Letos byla ve Skandinávii relativně zima, ale zachránilo nás to od veder v Česku.

Otáčame sa a ideme na sever, tam tečie riečka Dere a v jej koryte sú reštaurácie. Stoly so sedením klasickým alebo tureckým sú umiestnené na drevených mólach nad vodou. Voda je tu plytká, tak 30 cm. Okolo nás si plávajú kačice a čakajú čo im hodíme. V  reštaurácii Paradise Cafe Restaurant sa zastavujeme. 

Prahu opouštíme 29.6 2015 v 16 hod. Sbaleni a připraveni vyjíždíme na hlavní letní výjezd. Tentokrát do Milána přes Samnaun, dále Genova, kde chceme navštívit mořský svět a dále podél riviéry do Monaka, Cannes, Antibes, Saint Tropes a dál na západ až do oblasti Saintes-Marines-de-la-Mer a Narbonne

Po návrate k autám ,ladíme navigáciu na mestečko Gordes. V sprievodcovi neklamali, je to zatiaľ v skutočnosti asi najkrajšie mesto v Provensálsku.

V Zaandamu rozhodně stojí za to vidět čtvrť kolem nádraží, která byla nedávno nově postavena s inspirací starou dřevěnou architekturou.

Druhý a tretí boli agresívnejší, ako sa blížili, našťastie išiel už pastier a ukazoval nám, aby sme stáli, asi vedel, prečo. Potom prišiel k nám a šiel vedľa nás okolo tých zabijakov. 

Noc úplne super, ráno napred 70 km po kľukatine, potom dosť plná cesta, nešiel som po diaľnici, viac človek vidí mimo. 

Spousty zaručených zpráv a návodů jak postupovat, co všechno zařídit a zaplatit ... ve skutečnosti je to mnohem jednodušší a hlavně levnější.

Polsko, Broumovský výběžek a Hořice

Niky má největší radost z kraviček, které se pasou nedaleko našeho auta.

Od býv. Lískovce se snažíme dostat zpátky blíže k hranicím. K tomu použijeme neznačenou lesní cestu. Trochu v lesích kličkujeme, lesní cesta se klikatí a má plno křižovatek. Při správném směru bychom měli v nejhorším narazit na cyklostezku vedoucí souběžně kousek od hranice. Nakonec volíme směr na Rybník. Přes Závist se nám to jeví kratší. Mezi Závistí a Rybníkem míříme mimo silničku, přes pěknou louku a lesem. Pochopitelně cestou opět několikrát zmokneme, abychom moc nepřeschli.

V poslední době se mi nějak nedaří absolvovat větší cestu z nedostatku spolucestujícího, a malé výlety nestojí za cestopis. Z nouze začínám i retro věci. Pěší přechod Šumavy a Českého lesa sice asi moc nezapadá do caravan webu, ale možná se někomu fotky a některé části z cesty budou hodit. Na Šumavě jsou totiž v mnoha místech možnosti STPL či kempu poněkud vzdálenější od státní hranice, podle které jsme šli. S touto dlouhou poutí jsme začali brzy po pádu železné opony a bylo to fantastické. Hlídači hranice už byli pryč a jiné zelené hlavy ještě nenastoupily. S přestávkami jsme absolvovali celou délku jižní státní hranice od Č.Krumlova-Rožmberku v 5 etapách až téměř k Chebu. První etapy jen podširákově, tuhle předposlední s malým, lehkým a promokavým stanem, který jsme stavěli jen v nouzi. Loňskou poslední s celtami. Pro někoho může být neskousnutelný rozdíl, mezi spaním na posteli v obytce, nebo na jehličí. Ale já už mám dávno ověřeno, že člověk je skutečně ve vodě nerozpustný a když promokne, tak jednou stejně zase uschne. Těžko se věří, že člověk jezdící postupně již v pátém obytném autě a holdující cestování víc jako půl století, dokáže spát bez problémů i pod širákem. Ale jen tak máte bezprostřední styk s přírodou. Občas si s kamarády uděláme pěší přechod některého pohoří.

Dovolená sice rychlá, ale podívali jsme se na co jsme chtěli a počasí super

Setkání se již tradičně odehrálo přes velikonoční svátky. Zahajovací ceremoniál proběhl 2. dubna. Odstartoval ho slavnostní průvod všech deseti zúčastněných národů přes celý kemp Santafortunata. 

do cíle naší cesty jsme však dorazili ještě za světla, v kempu již bylo mnoho účastníků výjezdu, ale hlavně bylo hezké počasí
bez deště a bez sněžení