Pro ty, kdo "mohou" Chorvatsko

Na konci dubna jsem byl na výletě s kamarádem a jeho ženou. Rozhodovali jsme se pár dnů před odjezdem kam to vlastně bude a potvrdili si to v podstatě v den odjezdu podle počasí. Očekávali jsme od toho hlavně, že vypadnem na vzduch a od lidí a zajezdíme na kolech.

Volba padla na Hr. Profičeli jsme přes Graz a Maribor kvůli jednoduchosti a pak po dálnici až na pobřeží. Mírně mne otrávily slovinské poplatky, ale čas nám byl dražší, tak jsme to zkousli. Z jednoho severodalmátského města jsme přejeli trajektem pouze s koly na protější ostrov – asi 15 minut – a vyjeli na hřeben a tam absolvovali parádní půldenní aklimatizační projížďku, pak sjeli na západní břeh, u jedné chalupy, kde jsme párkrát dovolenkovali, jsme posvačili a mazali do bodu jedna. V bodě jedna – kemp na ostrově dostupném přes most – jsme nabrali vodu, pobyli přes noc a dali sprchu a toaletu – kemp se sice nevybíral, ale byl otevřen a funkční, staří hrvatšti korzáři to vědí, bylo tam asi 15 osádek z De, Nl, Slo, It…..domácí jsou ke skalním vstřícní a tolerantní a v tuto dobu to nechává majitel plavat, pěstuje si tak stálé příznivce, s námi vždy povykládá, zeptá se co nové ve městě, vyjmenuje pár ulic, které kdysi navštívil atd….odtamtud jsme se přesunuli do místa 2 a dál trajektem na jeden dlouho plánovaný ostrov s nádechem mírné exotiky – rozuměj pro obytkáře – trajekt stál sice 315, ale slečna vytiskla 265 Kn a mávla rukou, posádka trajektu při naloďování ani nehla brvou….. pluli jsme cca 1hod 20min a vylodili se jako jediní s bydlíkem na vyhlíženém ostrově.

Vzal jsem to rovnou na místo předpokládaného noclehu a docela se trefil. Místo krásné s nádechem ne až tak obvyklé romantiky a na divoko, neb na celém ostrově není kemp. I kd\ž na starých mapách je jeden uváděn. Na onom místě byl ale krom jiných chlapík, který si toho je asi dostatečně vědom a docela sachmarovsky dře, neb se snaží o vznik velmi slibného kempu, avšak doposud neoficiálně, ale doufá, že na příští rok už aspoň „trochu“ otevře. Tento ostrov jsme projeli celý Mikešem a oba jeho konce procestovali na kolech, musím říci, že obzvláště ten jižní docela fascinovaně, protože jsem ho doposud znal jen ze člunu. Během těch pár dnů jsem našel ještě pár míst na nocování, se záchodem to bylo co nejvíc nadivoko, dáma měla v autě přednost, voda nám vystačila, my muži se myli v moři a dokonce i koupali i přes datum 29.4. Ale jinak se dala nabrat na pumpě v jednom z místních přístavů u místa pro lodě. Prostě to šlo. Byli jsme tam celkem 4 dny a v naprosté pohodě.

Krom fot v albu - http://www.carava...um_id=6605 - jsem neodolal a vyfotil místní hřbitov. To jste neviděli. Věkový průměr 76 let, ale kdyby to neovlivńovaly válečné oběti, tak byl 85-90 let, mnoho požehnaných tam bylo s odchodem v 95ti, 96, 102 letech – tohle byl asi nejsilnější zážitek. Hřbitov je velmi maličký, přesto patří 2ma obcím, neb ta jedna ho nedokáže naplnit, oni prostě všichni pořád žijí…..
Fotky s náhrobky však neuvedu, přišlo by mi to neuctivé, pravda je to ale doslova.
Když tak na to koukám, nelze se divit, zaslouží si to – aspoň 20 km od pobřeží, trajekt je ohrožuje tak jednou dvakrát denně, policejní stanice pro forma jedna, olivový olej, víno, zelenina, ryby, čerstvý vzduch a pohyb, žádné marketmasáže a stres. Když jsme projížděli jednu ze vsí zadem od moře, tak u jedné té široké kamenné zídky, kterých tam je na kilometry, stála paní odhadem tak sto let, z vrchní řady vyndaných pět kamenů, v díře hořely klacíky, přes díru rošt a něm dvě krásné ryby – pro sebe a pro staříka. Živě pozdravila a zamávala od té polní kuchyně a dál si užívala svůj věk, do kterého jí tam nejspíš nikdo není dodneška nějak moc schopen zasahovat.

Výlet to byl skvělý, „přestože“ se jedná o Chorvatsko a byli jsme nadivoko. Tak skvělý, že jsem o dva týdny později naložil ženu Janu a jeli jsme si to zkopírovat. Tentokrát jsem se ale rozhodl neutrácet ve Slovinsku a i když jsem neměl mapy a navigace se kousla, vjel jsem do Šentilje a podle slunka a paměti to vzal mimo dálnici. Výsledek – o 15 km více a o 25 minut déle. To mi za 380 Kč stálo za to. Tato cesta byla ozvláštněna tím, že po cestě ve Velebitu fakt hustě sněžilo a když jsme se pak vraceli, tak z trajektu jsme jak sůvy z nudlí koukali na zasněžené vrcholky nad mořem, v kterém jsme se koupali. Ale pravda je, že jsme si užili i trochu deště a větrnou bouři. Koupali jsme se však taky.

Zpráva vznikla jako povzbuzení pro všechny, kdo rádi Chorvatsko a umějí si v něm najít čas a prostor pro odpočinek a povzbuzení pro ostatní, kteří o to stojí. Přesnou lokalizaci žádného z míst dnes neuvedu, berte to jako hru bez vyhlášení výsledků, nápověd je dost.

Prosím, aby ten, kdo myslí, že uhodl, se nepokoušel se svým názorem konfrontovat, berme to tentokrát komorněji. Děkuji za pochopení a přeji mnoho hezkých dnů pobytů všem pro tyto končiny naladěným.
Radek S.