Pršalo, zima, tak sme išli ďalej po vedľajšej, ale nič moc, asi sme vybrali zlú cestu. Dokonca šotolina, do toho dážď a blato, myslel som že také už vo Fínsku nie je.

První delší cesta s mini garsonkou na jih Pyrenejského poloostrova

2.7.-19.7.2018 - jižní a střední Norsko

Musím přiznat, že se člověk cítí úplně jinak než ve stanu. Nějak jsem měl vždycky pocit, že ve stanu vám kdekdo ve spánku šlápne v noci na hlavu.

Ráno koukáme, nikde nikdo byli jsme zde sami, jen pár stanařů, kteří ale již dopoledne sbalili a byli pryč.

Záměrem je tedy absolvovat cestu do Bremerhavenu, tam zabivakovat, po prohlídce místních zajímavostí přesun do Brém, které původně v programu nebyly, ale syn jako aktivní fotbalista rozhodně chce navštívit místní stadion, koncentrační tábor Bergen-Belsen, přesun k hlavnímu bodu programu tankovému muzeu Munster a návrat domů......

Po smrti Envera Hodži zůstávala Albánie posledním ortodoxně marxistickým a stalinistickým režimem, a to až do revolučního roku 1991. V letech 1990–1992 byla ukončena komunistická vláda a zřízena pluralitní demokracie. Opět bylo povoleno náboženství, tak dlouhou dobu krutě potlačované.

Letos se mi konečně podařilo uskutečnit vysněnou cestu Spojenými státy naší evropskou obytkou.

Ráno už na F26, pár dní mimo civilizácie. Hurá :-)

každý by mal vedieť, kde sú jeho hranice, ale bohužiaľ, niektorí turisti sú takí blbí, že s malým dieťaťom balansujú na úzkom chodníčku alebo otec fotí syna tesne nad útesom.

Obed v takej reštike, asi ako v nórsku, prístav plný rýb a všetkých možných jedlých morských živočíchov a v reštike párky v rožku, hambáče a hranolky. Nechápem.

Článek řeší praktické zkušenosti s montáží a provozem střešní klimatizace

Letos jsme na letní výjezd vyjeli až třetího července. Pěkně jsme nechali odplynout hlavní nápor na silnicích v klidu se sbalili a vyrazili až v pondělí. Letošní cestu jsem naplánoval až na konec světa. Tedy ten původně známý konec světa, který lidé považovali za skutečný před objeveným Ameriky. Po té jsme ještě chtěli navštívit Lisabon. Dle mých poznatků je to město, které rozhodně stojí za návštěvu. Jenže to byl původní plán, který se ukázal vzhledem ke kratší délce cesty, než je u nás obvyklé, jako nereálný. Ne že by se nedal za 33 dní splnit, ale jsme na dovolené a ne na dostizích a proto jsem nakonec rozhodl, že nejdál na západ letos dojedeme jen na Gibraltar. Lisabon si necháme na příště, až bude trochu více času. Jde o to, že mě koncem srpna čeká ještě kratší výlet do Norska na ryby a tak se potřebuji do Prahy vrátit dříve a proto jen těch 33 dní. Portugalsko na nás počká, až bude více času.

Parkujeme na STPLZ v dochozí vzdálenosti do centra (cca 1 km, 14 EUR, 43,8400; 10,4881). Do města vyrážíme navečer a litujeme, že jsme si nesundali kola - dalo by se jet po hradbách, kde by alespoň něco bylo vidět. Jinak kromě slavného oválného náměstí se nám nejvíc líbí blešák před hlavní katedrálou.