„Tak kam pojedeme letos? Co takhle zase někam na sever, třeba pobaltské republiky, opráším si trochu ruštinu. Tam bude zima a hnusně. „ Takhle začínala naše příprava na letní cestu. Nakonec jsem ženu přesvědčil, že to bude skvělé. Vezmeme si teplejší věci na sebe, hlavně dost plynu na topení a co nám může chybět. Jak myšlenka postupně uzrávala, nadšení rostlo, průvodce sliboval krásné památky a přírodu a tak je jasno, jedeme. Jako vždy si připravuji bodový itinerář, abychom měli jasné cíle, co bychom rádi viděli. Je jich vždy víc než se dá stihnout.
Před několika lety se mi do rukou dostal obrázek silnice se 48 serpentýnami stoupajícími na nejvyšší průsmyk východních Alp Passo dello Stelvio ( 2758 m.n.m.) Tehdy se zrodil plán se po této silnici projet na motorce. Z časových důvodů se stále odkládal až jsem motorku prodal. Tak vznikl šílený nápad vyjet na vrchol na kole. Protože nejsem žádný vášnivý cyklista, přesvědčil jsem skupinu stejně naivních lidiček, kteří vlastní kolo, že je to prima nápad a že vyjet až na vrchol bude jen taková procházka růžovým sadem. V hospodě u zlatavého moku se plánuje naprosto skvěle.
