Kontrola na polské straně jen vizuální (fotka v pasu vůči reálnému obličeji). Na běloruské hranici to bylo o poznání zajímavější. Všichni cestující museli vystoupit z autobusu, vzít si své zavazadlo a přejít do budovy celnice.

Řecko - tipy na přespání, pláže, ceny, atd.

V loňském roce jsme navštívili Rumunsko, kde jsme nakoukli do Banátu, projeli jsme kousek Fagarašské oblasti a pár dní se koupali v moři ve Vama Veche skoro u bulharské hranice. Po návratu domů jsme usoudili, že by stálo za to podívat se i na sever, do regionů Maramureš, Bucovina a Moldávie, kde je kromě hezké přírody i řada historických památek, zapsaných jako světové kulturní dědictví UNESCO.

„Tak kam pojedeme letos? Co takhle zase někam na sever, třeba pobaltské republiky, opráším si trochu ruštinu.  Tam bude zima a hnusně. „ Takhle začínala naše příprava na letní cestu. Nakonec jsem ženu přesvědčil, že to bude skvělé. Vezmeme si teplejší věci na sebe, hlavně dost plynu na topení a co nám může chybět. Jak myšlenka postupně uzrávala, nadšení rostlo, průvodce sliboval krásné památky a přírodu a tak je jasno, jedeme. Jako vždy si připravuji bodový itinerář, abychom měli jasné cíle, co bychom rádi viděli. Je jich vždy víc než se dá stihnout.

Začal z nás stékat pot, i když klima běžela naplno. Loučil jsem se jak s karavanem, tak i s autem, protože situace se zdála bezvýchodná. Tato cesta necesta vedla do kopce do lesa, kde byly rozsety stany bez aut.

Colnica prázdna, pochopili, že sme osobné auto, kupodivu dosť dlho na EU strane. Ruská strana klasika vypĺňanie vremenneho vvozu, nič sa veru nezmenilo, dva krát vypísať na MANa, dva krát na quada, kopiráky stále nepoznajú, potom z tých tlačív to vypisujú do počítača a kontrolujú údaje z TP.

Pršalo, zima, tak sme išli ďalej po vedľajšej, ale nič moc, asi sme vybrali zlú cestu. Dokonca šotolina, do toho dážď a blato, myslel som že také už vo Fínsku nie je.

První delší cesta s mini garsonkou na jih Pyrenejského poloostrova

2.7.-19.7.2018 - jižní a střední Norsko

Musím přiznat, že se člověk cítí úplně jinak než ve stanu. Nějak jsem měl vždycky pocit, že ve stanu vám kdekdo ve spánku šlápne v noci na hlavu.

Ráno koukáme, nikde nikdo byli jsme zde sami, jen pár stanařů, kteří ale již dopoledne sbalili a byli pryč.

Záměrem je tedy absolvovat cestu do Bremerhavenu, tam zabivakovat, po prohlídce místních zajímavostí přesun do Brém, které původně v programu nebyly, ale syn jako aktivní fotbalista rozhodně chce navštívit místní stadion, koncentrační tábor Bergen-Belsen, přesun k hlavnímu bodu programu tankovému muzeu Munster a návrat domů......

Po smrti Envera Hodži zůstávala Albánie posledním ortodoxně marxistickým a stalinistickým režimem, a to až do revolučního roku 1991. V letech 1990–1992 byla ukončena komunistická vláda a zřízena pluralitní demokracie. Opět bylo povoleno náboženství, tak dlouhou dobu krutě potlačované.

Letos se mi konečně podařilo uskutečnit vysněnou cestu Spojenými státy naší evropskou obytkou.