Dlouho jsme se těšili i připravovali a dnes jsme se dočkali.

Podnikli jsem začátkem května cestu do Paříže. Jeli jsme půjčeným obytňákem, byla to naše druhá zkušenost v životě. Hledal jsem zde informace, ne vše jsem nalezl a tak píši naše zkušenosti:

Někteří, kteří již se nemohli dočkat (včetně naší posádky), se na hráz rybníka, která byla nádherně posekaná a připravená na naše kempování, dostavili už ve čtvrtek. Jirka, který dorazil asi 5 minut před námi jako první se hned vrhl na hráz i se svým rybářským náčiním, kterého měl poměrně velké množství a než my jsme ustavili auto, už měl na udici prvního kapra.

Dneska je na programu Berlín, tak jsme zvědaví, co nás čeká, byla jsem tady tak někdy v roce 1984, dnes se dozvídáme, kolik imigrantů ze Sýrie se sem valí. Máme tip, kde zaparkovat v klidu a zadarmo a opravdu to funguje: čtvrť Treptow u parku, kde je památník padlých sovětských vojáků, kousek od řeky Sprévy.

........aneb, ta potvora booster........

Kadel bliká světly, zastavujeme…defekt na OP. Vyměníme celé pneu, dívám se, pneu velmi teplé a je z Trabanta, pojímám podezření, že tento OP nebyl více jak 10km za celou svoji éru od baráku.

Kontrola na polské straně jen vizuální (fotka v pasu vůči reálnému obličeji). Na běloruské hranici to bylo o poznání zajímavější. Všichni cestující museli vystoupit z autobusu, vzít si své zavazadlo a přejít do budovy celnice.

V loňském roce jsme navštívili Rumunsko, kde jsme nakoukli do Banátu, projeli jsme kousek Fagarašské oblasti a pár dní se koupali v moři ve Vama Veche skoro u bulharské hranice. Po návratu domů jsme usoudili, že by stálo za to podívat se i na sever, do regionů Maramureš, Bucovina a Moldávie, kde je kromě hezké přírody i řada historických památek, zapsaných jako světové kulturní dědictví UNESCO.

Vysoko na severu Norska,asi 80 km pod Tana Bru,za vytrvalého deště přijel v protisměru Fin ve vypůjčeném bydlíku,pěkně co nejvíc doprostřed silnice..]