Recepce je až na kopci na konci a tam se dozvídáme, že do kempu nesmějí DĚTI mladší 18let. Ujišťujeme se, že opravdu rozumíme děti a ne třeba psy, a opravdu.

Dlouho jsme se těšili i připravovali a dnes jsme se dočkali.

Podnikli jsem začátkem května cestu do Paříže. Jeli jsme půjčeným obytňákem, byla to naše druhá zkušenost v životě. Hledal jsem zde informace, ne vše jsem nalezl a tak píši naše zkušenosti:

Někteří, kteří již se nemohli dočkat (včetně naší posádky), se na hráz rybníka, která byla nádherně posekaná a připravená na naše kempování, dostavili už ve čtvrtek. Jirka, který dorazil asi 5 minut před námi jako první se hned vrhl na hráz i se svým rybářským náčiním, kterého měl poměrně velké množství a než my jsme ustavili auto, už měl na udici prvního kapra.

Dneska je na programu Berlín, tak jsme zvědaví, co nás čeká, byla jsem tady tak někdy v roce 1984, dnes se dozvídáme, kolik imigrantů ze Sýrie se sem valí. Máme tip, kde zaparkovat v klidu a zadarmo a opravdu to funguje: čtvrť Treptow u parku, kde je památník padlých sovětských vojáků, kousek od řeky Sprévy.

........aneb, ta potvora booster........

Kadel bliká světly, zastavujeme…defekt na OP. Vyměníme celé pneu, dívám se, pneu velmi teplé a je z Trabanta, pojímám podezření, že tento OP nebyl více jak 10km za celou svoji éru od baráku.

Kontrola na polské straně jen vizuální (fotka v pasu vůči reálnému obličeji). Na běloruské hranici to bylo o poznání zajímavější. Všichni cestující museli vystoupit z autobusu, vzít si své zavazadlo a přejít do budovy celnice.