Snad mi Radek Sladký odpustí, že jsem si dovolil ukrást a parafrázovat jeho titulek ze stavby Mikeše. Jeho články pro mne byly velkou inspirací, takže se mi to zdálo docela příhodné pro popis toho, o co jsem se pokusil v našem autě.

Letos byla ve Skandinávii relativně zima, ale zachránilo nás to od veder v Česku.

Otáčame sa a ideme na sever, tam tečie riečka Dere a v jej koryte sú reštaurácie. Stoly so sedením klasickým alebo tureckým sú umiestnené na drevených mólach nad vodou. Voda je tu plytká, tak 30 cm. Okolo nás si plávajú kačice a čakajú čo im hodíme. V  reštaurácii Paradise Cafe Restaurant sa zastavujeme. 

Prahu opouštíme 29.6 2015 v 16 hod. Sbaleni a připraveni vyjíždíme na hlavní letní výjezd. Tentokrát do Milána přes Samnaun, dále Genova, kde chceme navštívit mořský svět a dále podél riviéry do Monaka, Cannes, Antibes, Saint Tropes a dál na západ až do oblasti Saintes-Marines-de-la-Mer a Narbonne

Po návrate k autám ,ladíme navigáciu na mestečko Gordes. V sprievodcovi neklamali, je to zatiaľ v skutočnosti asi najkrajšie mesto v Provensálsku.

V Zaandamu rozhodně stojí za to vidět čtvrť kolem nádraží, která byla nedávno nově postavena s inspirací starou dřevěnou architekturou.

Druhý a tretí boli agresívnejší, ako sa blížili, našťastie išiel už pastier a ukazoval nám, aby sme stáli, asi vedel, prečo. Potom prišiel k nám a šiel vedľa nás okolo tých zabijakov. 

Noc úplne super, ráno napred 70 km po kľukatine, potom dosť plná cesta, nešiel som po diaľnici, viac človek vidí mimo. 

Spousty zaručených zpráv a návodů jak postupovat, co všechno zařídit a zaplatit ... ve skutečnosti je to mnohem jednodušší a hlavně levnější.

Polsko, Broumovský výběžek a Hořice

Niky má největší radost z kraviček, které se pasou nedaleko našeho auta.

Od býv. Lískovce se snažíme dostat zpátky blíže k hranicím. K tomu použijeme neznačenou lesní cestu. Trochu v lesích kličkujeme, lesní cesta se klikatí a má plno křižovatek. Při správném směru bychom měli v nejhorším narazit na cyklostezku vedoucí souběžně kousek od hranice. Nakonec volíme směr na Rybník. Přes Závist se nám to jeví kratší. Mezi Závistí a Rybníkem míříme mimo silničku, přes pěknou louku a lesem. Pochopitelně cestou opět několikrát zmokneme, abychom moc nepřeschli.

V poslední době se mi nějak nedaří absolvovat větší cestu z nedostatku spolucestujícího, a malé výlety nestojí za cestopis. Z nouze začínám i retro věci. Pěší přechod Šumavy a Českého lesa sice asi moc nezapadá do caravan webu, ale možná se někomu fotky a některé části z cesty budou hodit. Na Šumavě jsou totiž v mnoha místech možnosti STPL či kempu poněkud vzdálenější od státní hranice, podle které jsme šli. S touto dlouhou poutí jsme začali brzy po pádu železné opony a bylo to fantastické. Hlídači hranice už byli pryč a jiné zelené hlavy ještě nenastoupily. S přestávkami jsme absolvovali celou délku jižní státní hranice od Č.Krumlova-Rožmberku v 5 etapách až téměř k Chebu. První etapy jen podširákově, tuhle předposlední s malým, lehkým a promokavým stanem, který jsme stavěli jen v nouzi. Loňskou poslední s celtami. Pro někoho může být neskousnutelný rozdíl, mezi spaním na posteli v obytce, nebo na jehličí. Ale já už mám dávno ověřeno, že člověk je skutečně ve vodě nerozpustný a když promokne, tak jednou stejně zase uschne. Těžko se věří, že člověk jezdící postupně již v pátém obytném autě a holdující cestování víc jako půl století, dokáže spát bez problémů i pod širákem. Ale jen tak máte bezprostřední styk s přírodou. Občas si s kamarády uděláme pěší přechod některého pohoří.

Dovolená sice rychlá, ale podívali jsme se na co jsme chtěli a počasí super

Setkání se již tradičně odehrálo přes velikonoční svátky. Zahajovací ceremoniál proběhl 2. dubna. Odstartoval ho slavnostní průvod všech deseti zúčastněných národů přes celý kemp Santafortunata.