Recepce je až na kopci na konci a tam se dozvídáme, že do kempu nesmějí DĚTI mladší 18let. Ujišťujeme se, že opravdu rozumíme děti a ne třeba psy, a opravdu.

Podnikli jsem začátkem května cestu do Paříže. Jeli jsme půjčeným obytňákem, byla to naše druhá zkušenost v životě. Hledal jsem zde informace, ne vše jsem nalezl a tak píši naše zkušenosti:

Dlouho jsme se těšili i připravovali a dnes jsme se dočkali.

........aneb, ta potvora booster........

Během cesty jsem pojal podezření, že doma přesně zjištěný a nastavený bod GPS se na místě někdy přesně netrefoval. Nevím, jestli je to navigačním přístrojem, jeho mapami či jejich posunutím v přístroji, nebo zachycením jiných satelitů pod jinými úhly v místě o pár tisíc kilometrů jinde. Nevím, nejsem takový odborník. Největší chybu jsem zaznamenal u Lifídry, ale tam mohlo klidně dojít i k mému překlepu v některém čísle za desetinnou čárkou.Klasický nepořádek Řeků v přírodě, i když hojně pohozených plastů a pneumatik je i u nás.

Vysoko na severu Norska,asi 80 km pod Tana Bru,za vytrvalého deště přijel v protisměru Fin ve vypůjčeném bydlíku,pěkně co nejvíc doprostřed silnice..]

Ráno už na F26, pár dní mimo civilizácie. Hurá :-)

Parkujeme na STPLZ v dochozí vzdálenosti do centra (cca 1 km, 14 EUR, 43,8400; 10,4881). Do města vyrážíme navečer a litujeme, že jsme si nesundali kola - dalo by se jet po hradbách, kde by alespoň něco bylo vidět. Jinak kromě slavného oválného náměstí se nám nejvíc líbí blešák před hlavní katedrálou.

V loňském roce jsme navštívili Rumunsko, kde jsme nakoukli do Banátu, projeli jsme kousek Fagarašské oblasti a pár dní se koupali v moři ve Vama Veche skoro u bulharské hranice. Po návratu domů jsme usoudili, že by stálo za to podívat se i na sever, do regionů Maramureš, Bucovina a Moldávie, kde je kromě hezké přírody i řada historických památek, zapsaných jako světové kulturní dědictví UNESCO.