Po projití kaňonu Rio Bellos Ve španělských Pyrenejích a kratším odpočinku s kávičkou, se posouváme v pozdním odpoledni do města Torla. Zpočátku ještě 20km tou okreskou, co jsme na ni vjeli z Aníscla. Teprve pak zbývajících 10km po lepší. Stejně jsme to jeli zase necelou hodinu.

26.5. Po projití kaňonu Rio Bellos Ve španělských Pyrenejích a kratším odpočinku s kávičkou, se posouváme v pozdním odpoledni do města Torla. Zpočátku ještě 20km tou okreskou, co jsme na ni vjeli z Aníscla. Teprve pak zbývajících 10km po lepší. Stejně jsme to jeli zase necelou hodinu. Torla je kamenné městečko v nadmořské výšce 1020m. Je východiskem do Valle Ordesa v NP Ordesa y Monte Perdido a posledním místem s turistickým servisem před kaňonem. Přímo nad tunelem se nachází kamenný kostel San Miguel, vypadající jako hrad. Vzhledem k tomu, že na konci silnice v místě Pradera de Ordesa je zakázáno parkování přes noc, musíme přespat v Torle. Na velkém P N42,62482 W0,11149 je sice zákaz obytek a karavanů, ale mimo sezonu je tolerováno. Na prázdných plochách jsme byli tři. Jinak by ještě byla teoretická možnost podél hlavní silnice z města na sever. Není tam zákaz. Navíc je konci voda. Weby o Torle mlčí, tak si ji jdeme prohlédnout. V zásadě je to klidné místo. Pokud se někdo vyskytuje na veřejnosti, je to turista. Mají zde policejní služebnu a jejich auto městečkem často křižuje. Místních obyvatel je pár stovek, zaměstnaných na okolních farmách a jinak v cestovním ruchu. Do centra na náměstí s dominujícím hotelem se sbíhá pár úzkých uliček. Z kraje náměstí se uličkou dolů dostaneme do zákoutí se studánkou a pak dolů po schodech k hlavní ulici. Na té je rovněž několik hotelů. Na jižní straně, odkud jsme přijeli, vedle silnice slouží turistům autobusové nádraží. Zejména pro cestu do Pradera de Ordesa, odkud se vyráží údolím Ordesa hlavně podél řeky Arazas okolo kaskád a vodopádů na jeho konec k poslednímu velkému Cola de Caballo. Někde nahoře pramení řeka Arazas z ledovce. Zdatnější turisté chodí opačně několikadenní přechod od kaňonu Anísclo, buď Rio Bellem, nebo říčkou Aso nahoru, a hřebenem přes traverz ke Cola Caballo a údolím okolo vodopádů a kaskád do východiska Pradery Ordesa.

27.5. Ráno vyrážíme z Torly zaparkovat do Pradera de Ordesa v nadmořské výšce 1301m,v srdci NP Ordesa y Monte Pedido, kde silnice končí. Pokud někdo nečetl předcházející části, jsme na španělské straně Pyrenejí. NP má rozlohu 155km², jeho severní okraj tvoří hranice s francouzským NP Pyrenees s vrcholky 2500 až 3200m a byl založen už v r.1918 jako jeden z prvních. V r. 1997 byl zapsán do seznamu světového dědictví UNESCO spolu s nejvyšší horou středních Pyrenejí Monte Perdido (Ztracená hora) 3354m n.m. Tady v Pradera de Ordesa, přímo v lůně údolí krásného Valle Ordesa, mají mobilní cestovatelé obrovské parkoviště. Jak jsem se zmiňoval v minulé části, je neplacené, ale se zákazem stání přes noc. Také zde má sídlo horská služba. Okolí je pěkně upravené, vyloženě parkový vzhled. Cesty jsou dokonce přizpůsobeny pro kočárky a invalidní vozíky. Kaňon Ordesa je hluboký až 800m. Jeho atraktivitu tvoří množství krásných kaskád a fantastických vodopádů s množstvím vody z tajícího nahoře. Symbolem parku je vzácný mrchožravý Orlosup bradatý, žijící jen na pár místech v Pyrenejích. Mimo něj tu roste mnoho chráněných rostlin.

Z parkoviště ke konci údolí s vodopádem Cola de Caballo (Koňský ocas) pod Mt.Perdido se našlape asi 10km s převýšením asi 450m. Jde-li se zpět jinou cestou, víc. Cestou kaňonem americké velikosti tvoří řeka Arazas množství kaskád a velkých vodopádů. Některé spadají z výšek přes 100m. Jiný zase skáče po obrovských, kyklopských schodech přes prahy vyšší než 1m. Zkrátka paráda. A ten hukot a burácení vody! Stezka je v dobrém stavu, dokonce ve většině míst jsou vyřezány přírodní překážky, aby byl umožněn dobrý výhled na jednotlivé vodopády. Na cestě jsou dva prameny, kde se lze osvěžit. Od konce cirku Soaso někdo pokračuje prudkým stoupáním nahoru, kde pak po úzkých římsách ve stěně kaňonu lze nakonec vystoupat až o 300m výše a přes vyhlídkový balkon Mirador de Calzilarruego v nadmořské výšce 2000m nakonec zase sestoupit k Pradera de Ordesa. I když se to více chodí opačně. Nejdříve namáhavější část a pak údolím řeky Arazas kolem vodopádů zpátky. Tento velký okruh je spíše pro celodenní výlet, kdežto naše trasa je kratší a lze ji zvládnout za půlden.

Turisté ve Španělsku se všude na cestách velice zdraví. Jen málokterý projde okolo mlčky. Tady ve Španělsku jsem zdravil zpočátku Buenos Dias, protože i oni používali tento pozdrav. Později jsem zjistil, že se zvětšující se vzdáleností od měst na mně protijdoucí kolegové halekají něco jako „Hola!“ Dával jsem najevo, že nejsem Španěl, nýbrž zde vzácný cizinec nerozumějící jejich řeči. Zdravil jsem klasicky Ahoj, jako u nás. Teprve po delší době si můj sluch zvykl a nakonec jsem zjistil, že to není Hola, nýbrž „Ollá!“ V přírodě se zdraví skutečně téměř všichni. Vůbec jsou Španělé velice příjemní a přátelští. Turisté ještě více. Možná je to pohybem vyloučených endorfinů. Tak jsem se seznámil s jednou dvojicí. Navzájem jsme se ofotili a vyměnili si mailové adresy. Když se španěl divil, že pořád cvakám fotku za fotkou, odůvodnil jsem to publikováním na webech. Zajásal a chtěl, abych mu poslal všechno, co jsme prošli. Proto ta výměna adres. Všechna zajímavá místa Španělska, která jmenoval, jsem odsouhlasil, že jsem tam také byl. To ho velice spřátelilo.
Ještě brzy odpoledne se loučíme s Pyrenejskými zážitky a míříme přes Jacu do Logroňa na přespání. Chvílčku hledáme zdarma STPL se servisem na velkém P N42,47922 W2,45714 u stadionu, než jsme si všimli, že je úhlopříčně křižovatkou na opačné straně jako benzinka. Později to tam hledala další obytka, tak jsem na ně zamával.

28.5. Ráno pokračujeme do stoosmdesátitisícového Burgosu. Cestou zahlédneme v pahorku u Tosantos zabudovanou kapli. Jedeme totiž v trase Cesty sv.Jakuba na poutní cestě do Santiaga de Compostela, které jsme také při jedné z cest po Španělsku navštívili. Potvrzují to skupinky poutníků na souběžných cestách. Z mapy vyčteme, že všude v okolí je zvýšený počet kaplí, kostelů, klášterů, a některých podobných objektů i v podzemí. Škoda, bylo by zajímavé některý podzemní klášter navštívit. Bohužel máme letošní program dost našlapaný, stanovený den návratu kvůli rodinným povinnostem musíme dodržet. Takže žádné toulání navíc.

Okolo Burgosu už jsme v minulosti křižovali rovněž. Do centra jsme se však dosud nedostali. Až nyní máme v plánu tento rest napravit. Parkovali jsme N42,34136 W3,70798 zdarma. Město bylo založeno v r. 884 pevností na příkaz Alfonse III. Nejcennějším objektem města je nejkrásnější katedrála Španělska de Santa Maía, zapsaná v seznamu památek UNESCO. V r.1075 se započala stavba románské baziliky, jejíž části leží pod gotickou katedrálou z r.1221. Ke skvostné katedrále přicházíme okolo kostela San Nicolás, kde se zrovna schyluje ke svatbě. Z náměstí Plaza Rey Fernando ležícího před katedrálou už vidíme i zadní část městské brány. Teprve až projdeme na druhou stranu, vidíme, že se jedná o tu nejkrásnější ze čtyř, Arco de Santa Maria. Také zapsanou v seznamu evropského dědictví UNESCO. Před bránou je alej zvláštně upravovaných platanů. Po nakouknutí do historického středu a chvilkovém bloumání po Plaza Ferdinando zaslechneme od centra nějaký ruch. Přímo k nám míří zrychlenými kroky obrovská postava starosty se starostovou za zády. Za nimi ještě průvod v dobových kostýmech. Inu, je sobota, čas všelikých slavností. Dalšími pamětihodnostmi Burgosu mimo několika muzeí jsou Monasterio de las Huelgas trochu více na ke kraji města a samozřejmě na kopci dominantní hrad Castillo de Burgos. Dnes obležený auty návštěvníků. Je odtud pěkný výhled.
Dál budeme pokračovat do Burgosu.

Pozn.: Prosím laskavé čtenáře, aby blahosklonně přešli občasný nespisovný, či hovorový výraz, a místy netypický slovosled, které používám ke zdůraznění dynamiky vyprávění. Děkuji.