Ráno to máme z Nozay do Saint Malo kolem 150km. Tam očekáváme větší prohlídku opevněného starého města. To jsme v minulosti také vynechali. Na příklad vedlejší klenot Le Mont-Saint-Michel jsme už v minulosti prošli. Zkrátka letošní expedicí už jen vybíráme resty, co jsme dřív nestihli a co jsme mezitím ještě nového objevili a stálo by to za tak dlouhou cestu.

1.6. Plni dojmů z fantastického transportního mostu ve španělském Portugalete(Bilbao) ještě popojíždíme o 170km dál, do rybářského městečka Fuenterrabie-Hondarribie, nejpůvabnějšího v Baskicku. Bohaté na architekturu, stejně jako na gastronomii. Parkujeme necelých 10 minut od centra N43,36394 W1,78899. Ve slepé uličce u pobřežní promenády. Okolo jsou pochopitelně parkovací místa obsazena. Zdejší řidiči možná považují značku Slepá ulice za zákaz vjezdu, nebo zastavení. Nebo se jim nechce ani s menšími osobáky na nepříliš široké vozovce otáčet

31.5. Od Safari Cabárceno to není do Mioňa daleko. Necelá stovka. Tudíž není kam spěchat. Mioňo, kam v podvečer dojíždíme, je malá obec přilepená k většímu městu Castro Urdiales. Mioňo pod jeho názvem ani nenajdete. Ale Castro Urdiales má hodně dávnou historii. V okolních jeskyních jsou vzácné malby z období mladšího paleolitu včetně dalších pozůstatků. Později tu byla římská kolonie. Běžně viditelnými jsou krásná a zajímavá gotická katedrála Santa Maria de la Asunción a neméně zajímavý hrad Castello Santa Ana.

Po sestupu z Ruty de Cáres v NP Picos Europa a krátkém odpočinku se přesouváme do městečka San Vicente de la Barquera na Costa Verde v moři Mare Cantábrico, součásti Atlantského oceánu. Jinými názvy též Golfe de Gascogne, či Bay of Biscay. Počasí bohužel neslibuje žádné koupání, ani opalování.

Z Burgosu držíme kurz na západ po neplacené dálnici a u Carrión de los Condés ho měníme na severní. Za Guardem se na obzoru zjevují kopečky. To už je předvoj NP Picos Europa. Předhůří má úplně jiný charakter než čím jsme projížděli. Maličko nám připomíná Skotsko.

Po projití kaňonu Rio Bellos Ve španělských Pyrenejích a kratším odpočinku s kávičkou, se posouváme v pozdním odpoledni do města Torla. Zpočátku ještě 20km tou okreskou, co jsme na ni vjeli z Aníscla. Teprve pak zbývajících 10km po lepší. Stejně jsme to jeli zase necelou hodinu.

Ráno po klidné noci a snídani, trochu nervózní z nechlazení motoru ve včerejších pyrenejských kopcích, vytahuji lehací podložku a lezu pod auto. Pojistky větráků jsou kdesi za baterkou pod blatníkem, to bych montoval celé dopoledne. Po zorientování se v chumlu kabelů nalézám el propojku k jednomu ventilátoru. Měřákem proměřuji, vše na co se dá dosáhnout. Moc toho není.

24.5. Ráno pospícháme z Béziérs do nejkrásnějšího města v Evropě ve středověkém kabátě, Carcassonne. Potřebujeme včas zaparkovat, hlavně co nejblíže historické části. To se nám daří díky důkladné přípravě ještě doma, v pěší vzdálenosti pouhých 8 minut od centra historické nádhery ze 13.stol. N43,20653 E2,35941. Když by nebylo tady, mám vždy další náhradní místa.

23.5. Provence je kouzelný a zajímavý kraj. Jižní a východní části jsme už provětrali dříve. Nyní ještě budeme zkoumat oblast okolo Les Baux de Provence v Přírodním parku Alpilles plnou bizarních vápencových skal. Město je zvyklé zvládat turistické návaly a to znamená v okolí fůru zákazů zastavení a plná placená parkoviště. Přesto se daří zastavit zdarma na cípu země nikoho u křižovatky pod starým městem N43,74175 E4,79065. Lepší to ani být nemohlo.

21.května. Neuvěřitelně příjemné městečko Gourdon, u nás téměř neznámé, opouštíme a vzápětí se napojujeme na cestu Route Napoleon, po níž se císař v březnu 1815 triumfálně vrátil z vyhnanství na Elbě znovu k moci. Po stejné cestě míříme k velkolepému, 700m hlubokému kaňonu Verdon. Jednomu z nejhlubších kaňonů v Evropě, který vyhloubila řeka Verdon. Podle mě nejkrásnějšího.

21.května. Včera v podvečer jsme projeli silnicí D6 soutěskou Gorges du Loup na okraji NP Mercantour v Provenci. Cesta byla zpestřena dvěma tunely ve skále. Za druhým krátkým tunelem, jsou ze silnice nalevo ve skalní stěně vidět otvory-okna od kanálu du Loup. Na konci soutěsky jsme včera skončili. Skalami vedou dva kanály pro zásobování vodou města Grasse s okolím.

Před odchodem do částečného turistického důchodu jsem si naplánoval rozloučení s nekrásnějšími kaňony Evropy a pár zajímavostí u nás neviděných. Ještě jednou sestoupit na dno impozantního Verdonu a projít španělský kaňon Cáres. Také ještě naposledy se projít nejkrásnějším kamenným městem Carcassonne zapsaným do památek UNESCO. K tomu jsem přibral další pěkné věci, které jsem dosud míjel a novinky - několik málo známých specialitek u nás téměř neznámých které mohou být pro kolegy cestovatele zajímavou inspirací. Tak mějte trpělivost a prokousávejte se několikadílným cestopisem.

Přes zasněžené Alpy k moři.

připravila jsem cestu kolem Slovenska, nejkrásnější města Trenčín, Trnava, Bratislava, Komárno, Banská Štiavnica, Bardejov. Termální koupele, Sliač, Brusno, Dunajská Streda.Hrady Spiš, Orava, Strečno. Slovenský ráj, Malá Fatra.

Přes Ostravu do Polska- Osvětim- koncentrační tábor, Krakov, Wielička- solné doly, Waršava, Mazurská jezera, Vlčí doupě, Elblacký kanál, Gdaňsk, Sopoty, Hell, Poznaň, Wroclav.

A nyní už nasazujeme směr Ilawa, resp. jezero Jeziorak. Původně měla být zlatým hřebem cesty Mazurská jezera, ale při plánování docházím k závěru, že by to byla zbytečná zajíždka cca 200 km tam a zpátky. Na Mazurech jsme již před pár lety byli, jediným dalším lákadlem by mohl být Hitlerův bunkr, ale syn o něj moc nejeví zájem a protože jedinou motivací je projíždka po jezeře, volím nakonec Jeziorak.