Ani dotazy na Dopravním inspektorátu nebyly nic platné.

Po zdařilém 40denním výletu po Pyrenejském poloostrovu jsme se rozhodli, že pojedeme do Norska. Hledali jsme na Caravanu 24 někoho,

„Tak kam pojedeme letos? Co takhle zase někam na sever, třeba pobaltské republiky, opráším si trochu ruštinu.  Tam bude zima a hnusně. „ Takhle začínala naše příprava na letní cestu. Nakonec jsem ženu přesvědčil, že to bude skvělé. Vezmeme si teplejší věci na sebe, hlavně dost plynu na topení a co nám může chybět. Jak myšlenka postupně uzrávala, nadšení rostlo, průvodce sliboval krásné památky a přírodu a tak je jasno, jedeme. Jako vždy si připravuji bodový itinerář, abychom měli jasné cíle, co bychom rádi viděli. Je jich vždy víc než se dá stihnout.

Ráno koukáme, nikde nikdo byli jsme zde sami, jen pár stanařů, kteří ale již dopoledne sbalili a byli pryč.

Během cesty jsem pojal podezření, že doma přesně zjištěný a nastavený bod GPS se na místě někdy přesně netrefoval. Nevím, jestli je to navigačním přístrojem, jeho mapami či jejich posunutím v přístroji, nebo zachycením jiných satelitů pod jinými úhly v místě o pár tisíc kilometrů jinde. Nevím, nejsem takový odborník. Největší chybu jsem zaznamenal u Lifídry, ale tam mohlo klidně dojít i k mému překlepu v některém čísle za desetinnou čárkou.Klasický nepořádek Řeků v přírodě, i když hojně pohozených plastů a pneumatik je i u nás.

Horu Mont Ventoux znám pouze z cyklistických závodů Tour de France a jako silničář si toto místo nemohu nechat ujít.

1.den
Jak to vždy bývá tak z ranního plánovaného odjezdu muselo sejít. Do lékárny pro snachu,poslat zboží , narychlo napsat nabídku a podobně. Proto vyrážíme až v 10,35. Na německé hranice to máme 22 kilometrů,...