Po sestupu z Ruty de Cáres v NP Picos Europa a krátkém odpočinku se přesouváme do městečka San Vicente de la Barquera na Costa Verde v moři Mare Cantábrico, součásti Atlantského oceánu. Jinými názvy též Golfe de Gascogne, či Bay of Biscay. Počasí bohužel neslibuje žádné koupání, ani opalování.

30.5. Po sestupu z Ruty de Cáres v NP Picos Europa a krátkém odpočinku se přesouváme do městečka San Vicente de la Barquera na Costa Verde v moři Mare Cantábrico, součásti Atlantského oceánu. Jinými názvy též Golfe de Gascogne, či Bay of Biscay. Počasí bohužel neslibuje žádné koupání, ani opalování.

San Vicente de la Barquera je malé přímořské rybářské městečko se 4500 obyvateli, žijící převážně z turistického ruchu. Což přinášejí pláže a festivaly. Z památek je třeba uvést gotický kostel Kostel Santa Maria de Los Angeles ze 13. stol. na skalnatém návrší. Během staletí byl několikrát upravován. Pocit monumentálnosti v interiéru dává strop s různými typy klenby na velkých pilířích s lomenými oblouky. K jeho úpravám a návštěvnosti možná přispělo to, že leží na pobřežní cestě Camino Santiago. Pozoruhodné je unikátní 400m dlouhé skalnaté molo. V okolí San Vicente de la Barquera jsou pěkné pláže, momentálně pro nás však bezcenné kvůli studenému severnímu větru. Takže se jen pokocháme dalekými nekonečnými modravými obzory širého moře na pláži Oyambre, které v Chorvatsku neuvidíte. Jak dlouhou cestu ty dlouhé vlny šly? Tady se bude krásně spát. Jsme zakotveni přímo u pláže N43,38939 W4,33052. V plné sezoně by to asi nešlo.
31.5. Ze San Vicente de la Barquera máme před sebou jako hlavní dnešní cíl Safari u Cabárcena. Odsud je to necelých 70km, blíže je známější město Santander. Safari má dva vstupy, západní a východní. Pro nás byl výhodnější východní N43,35868 W3,82225. Vedle je vícero míst pro obytky a karavany. STPL se servisem je N43,35801 W3,81984 a další velké P je vedle, rovněž s možností přespání.

Safari funguje sice od června 1990, ale do povědomí a známosti se u nás dostalo až při přestěhování gorily Moji z pražské ZOO sem do Cabárcena. To ještě nikdo o tomto safari nevěděl. (Malá odbočka: abych nezavdal důvod ke gramatické kritice, musel jsem na internetu vyhledat, jak se slovo safari skloňuje. Ano, psaní je někdy náročné). Zdejší přírodní park se rozkládá na ploše 750ha, a stále se na něm pracuje. Přibyly dokonce lanovky. Nevím, může to být z výšky zajímavé. Zase jiný pohled. Ale to už se mi zdá trochu snobské.

Každý z nás byl určitě vícekrát v několika ZOO. Všude lvi, medvědi, vlci, jeleni, opice a další zvířata. Je fakt, že tolik medvědů jsem na jednom místě nikde neviděl. Vícero z nás jistě navštívilo i safari Dvůr Králové n/L. Pár jedinců z nás i někde v zahraničí. Všude zvířata, zvířata, kachny, kachny (pardon, to mi ujelo). Tady v Cabárcenu samozřejmě také. Jenže velký rozdíl je v přírodě. Tráva, stromy, sem tam balvan, což tvoří v běžných ZOO rámec, či kulisy. Tady je přímo čarovná, fantaskní příroda. Říká se jí také Španělská Amerika (není to jediná Amerika ve Španělsku). To jste určitě nikde neviděli. Řekl bych, nejezděte do Utahu, či Coloreda. Podobný krajinný ráz červených a divokých skal je i zde. Nešlo mně ani tak o zvířata, ale právě o fantastické scenérie, ty bizarní červené skály po těžbě železné rudy, soutěsky, tunely skálami, jezera, výhledy. Pro mě tu sloužila jako kulisa spíš zvířata. I když nevím, jestli v běžné ZOO uvidíte koupat se medvědy, nebo ze vzdálenosti pár centimetrů se dívat do vzteklého oka nosorožce. Zvláštní je, že když jsem pak udělal výřez jeho oka hned po zlostném najíždění do traverzy mezi námi, na fotce vypadá oko velmi mírumilovně. Přitom vzpomínám na safari v Longleat Safari Park nedaleko Warminsteru v Anglii, kde se projíždí autem s povinně zavřenými okny okolo lvů a jiných zvířat. Jen nosorožce držel buldozerista v bezpečné vzdálenosti od vozidel na vozovce. Občas jen popojel tak, aby byl vždy mezi ním a auty. No byl trochu adrenalin. Potvora vzteklá už měl s buldozerem zkušenost a tak se popásal v trávě, ignorujíc vzdálená auta v relativním poklidu. I tady mají zvířata dostatek svobodného pohybu a proto se chovají zcela nenuceně, hrají si, válejí v trávě a pro ně jsme kulisy my. Jejich život se tady dá lépe pozorovat, než v běžném ZOO.
Samozřejmě jsem při plánování této návštěvy bojoval s finančním rozpočtem. Dát 2x25€ za lepší ZOO? Ale když jsem viděl tu krajinu, jako z jiného světa, rozhodl jsem se to obětovat. I jen za průjezd tím skalním městem bych to dal. V areálu je sice 20 oficiálních parkovišť, ale kdo není líný, nachodí navíc i nějaký ten kilometr. Chce-li člověk všechno důkladně prosmejčit (120 druhů zvířat z 5 kontinentů), je to na celý den. A na zhlédnutí programů u lachtanů, dravých ptáků aj. by čas nezbyl. Popojet kousek, vylézt, popojít, udělat záběry, zpátky do auta, prostudovat složitý systém jednosměrek, zase kousek popojet, a tak dokola. Silničky se kroutí. Doleva, doprava, nahoru, dolů. Několikrát nás čekal víceprocentní sklon. Čas běží, a po několika hodinách člověk zjistí, že je docela unaven. A jít pěšky, bez auta? To nepřipadá v úvahu. Přes 20km.

Odpočíváme u kávičky na jednom z parkovišť u jezera Lago del Acebo, už mimo areál. Stojí tady vícero vozů, asi se stejnou činností. Do konečného místa dnešního dne to není daleko. Necelá stovka. Tudíž není kam spěchat.