Cesta do sveta

Začal z nás stékat pot, i když klima běžela naplno. Loučil jsem se jak s karavanem, tak i s autem, protože situace se zdála bezvýchodná. Tato cesta necesta vedla do kopce do lesa, kde byly rozsety stany bez aut.

Nyní se mi hodí stejný nadpis, ale sekce bude jiná...

Sny se můžou splnit,když jim půjdete naproti.

Zažijeme další poměrně vypjatou situací,kdy jsem podcenil tankování a dojel k pumpě patrně pouze na naftové výpary. K pumpě dojíždíme v podvečer a tak za 90 Rb parkujeme v sousedství
na slušném odpočívadle, včetně vody. Pokouším se po několikáté zakoupit automapu , kde by byla trasa na Murmansk, ale bezvýsledně.Neumím si vysvětlit, proč?
Další den po krátké odbočce do malého městečka Segeza,kde kupujeme chleba a několik drobností, platíme kartou a jsme velmi mile překvapeni obsluhou, která nám přeje šťastnou cestu. Kolem poledne vyrážíme do dnešního cíle, kterým je přístav Kem.Výchozí bod na Solovětské ostrovy.

Prahu opouštíme 29.6 2015 v 16 hod. Sbaleni a připraveni vyjíždíme na hlavní letní výjezd. Tentokrát do Milána přes Samnaun, dále Genova, kde chceme navštívit mořský svět a dále podél riviéry do Monaka, Cannes, Antibes, Saint Tropes a dál na západ až do oblasti Saintes-Marines-de-la-Mer a Narbonne

Je tomu již pár let, co „jsem k bydlíkovi přišel“, co „jsem se vetřel“, co „jsem do Kundy jel“, co „jsem kunu v motoru měl“ a teď? Teď "jsem nedojel"!