko.

Náš první výjezd s vlastním bydlíkem. Tipy na parkování a zajímavosti.

Parkujeme na STPLZ v dochozí vzdálenosti do centra (cca 1 km, 14 EUR, 43,8400; 10,4881). Do města vyrážíme navečer a litujeme, že jsme si nesundali kola - dalo by se jet po hradbách, kde by alespoň něco bylo vidět. Jinak kromě slavného oválného náměstí se nám nejvíc líbí blešák před hlavní katedrálou.

Letos jsme na letní výjezd vyjeli až třetího července. Pěkně jsme nechali odplynout hlavní nápor na silnicích v klidu se sbalili a vyrazili až v pondělí. Letošní cestu jsem naplánoval až na konec světa. Tedy ten původně známý konec světa, který lidé považovali za skutečný před objeveným Ameriky. Po té jsme ještě chtěli navštívit Lisabon. Dle mých poznatků je to město, které rozhodně stojí za návštěvu. Jenže to byl původní plán, který se ukázal vzhledem ke kratší délce cesty, než je u nás obvyklé, jako nereálný. Ne že by se nedal za 33 dní splnit, ale jsme na dovolené a ne na dostizích a proto jsem nakonec rozhodl, že nejdál na západ letos dojedeme jen na Gibraltar. Lisabon si necháme na příště, až bude trochu více času. Jde o to, že mě koncem srpna čeká ještě kratší výlet do Norska na ryby a tak se potřebuji do Prahy vrátit dříve a proto jen těch 33 dní. Portugalsko na nás počká, až bude více času.

V loňském roce jsme navštívili Rumunsko, kde jsme nakoukli do Banátu, projeli jsme kousek Fagarašské oblasti a pár dní se koupali v moři ve Vama Veche skoro u bulharské hranice. Po návratu domů jsme usoudili, že by stálo za to podívat se i na sever, do regionů Maramureš, Bucovina a Moldávie, kde je kromě hezké přírody i řada historických památek, zapsaných jako světové kulturní dědictví UNESCO.

Letos se mi konečně podařilo uskutečnit vysněnou cestu Spojenými státy naší evropskou obytkou.

Zavřen na Balatonu

Otáčame sa a ideme na sever, tam tečie riečka Dere a v jej koryte sú reštaurácie. Stoly so sedením klasickým alebo tureckým sú umiestnené na drevených mólach nad vodou. Voda je tu plytká, tak 30 cm. Okolo nás si plávajú kačice a čakajú čo im hodíme. V  reštaurácii Paradise Cafe Restaurant sa zastavujeme. 

Nefunguje Vám automatický satelit? Tady možná zjistíte proč. A taky jak to řešit.